Režie:
Giuseppe TornatoreScénář:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrají:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (více)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (373)
Po letech jsem si musela znovu osvěžit vzpomínku na tento nádherný film a jen jsem si potvrdila, že některé filmy člověk může vidět tisíckrát a neztratí nic ze svého kouzla. Tento k nim rozhodně patří, je to dokonale natočený příběh nabitý láskou a něhou se skvělými hereckými výkony a polovinou úspěchu je přenádherná originální hudba maestra Ennia Morriconeho, která spolu s jeho Misií patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo pro film napsáno. Morricone sice letos konečně dostal svého prvního Oscara za filmovou hudbu, ale měl ho dostat minimálně za tyto dva počiny už kdysi. Nemohu se zbavit pocitu, že tímto letošním udělením se mu Akademie chtěla omluvit. ()
Křišťálově čirá nádhera vepsaná do starého celuloidu. Amarcordovská atmosféra zašlého italského maloměsta, bodrý styl vyprávění a překrásná metafora lidské paměti, vepsané do míst a věcí... Tornatore sice není nijak zvlášť náročným vypravěčem (těch pár aluzí jako je Odysseův pes a Ariadnina nit člověk skutečně nemusí příliš hledat, podobně jako pointa přichází samozřejmě, bez jinotajů), ale dokáže se neuvěřitelně do svých obrazů vcítit. Překrásná je i kamera Blasco Giurata a samozřejmě hudba Ennia Morriconeho obstarává tolik nutný leitmotiv, na který se pro nostalgickou křehkost a delikátní melancholii nezapomíná. Herecké výkony jsou v některých částech možná až na hranici přehánění, ale rozhodně to neplatí pro klíčový part "zasvětitele" Alfreda (báječný Noiret). Bio Ráj si v poklidném tempu saxofonu pohrává s nejzásadnějšími otázkami lidské existence, neobtěžuje s filozofickou komplexností, ale odpovídá jednoduchou melancholií ztraceného ráje. Ne nepodobnou té, kterou František Hrubín zachytil v Romanci pro křídlovku. Tahle místo poutí voní celuloidem a ztracenou krásou černobílých šlágrů. Film, který si mě naprosto omotal kolem prstů. Už se nemůžu dočkat shlédnutí director´s cutu. ()
Kino Raj je presne ten typ filmov, čo vás hneď od začiatku vtiahne do deja a aj napriek dĺžke, až do konca nepustí, chytí vás skrátka za srdce. Niežeby to bolo vďaka extra pútavému deju, nie, aj keď ani príbeh nie je najhorší, je to hlavne kvôli prenádhernej forme natočenia a sympatických postavičiek. To, že k hlavným postávam človek priľne a získa si k nim osobnejší postoj, má za následok gradovanie a výraznosť emotívnej stránky a ku koncu jej pretlak, pritom nič nie je účelové, naopak, je to prirodzené a reálne. Jednoducho bezchybná réžia, problémy hlavných hrdinov prežívate intenzívnejšie a všetko dobré vás naplní väčšou radosťou. Ale to najlepšie a zlatý klinček celého filmu je prenádherná, famózna, grandiózna hudba čertovsky úžasného Morriconeho, ktorá celkovú atmosféru aj emócie dvíha ešte o level vyššie až k samej dokonalosti. Ide o krásnu oslavu filmu nielen pre fanúšikov filmu. ()
Když bych měl jedním slovem říci, v čem spočívá kouzlo NOUVI CINEMA PARADISO, řekl bych upřímnost. Film totiž ukazuje život takový, jaký skutečně je. Někdy krásný, jindy trpký. Bez umělých přísad, vykalkulovanosti a přehnaného sentimentu. Od dětských krůčků malého chlapce až po vzpomínku starého muže, jenž si nechal utéci svou životní lásku. Jak sledujeme Totův život s jeho vzestupy a pády, sledujeme i život biografu Paradiso. Neb i ten žije vlastním životem. Režisérova autobiografická vzpomínka na dětství a cestu k filmové režii, vkládá do filmu ojedinělou nostalgickou atmosféru a přirozenou úctu. Krátké ukázky známých italských filmů, jsou připomínkou velikosti italské kultury. Mladá léta malých biografů byl krásný věk, a to nejen na italském venkově. Tenkrát byla ještě návštěva kina kulturně – společenský zážitek. Vše bylo takové roztomile naivní a mělo svoje kouzlo. S dnešní atmosférou to nejde vůbec srovnávat. Zlatá éra biografů je nenávratně pryč, stejně jako mládí stárnoucího člověka. Krom často vychvalovaného hereckého výkonu Philippa Noireta, mě zaujal zejména Enzo Cannavale ve vedlejší roli ředitele kina. 88% ()
Kino Raj som videla ešte v puberte a šlo o taký silný zážitok, že už vtedy som si ho zaradila medzi špičku a medzi tou špičkou stále zostal. Aj keď už mám len nejasné spomienky a veľmi rada by som si ich znova občerstvila... určite jedno z najväčších diel kinematografie....a navyše o kinematografii :-) Neskôr mi Kino Raj trochu pripomenul film Léolo...tiež silný a atmosférou podobný, odporúčam. ()
Galerie (96)
Zajímavosti (23)
- Právě Itálie měla koncem roku 1956 největší síť kin v celé Evropě, a to 1700. (HellFire)
- Film, který Alfredo (Philippe Noiret) promítá i na stěnu domu na náměstí a při jehož uvádění začne v kině hořet, je I pompieri di Viggiù (1949). (džanik)
- V roce 2016 vznikla v Městském divadle Zlín divadelní adaptace tohoto filmu. Děj se zde odehrává v poválečném Československu a hlavním hrdinou je Miloš Sedlák (jméno odkazuje na slavného režiséra Miloše Formana). Scénář napsali Vladimír Fekar a Jozef Krasula, který je zároveň i režisérem inscenace, a jak se nechal slyšet, splnil si tak svůj životní sen, po kterém toužil od doby, kdy film poprvé zhlédl. Hlavní role Miloše Sedláka, jeho matky Aleny a promítače Alfréda Vrby byly svěřeny Radovanu Králi, Tamaře Kotrbové a Pavlu Leicmanovi. (funhouse)
Reklama