Režie:
François TruffautKamera:
Denys ClervalHudba:
Antoine DuhamelHrají:
Jean-Pierre Léaud, Claude Jade, Delphine Seyrig, Michael Lonsdale, Harry-Max, André Falcon, Daniel Ceccaldi, Paul Pavel, Martine Brochard (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Antoine Doinel – věk 24 let. Odpykává si trest ve vojenském vězení. Po propuštění (a vyloučení z armády) se vydává za svou dívkou Christine a snaží se uspět v civilním životě. Zaměstnání, která Antoine především kvůli své nestálé povaze poměrně často mění (noční hlídač, soukromí detektiv, prodavač obuvi), jej ale vnitřně nenaplňují. Antoine je však již duševně dospělý muž, který svou povahu zná, tudíž si umí ze života vzít to lepší a netrápit se malichernostmi.
Antoine Doinel (hrdina viacerých filmov a alter ego režiséra Francoisa Truffauta) sa z problémového dieťaťa stal mladistvým delikventom. Prihlásil sa do armády, ale kvôli neposlušnosti ho prepustili. Vracia sa z vojenského väzenia do civilného života a hľadá prácu. Vystrieda povolania nočného strážnika, opravára televízorov, skladníka aj súkromného detektíva. Rovnako zúfalo hľadá smer aj v ľúbostnom živote a svoju náklonnosť prenáša z vážnej študentky hudby Christine na atraktívnu, no vydatú Fabienne... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (59)
Já sice vidím, že se to tu hemží samou čtyřkou, pětkou a většinou samou chválou, ale asi právě proto jsem čekala od Ukradených polibků trochu víc. Sice tam opravdu od každého žánru výše uvedených něco bylo, ale na mě to celé působilo mdle a zmateně, jak tady píše už jeden uživatel. Musím zřejmě vidět víc Truffautových filmů, abych ho dokázala lépe ocenit a když ho srovnám alespoň s Americkou nocí, kterou jsem od něj viděla, tak nemůžu dát víc. ()
Další díl série o Antoinu Doinelovi je milým snímkem o lásce a hledání vlastního uplatnění ve společnosti. Není tak dojemný jako Nikdo mě nemá rád, skýtá však mnohem víc humorných situací. Postava Doinela se za ten čas, který uběhl od prvního dílu (dá-li se o prvním dílu hovořit) značně změnila. Není to už člověk tápající ve světě, který mu podráží nohy. Je to člověk, který si na svou situaci zvykl, který se své trampoty rozhodl řešit s lehkou hlavou, bez zbytečných zklamání. To se odráží i do celkového vyznění snímku. Je to film, který vám zlepší náladu. ()
Můj druhý "doinel". Oproti Nikdo mne nemá rád docela příjemné nakročení k lehkonohosti. Režisérská prvotina byla vlastně docela depresivní sondou do rozvrácených rodinných vztahů. Ukradené polibky jsou jen sledem eskapád nemotorného mladíka, který vstupuje do dospělého života. Vážnější poselství bych v tom neviděl. Jsou plné situačního humoru, často až absurdního. Zajímavé je, že o vnitřních stavech hlavních postav nemáme takřka zprávy. Léaud i jeho partnerka hrají s mimoňsky neproniknutelnou tváří a o jejich vzájemných sympatiích se až do posledních minut dá usuzovat jen velmi málo. Když si totiž navzájem něco sdělují, stejně divák nevěří, že je to pravda. Příjemně jsem se bavil. ()
Z toho důvodu, že film mezitím vstřebal a rozmělnil to, co z Truffauta dělalo tak výjimečného tvůrce, může být kvalita jeho filmů pro současného diváka méně zřejmá. Přesto dal Truffaut do svých filmů něco, co nelze jednoduše zkopírovat a rozmělnit: své srdce. V Doinelovském cyklu zmíněné srdce převažuje nad potřebou zkoušet možnosti filmové řeči, která se projevovala v některých dalších filmech. Je paradoxní, že právě „sentiment“, který dobová kritika autorovy vyčítala, se nakonec zdá být tou nejtrvalejší hodnotou Truffautova díla. ()
Takové odlehčenější a ne tak vážně, jako předchozí díly, ale i tak to funguje a Doinelova kariéra soukromého detektiva prostě dost pobaví. Navíc se to příjemně sleduje a ačkoli to nemá žádný větší děj, kupodivu to vůbec nevadí. Ono se ale vlastně není čemu divit, když je to slušně zahrané a Truffaut tomu všemu dal příjemnou atmosféru a dokázal to celé zručně ukočírovat. K dokonalosti mi zase něco chybělo, ale i tak se mi to líbilo a rád si to někdy zopakuji. 4* ()
Galerie (45)
Zajímavosti (3)
- Film byl nominován na Oscara a na Zlatý globus, získal cenu francouzských a amerických kritiků a cenu Louise Delluca. (Matty)
- Film je věnován filmovému historikovi a restaurátorovi Henrimu Langloisovi a jeho pařížské filmotéce. (vendysek)
- François Truffaut tvrdil, že Ukradené polibky natočil především proto, aby vydělal na svůj chystaný snímek La Sirène du Mississipi, konkrétně na odkoupení práv k jeho knižní předloze Cornella Woolriche alias Williama Irishe. Toto literární zaujetí se tedy pochopitelně dostalo i do tohoto projektu, v jedné scéně si totiž hlavní hrdina čte právě tuto knihu. (vendysek)
Reklama