Armáda pěti mužů

Zábavná a napínavá špageťácká povídačka. Začátek (hledání jednotlivých členů tlupy, kdy je každý charakterizován krátkou příhodou) připomíná Sedm statečných, ale pak se to rozjede zcela jinak, spíše ve stylu dobových gangsterek o rafinovaně organizovaných loupežích (Velký šéf s vlakovou loupeží byl možná inspirace této části). Konec ve stylu viva la revolución, který je ovšem jen takovým přílepkem, zase připomene Corbucciho Vamos a matar, compañeros. Ale bavil jsem se a tyto inspirace (pokud to nebyly jen dobové shody) mi zábavu nerušily. Pěkná hudba, zvláště ten chorál zpívaný vesničany při přípravě popravy jejich předáka. (22.09.2013)

Když se zrovna nebere moc vážně, je to hodně sympatický a zábavný western o tom, jak připravit armádní vlak o jeden z jeho vagónů. V těch nejlepších momentech září Bud Spencer (úvod mezi slepicemi, hod puškou s bajonetem mezi střeva mexického vojáka, rozpočítávání pytlů se zlatem a hlavně napínavá scéna s přestavováním železniční trati). Z jiného soudku je scéna, kde samuraj hezky po svých dohání vlak, ta je asi nejbizardnější, jakou jsem zatím ve westernu viděl. A hudba? Je to trapné, ale už zase mě Morricone dostal. K nejlepším špageťákům to sice nepatří, ale za podívání rozhodně stojí. Co v mých očích tuhle armádu sráží o hodně dolů, je naprosto příšerná a vlezlá levicová agitka, která působí jako Spencerova pěst na oko. (01.06.2010)

Maestro dokaze mimo hororu natocit i vyborny westernovy spagetak. No teda vyborny - kdyz bychom pominuli prvnich 20 a poslednich minut, ale stejne to bezesporu patri k tomu nejlepsimu, co jsem kdy v ramci tohoto zanru videl, nejenom kvuliva vybornemu Morriconemu. Vypecena peticlena particka desperatu (silak, expert na vybusniny, artista, samuraj a mozek bandy) se rozhodne prepadnout vlak privazejici velke mnozstvi zlata krutovlatci mexickemu nejen pro vlastni obohaceni, ale taky k podpore revolucni myslenky. Velka vlakova loupez ovsem neprobiha uplne podle planu... Trosku me, jako obycejne u Argenta, zkazil dojem z celeho filmu jeho konec - mohl to byt kult, co by nafackoval i Leonemu (19.02.2006)

Jěště pět minut po skončení nemůžu dýchat. Tenhle špageťák by měl figurovat ve všech westernovejch žebříčcích, koprodukce Itálie s Amerikou šla ruku v ruce a sedělo to pěkně, pětice ústředních postav byla skvěle vyvážená, Morricone kraluje, atmosféra jak hudbou tak záběrama je cítit divokým západem. Kdo má rád špageťáky a nemůže v tý hromadě najít nějakej pěknej, tak tohle je ta volba!!! (24.02.2013)

Místy trochu rozvláčné, ale samotné přepadení vlaku je (až na nějaké ty nelogičnosti a na scénu s doháněním vlaku, která mi příliš nesedla) celkem fajn. Jen si nakonec člověk říká, proč vlastně ten vlak nepřepadla rovnou ta armáda revolucionářů, místo aby se schovávala někde za bukem. Jinak Morricone tu skutečně vykrádá sám sebe, ale jde mu to pěkně od ruky. A mimochodem, nést na ramenou Buda Spencera, musí být celkem záhul... (09.07.2018)