Výbuch

Žánrová směs neurčité chuti 1)  v sobě nese zásadní rozpor mezi vcelku chytrými dialogy, které mezi sebou studenti vedou a neobyčejně hloupou zápletkou - vybuchováním lidí. Jasně, lze namítnout, že výbuchy jsou jen hyperbolickým vyjádřením existencionální nejistoty._____   2)  Spoiler. Studenty nijak moc nezajímá, o co jde. Nezajímá to vlastně nikoho - po prvním mrtvém běží jakési školní vyšetřování, ovšem policie se do věci vloží až po třetí (!) oběti. Je to, pravda, policie federální, ale očividně ani FBI, či co za složku to bylo, nic rozumného vcelku nepodniká. Tvůrci namítnou, že na celou věc nazíráme z pohledu studentů. Pak ale zapomněli dodat, že jde zřejmě o studenty zvláštní školy pro děti s inteligenčním hendikepem._____ 3)  Spoiler. Po celou dobu jsem si říkal: jaké jen tohle může mít vyústění? Jakou pointu mohu očekávat? Odpověď je jednoduchá. Film prostě žádnou pointu nemá, pokud za ni nepovažujeme vskutku blouznivý výrok, že máme žít pro dnešek, protože nevíme dne ani hodiny._____ 4)  Přitažlivý 21letý Charlie Plummer (Dylan) se smyslnými rty, Jared Ager-Foster (Jed) či Peter Bundic (Steve), oba nezjištěného věku, zaručují, že se mám alespoň já chvílemi na co dívat. Zejména dívky jsou ovšem poněkud přestárlé na budoucí maturantky, ať už jde o 24letou Australanku Katherine Langfordovou (Mara, tvoří párek s Dylanem) či dokonce 28letou Kanaďanku Hayley Lawovou (černošská Mariina spolužačka a kamarádka Tess). Ale u studentů zvláštní školy je třeba ocenit, že vůbec k maturitě došli, že._____ 5)  Chápu, že film je zde na ČSFD označen za komedii. Chápu i označení za fantasy. Ale co je v něm ze science fiction, mi do konce zůstalo skryto._____ 6)  Ne, že by snímek nepřinášel i nějaké ponaučení. Zde je to poznání napsané na transparentu, který nese jeden z protestujících před školou: The devil inside your children has found his way out! (16.09.2021)

Zpočátku třeskutě nápadité, vtipně podvratné romantice ze střední školy (kde spolužáci čas od času samovolně vybuchují v gejzírech krve) už ke konci dochází jiskra i dech, přestože se režisér i sympatický ústřední pár stále snaží. Banální metafora, že (dospívající/dospělý) život prostě není fér a může kdykoliv skončit, tak užívej každého dne, ji taky do výšin neodpaluje. (21.04.2023)

Já nevím, mně se to asi prostě jistým zvráceným způsobem fakt líbilo. Jasně, byla to trochu kravina bez logického vysvětlení, ale já ho vlastně ani nepotřebuji - však ten závěr mluvil dost jasně sám za sebe. Některé věci se prostě dějí a nemusí mít nutně důvod. To jen my, lidé, se ho neustále dožadujeme. Pro mě byl film dost velkým překvapením, protože jsem měla chuť jen na obyčejnou teenagerovskou středoškolskou romantiku - ta část o explodujících lidech se ke mně tak nějak nedostala, ale jako fanynce hororů mi sedla velmi. A také sedne k aktuálnímu dění. Nevím jak vy, ale já jsem po zhlédnutí byla docela vděčná za to, že není hůř. Celé to bylo podané s neuvěřitelnou lehkostí, skrze kterou jsem stále nachytávala sama sebe, jak jsem napnutá a jak se bojím toho, kdy zase někdo vybuchne. Hlavně během chvil dvou hlavních hrdinů, mezi kterými to jiskří tak krásným způsobem, že si je oblíbíte i přesto, že jeden z nich (Katherine Langford) je lehce protivný a nesnesitelný fracek. Bylo to mezi nimi takové nestrojené a opravdové. Prostředí malého amerického městečka bylo navíc útulné a příjemné na pohled... Tohle všechno prostě hraje do karet k tomu, že celému městu fandíte a doufáte, že to celé dobře dopadne. (04.02.2021)

Mám rád tyhle náměty, které své postavy připraví o jejich ontologickou jistotu a nutí je, aby se s tím nějak popasovaly. Zvlášť pro letošní rok je to takové ryze aktuální. Esem tohoto filmu jsou nicméně především dva hlavní hrdinové, kteří mezi sebou mají skvělou chemii. Takováhle středoškolská romantika s těmito hrdiny by se mi asi dost líbila i tehdy, kdy jejich spolužáci samovolně nevybuchovali. Závěrečná třetina bohužel trochu ztratí směr a v porovnání s předchozími šedesáti minutami už to není ono. Ale epilog je zase fajn. (14.12.2020)

Bye bye happiness, I think I’m gonna die. Perfektný film do súčasnej pandemickej neistoty. A doslova súhlasím s tým, čo napísal užívateľ lamps; Prvá polovica je originálna, s funkčnou chémiou medzi postavami, klasicky sympatickou Langfordkou a nábehom na kultový status. Ešte okolo konca prvej hodiny som si hovoril, že o takých 5 až 10 rokov možno... Potom ale scenárista nedokáže uspokojivo uzavrieť to čo vytvoril a tak tu máme ďalšiu variáciu na teenagerské traumy, čo síce v tomto poňatí stále originálne je, zároveň ale How I Live now a I’m Not Ok With This už sme tu mali. Škoda toho potenciálu. 65% (26.10.2020)