Legenda o "1900"

La leggenda del pianista sull'oceano - Legenda o pianistovi na oceánu. Skvělý film o geniálním pianistovi jménem 1900 (podle roku novoročního mejdanu, kdy byl nalezen). Tři velká jména zdobí tento film - režie Giuseppe Tornatore (po Leonovi další velký italský režisér, který pochopil, že hudba dělá půlku filmu), hudba Ennio Morricone (oceněný Zlatý globem za hudbu k filmu), hlavní role Tim Roth (nevím, zda hraje na klavír doopravdy, ale hraje to božsky). A několik geniálních filmových scén: Nejvíce nadšený jsem byl z koncertování na odbrzděném pohybujícím se klavíru na šikmé houpající se podlaze sálu na lodi za bouře, to byla filmová lahůdka par excellence. A taky ultrarychlý hudební souboj dvou velikánů v hraní na piáno, při které vítěz podpálí cigaretu od rozžhavených strun; perfektní charakterizace jednotlivých pasažérů lodi hudebním motivem; čarokrásná skladba lyricky vyjadřující obdiv k nádherné dívce za okénkem; dítě houpající se v kolébce v lodní kotelně; výkřiky imigrantů - América... Jediným mínusem je trochu roztahaný konec. Protože důležitý však je "dobrý příběh" - a tenhle byl filmově vynikající, dávám plný počet hvězdiček. Trailer: http://www.mymovies.it/trailer/?id=13154 (23.08.2010)

Inu, poté, co jsem si na "Bio Ráj" ověřila, že já a pan Tornatore si ujíždíme na úplně jiných věcech, což je zcela v pořádku a má to tak na světě být, diverzita, diverzita, bych si jeho další film už nepouštěla, ale protože jsem tento měsíc zamilována do Tima Rotha, nešlo to nakonec jinak. Věřím, že má za sebou lepší výkony, a také když vidím jeho oči, cítím z nich i přese všechnu stylizaci v tomto filmu, že je spíše cold, sick bastard. (09.10.2012)

Film plný spousty nádherných a několika (asi tří- klavír na vlnách, souboj a nahrávání) nezapomenutelných scén, ale také až příliš hrající na city. Samozřejmě režijní nápady, kamera a Tim Roth jsou skvělí, to samé hudba, která je prostě úchvatná. Ale bohužel ten konec prostě není takový, jaký bych si přál a představoval... a písnička k závěrečným titulkům mi přijde jako pěst na oko. (20.04.2010)

Tornatoreho melancholická plavba přes Atlantik, na bouřlivých vlnách Morriconeho talentu je na první pohled dojemným příběhem výjimečného pianisty. Na pohled druhý ale nutí k zamyšlení, jaký životní příběh stojí za vyprávění a v jakých že to podmínkách se často velmi dobře daří upřímnosti a tvorbě. I přesto, že jde o pěkný zážitek co se režije a hereckých výkonů tyče, ústřední postavou tohoto snímku je pro mě jednoznačně Morricone. Bez jeho hudby by byl tento film poloviční. Zajímalo by mě, jak moc ovlivnilo Tornatoreho při výběru tohoto námětu vědomí, že bude moci spolupracovat právě s tímto hudebním gigantem. Jediné co bych filmu vytknul, je na můj vkus zbytečně dojemné finále. Přišlo mi, že se vyloženě nabízel optimističtější konec, který by sice pozměnil celkové vyznění filmu, ale mně osobně by přinesl větší požitek. / The Crisis - Ennio Morricone http://www.youtube.com/watch?v=LMDtYeKYhLQ (29.08.2013)

** za Rotha, jinak mě to ale minulo o několik námořních mil a celý hluboce dramatický příběh a vyprávění jen pluly kolem a já čekal, kdy se taky začne dít něco jiného, než že maniakálně božský pianista na lodi. Hluboké tolik, že jsem se v tom utopil a ani nevím, jestli to byla ta 120 nebo 165 minutová verze - ta moje měla totiž asi tak týden. (21.11.2014)