Režie:
Giuseppe TornatoreScénář:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrají:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (více)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (373)
aj ked sa nuovo buduci rok doziva uz svojich 20tich narodenin v mojom srdcovom rebricku sa jedna o novopecenu jednotku... tolko krasy v jednom filme, dakujem giuseppe!!!! hudobny doprovod majstra morriconeho je uzasny, pribehova rovina je krasne posuvana az dosiahne vrchol pri ktorom nemoze ostat ani jedno oko suche. skutocne krasny dokonaly film. ()
Příběh malého sicilského kluka a starého promítače je takové celovečerní nostalgické vyznání lásky k filmu. Režisér prý vycházel z vlastních zážitků z dětství, což tu nostalgickou náladu ještě posiluje. Kromě výborného scénáře a režie ještě stojí za zmínku hudba, která tu má dost prostoru, aby mohla zahrát divákům na city. Pro promítače je to prý naprostý doják. ;-) ()
Svůj komentář rozdělím do dvou, spolu poměrně málo souvisejících, částí, stejně jako jsem měl pocit, že byl rozdělen film... První polovina, s příhmouřením oka snad i dvě třetiny, jsou skutečně líbezné, film nikam nespěchá, rozmýšlí o životě, o šťastném dětství, o hřejivém vztahu starce v roli mužského vzoru a malého kluka, ale přitom diváku nic nepodstrkuje. Bio Ráj si plyne vlastním životem v uvolněné a něžné atmosféře, vzdává hold filmu, vyjadřuje k němu nezměrnou lásku a nostalgicky nahlíží na minulá léta kinematografie. Pak ale do filmu vstupuje nový element - žena - a jako obvykle, všechno zkazí :) Ne, samozřejmě, tak jednoduché to není, láska k dívce nahrazuje lásku ke kinematografii a byť je více okoukaná a méně noblesní, než láska ke kinu Paradiso, jako důležitý element v životě Tota, ve filmu nepřekáží... Nepřekáží dokud Director's Cut nevyrukuje se závěrem, který ani nelze nazvat "závěrem" v klasickém slova smyslu. Jsem člověk, který ve zdraví přežil zakončení Návratu Krále, jsem relativně citlivý divák, jež se nechal pohltit Zápisníkem jedné lásky, ale co je moc, to je moc... ČTYŘICETIPĚTIminutový epilog, který chce urvat všechno pro sebe, dělá z diváka emocionálně labilní opičku a najednou tematizuje všechny možné city pomocí milionu sentimentálních pohledů a tuny přeslazeného patosu? Ne děkuji. Pokud existuje něco jako základní schéma dramatu / dramatický oblouk, tak 45 minutový závěr přeci nemůže fungovat. Film nerozvíjel vztah Tota a Eleny natolik, aby jejich opětovné shledání byl schopen divák prožívat jako u zmiňovaného Notebooku, Forresta Gumpa apod... Zkrátka vyhněte se 170 minutové verzi obloukem, jinak hrozí, že si nablinkáte pod košili, 123 minutový SE by mohl být fajn. 6/10 ()
Kino Raj som videla ešte v puberte a šlo o taký silný zážitok, že už vtedy som si ho zaradila medzi špičku a medzi tou špičkou stále zostal. Aj keď už mám len nejasné spomienky a veľmi rada by som si ich znova občerstvila... určite jedno z najväčších diel kinematografie....a navyše o kinematografii :-) Neskôr mi Kino Raj trochu pripomenul film Léolo...tiež silný a atmosférou podobný, odporúčam. ()
Ultrasentimentální, vtipem kořeněná vzpomínka na zlaté časy kina v Itálii po 2. světové válce. Báječný muž s klikou (od promítačky), který jinak v životě moc kliku nemá, zasvěcuje malého Tota do tajů kinematografie i světa, protože mu nahrazuje otce, který zemřel v ruském zajetí. Každá doba má svoje - ale úpadek popularity kina je rozhodně smutný, ať se na to díváte z jakéhokoliv úhlu. Chci vidět jak bude někdo natáčet za 30 let vzpomínkový film o krásných dobách DVD. ()
Galerie (96)
Zajímavosti (24)
- Autor hudby Ennio Morricone nejdříve producenta filmu Franca Cristaldiho odmítl, protože slíbil Jane Fonda, že bude pracovat na filmu, který ona bude produkovat. Cristaldi ho však požádal, aby si alespoň přečetl scénář, což spolu se svou manželkou udělal a oba byli nadšeni: „Byla to oslava filmu. Krásný příběh, a hlavně nádherný závěr, kde běží polibky z různých filmů.“ Svůj názor si tedy rozmyslel, Jane Fonda zavolal a omluvil se jí, ta se hrozně zlobila. (JoranProvenzano)
- V roce 2016 vznikla v Městském divadle Zlín divadelní adaptace tohoto filmu. Děj se zde odehrává v poválečném Československu a hlavním hrdinou je Miloš Sedlák (jméno odkazuje na slavného režiséra Miloše Formana). Scénář napsali Vladimír Fekar a Jozef Krasula, který je zároveň i režisérem inscenace, a jak se nechal slyšet, splnil si tak svůj životní sen, po kterém toužil od doby, kdy film poprvé zhlédl. Hlavní role Miloše Sedláka, jeho matky Aleny a promítače Alfréda Vrby byly svěřeny Radovanu Králi, Tamaře Kotrbové a Pavlu Leicmanovi. (funhouse)
- Film, který Toto (Marco Leonardi) promítá jako první po požáru kina, se jmenuje Anna (1951). Song, který v něm zpívá Silvana Mangano, se jmenuje "El negro zumbon". (KRYSIOPICE)
Reklama