Reklama

Reklama

Nevěsta byla v černém

  • Francie La Mariée était en noir (více)
Trailer

Obsahy(1)

Nevěsta byla v černém je první Truffautův "černý" film. Scénář napsal spolu s Jeanem-Louisem Richardem podle knihy Williama Irishe zrovna v době, kdy psal svou knihu rozhovorů s Alfredem Hitchcockem. Osudová náhoda svede dohromady pětici mužů a jeden novomanželský pár. Ve chvíli, kdy manželé vycházejí z kostela, si v blízkém domě hraje pětice mužů s ostře nabitou zbraní. Nechtěně vystřelená kulka udělala rázem z nevěsty vdovu. V ten den se nevěsta z bílých šatů převlékla rovnou do černého. Jediné, co ji od této chvíle na světě zajímá, je pomsta. Pět mužů postupně umírá zvláštním, rafinovaným způsobem daným jejich charaktery a prostředím, ve kterém žijí. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (91)

dobytek 

všechny recenze uživatele

Jeanne Moreau jsem si docela oblíbil v jinejch filmech a tady je její účast asi jedinym důvodem, proč má smysl se na tuhle Truffautovu blbinu dívat. Možná byla Jeanne Moreau na tu roli už asi trochu stará, ale mě ta její postava chladnokrevně vykonávající pomstu docela bavila. Problém je v tom, že to její konání působí poněkud naivně. Respektive on celej ten film působí naivně, často vyloženě hloupě. Třeba stokilovej chlap nedokáže vyrazit dvířka z nějakejch tenoučkejch latí, který drží petlice jak od králíkárny. Nebo je normální, že ve vězení jsou pohromadě ženský s chlapama. A ještě ženská, která má na krku 4 vraždy tam sedí pomalu ve stejný cele s chlapem, kterej tam je snad za nějaký ukradený auto. Nebo dítě nepozná svou učitelku ze školy a na základě výpovědi toho dítěte tu učitelku prostě zavřou za vraždu. A takovejch blbostí je ve filmu mnohem víc. Nevim, jakej dojem z filmu měli lidi v roce 1968, ale tohle muselo působit zastarale už tenkrát, když to srovám s tim, co v tý době točil třeba Chabrol nebo Melville. Slaboučký 2 hvězdy hlavně teda za Jeanne Moreau. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Černá komedie ve francouzském pojetí je vždy něco nového, objevného. V Truffautově žánrové prvotině (režisérovi nebylo tehdy ještě ani čtyřicet let) hraje zralá, ale stále krásná Jeanne Moreauová osudovou ženu-vampýra, která po nečekané a nesmyslné ztrátě vyvoleného životního partnera nachází jediný smysl svého života v naplnění pomsty na mužích, kteří se na nesmyslném kroku přímo či nepřímo podíleli. Čistota žánru je prolamována vlastně soustavně řadou psychologických mikrosond charakterizujících a individualizujících hlavní postavy i nezakrytým obrazem zoufalství a rezignace protagonistky filmu. Prvoplánovost postižení a vypátrání pachatelky vyvažuje mistrné - a přitom věcné - utajení pohnutky, která ji přivede do rukou policie, jejímž prostřednictvím se dostává do blízkosti posledního pachatele. Zvrácený smysl života je naplněn, a to, zda bude ukončen v blázinci (dnes by to tak takřka jistě dopadlo), nebo gilotinou či dobrovolným hrdinčiným odchodem ze života, je nepodstatné a vlastně svým způsobem druhotné. Rád bych upozornil na ještě jeden významný charakterotvorný prvek NEVĚSTY: individuální pomsta, jakoby inspirovaná Dumasovým HRABĚTEM MONTE CHRISTEM, neztrácí nic z jakoby paralelního plného vnímání skutečnosti (snaha zachránit život ženě neprávem obviněné ze třetí vraždy). A tak film mnohem více evokuje Chaplinova MONSIEURA VERDOUXE (asi mnohem více než Hitchocka). Poznání, že lidské životy jsou a probíhají složitěji, iracionálněji, je samo o sobě neutrální; v případě zdařilého filmu naopak povzbuzuje k přemýšlení a hloubání, činnostem, kterých je v naší překotné a hektické době ke škodě nás všech tak málo. ()

Reklama

borsalino 

všechny recenze uživatele

Velmi zajímavý film, který mě na jedno stranu překvapil a na druhou zklamal. Přišlo mi trochu líto, že je příběh trochu příliš přímočarý a dost předvídatelný, navíc vlastní pomsta šla tak snadno, až to bylo nepřirozené. Když jsem však odhlédl od tohoto jednoduchého motivu, viděl jsem příběh zlomené ženy, která se ve svůj nejšťastnější den stane rázem vdovou. Náhlá hluboká prázdnota, pálení mostů, žádné velké obavy z dopadení, celkový životní fatalismus, střídaný chladnými a vypočítavými kroky, vedoucí k pomstě a vlastně jakémusi naplnění. Myslím, že další shlédnutí by na mě zapůsobilo ještě více. Opravdu zajímavý film. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Hm, z tohto filmu som trochu zmätený. Na jednej strane dobrá kamera a vynikajúca hudba Bernarda Herrmanna ( Psycho ), ktorá dýchala za celý film, na druhej strane neuveriteľne ploché vykreslenie mužských protagonistov, ktorí boli vo filme len na jedno. Hitchcockovské poňatie bolo síce fajn, ale po pol hodine filmu už bez nápadu. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Název snímku je naprosto vypovídající, z nevěsty během lusknutí prstů vdovou, nešťastnou náhodou/nehodou, ne zlým úmyslem a v tom tkví můj osobní problémek. Byl-li by v tom záměr, dokázala bych pochopit jednání hlavní postavy, takhle mě to jenom lehce šmrnclo.. P.S. A asi moc nemusím, když se ze všech mužských (jaksi hromadně) dělají imbecilové.. ()

Galerie (50)

Zajímavosti (4)

  • François Truffaut měl vždy jasnou představu o podobě filmu a byl přesvědčen, že k určitým žánrům se naprosto nehodí provedení v barvách. Je to právě případ filmu Nevěsta byla v černém, u něhož Truffaut až do smrti litoval, že jej natočil jako barevný. (argenson)
  • Truffaut kladie dôraz na motív lásky až tak, že zločin presahuje rámec sujetu filmu. V ranom diele Strieľajte na pianistu (1960) ukazuje len dôsledky z nerozdeleného lupu, v snímke Konečně neděle! (1983) dáva zločin hneď do prológu diela, prípravy nie sú ukázané a jeho motívy sú následne odhaľované. Na pozadí zločinu sa rozvíja milostný vzťah. V tomto diele je zločin dôkazom lásky. Zosúladenie muža a ženy sa nedeje na základe princípu deľby činností, ale naopak, ich simultánnym zdieľaním. (Biopler)
  • Vzťah motívu lásky k zločinu prehĺbil Truffaut v snímke Strieľajte na pianistu (1960) a neskôr v diele Konečně neděle! (1983), ale najviac v tomto filme. V spomínaných snímkach čerpal schému z filmografie Gillesa Grangiera. Láska sa rozvíja na pozadí zločinu, ale na rozdiel od Grangiera je s ním viac prepletená a skĺbená, aby sa napokon v tomto diele stala jeho príčinou v takom zmysle, že veľkosť lásky bude meraná počtom vrážd na konte milovníka. (Biopler)

Reklama

Reklama