Bota jménem Melichar

Troškův režisérský debut neohromil, ale ve své době se stal jedním z vyhledávaných děl o skutečné tváři našeho školství a školy jako takové. Podobně jako o něco mladší televizní seriál MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ se snaží popsat silnější i slabší momenty této divácky vděčné části našeho života a více se přitom soustředí na prokreslení charakterů žáků ne jedné, ale více tříd a tím i školy jako takové. Za zmínku stojí i Duchoslavův předchůdce Martin Šotola a představitel dalšího z půvabně rozverných kloučků David Rauch (?). Kvality Troškovy režie jsou v rovnováze se scénářem Knitlové a vyúsťují do vcelku vyváženého, ne nenáročného a přitom pohodově zábavného pohledu tradiční české filmové veselohry ze školského prostředí. (27.06.2010)

Krevní skupina socialisticko - sociálních dítek. Tenkrát Tuzex, dnes Makro, Tesco, Globus, Billa,........V podstatě dnes už učebnice pozdního socializmu, aby děti naše viděly jak jsme to měli těžké. Ten nezkažený elán mladých učtelů narážející na zkostnatělý systém starých kmetek. Děcka budou furt stejné svině....že? 55% (10.07.2007)

„Hofmanka, já padám!“ Rozhodně se neřadím do zástupu pseudointelektuálů, kteří vyráží do ulic s transparenty typu „už ani trošku Trošky“ nebo zděšeně vyhazují z okna televizní přijímače, když se TV Nova rozhodne podesáté v roce zopakovat sérii Slunce, seno a tak dále, ale ruku na srdce, nic lepšího než Botu jménem Melichar už Zdeněk Troška nezplodil a když si projedu jeho filmografii posledních deseti let, tak už asi ani nezplodí. Rodinná komedie, kterou můžete reprízovat v deset hodin dopoledne, kdy jsou před obrazovkou nastoupeni ti nejmenší, stejně tak jako v prime timu padesátiletému jeřábníkovy patří jistojistě do škatulky k filmům, jenž můžete vidět stokrát a vždycky vás popis Radima Dochleby, jak doma z pokoje do kuchyně chodí přes předsíň a ne přes náměstí, čímž si nenašlapou a neprší na ně, zaručeně shodí z gauče. Á propó, Radim Dochleba ztvárněný Davidem Rauchem (království a půl princezny tomu, kdo má prsty v jeho obsazení)……nevím, jestli mám litovat toho, že šlo o jeho osamocenou hereckou příležitost nebo si užívat jeho mladický koncert. A jim vyřčené hlášky a hlášky z úst jeho hereckých kolegů……ty dělají z „Boty“, co se týče této stránky, jeden z nejplodnějších tuzemských kousků, srovnatelný například se Sněženkami a machry. Pane Troško, princezny Janěnka a ze mlejna určitě patří k našim nekrásnějším pohádkám, bez vašich letních komedií si programový ředitelé už drahně let nedovedou představit své televize, ale Bota jménem Melichar byl vrchol a z vrcholu vede pouze jedna cesta………cesta dolů. (07.05.2013)

Uječený fakani ve filmu, kterej natočil Zdeněk Troška a naprosto ultimátní soundtrack k němu dodalo nechvalně známý duo Pochvald feat. Vložek. Má vůbec smysl se na tohle dílo podívat? No překvapivě to nebyla zase až taková sračka, jakou jsem očekával. Já jsem sice do školy chodil přecejenom o pár let později, ale některý ty věci jsem zažíval taky - buzerace s přezouvánim, neustálý naprosto nepochopitelný přesuny z jednoho konce areálu školy na druhej a učitelka fyziky ta snad byla naklonovaná, protože naprosto stejnou učitelku včetně těch hlášek (Já mám času dost...) jsem na ZŠ taky zažil. Film je sice dost o hovně, ale nějaký ty nostalgický vzpomínky to ve mně vyvolalo a vzhledem k tomu, že bez titulků to trvá cca 1 hodinu, tak se to dá přežít. Pokud by se z filmu vyházeli ty protivný prvňáci "Já to na tebeeee žeknu soušce učitelcééééé, bééééééé." a každý 3 minuty by tam nehrála písnička Holky z naší školky, bylo by to ještě o něco lepší. Ale i tak je to zřejmě nejlepší (nebo spíš nejmíň hroznej) film, kterej Troška natočil. (13.11.2011)

Zdeněk Troška byl evidentně talent již v mládí. Už tehdy dokázal odhadnout své diváky a přesně zacílit na puberťáky. Hložek s Kotvaldem mu k tomu zazpívali a mládež vyrazila do kin. Musí se mu nechat, že ví, co jeho publikum chce. Pokud se na Melichara díváme jako na film pro děti školou povinné, nemá to chybu. 60% (06.04.2015)