Konečně neděle!

Dôstojná rozlúčka nielen s kinematografiou, ale pomaly aj so životom, ako takým (Truffaut už bohužiaľ nestihol nakrútiť ďalší film), na čo si mimochodom francúzsky Velikán vybral „hitchcockovsko” ladený film, v ktorom mu vzdáva akúsi poctu, ktorú v podstate k nemu prechovával počas celej svojej úspešnej režisérskej kariéry, čo v tomto podaní aj patrične vidieť... Kto pozná, ten určite ponachádza niekoľko odkazov. / A síce sa predsa musím trochu priznať, že som pôvodne zvažoval len „tri” hviezdičky pre film ako celok, ale to by sa mi nesmela tak mimoriadne pozdávať (páčiť) predstaviteľka Barbary Beckerovej, čiže neuveriteľne okúzľujúca, francúzska herecká fešanda Fanny Ardantová, ktorá v úlohe obetavej sekretárky, by som smelo prehlásil, že dokonca „zatienila” i realiťáka Jeana-Louisa Trintignanta, a to zrejme kvôli tomu, že sa jeho postava Juliena Vercela, musela nejaký čas ukrývať, keďže bola podozrivá zo spáchania niekoľkých vrážd... Vďaka tomu sa mohla plne predviesť, kedy si proste každý divák určite príde na svoje, čiže nakoniec si viem obhájiť, prečo som sa vlastne rozhodol, že „prižmúrim jedno oko”, ktoré som na druhej strane - neustále dokorán otváral, aby som sa nechal unášať i ostatnými zložkami filmu, medzi ktoré by som jednoznačne zaradil i vynikajúcu, čiernobielu kameru od naprosto významného, španielskeho kameramana Néstora Almendrosa, ktorá vytvára tú potrebnú atmosféru, priamo sa vzťahujúcu pre samotný príbeh, ktorý je vskutku popretkávaný samými scenáristickými vychytávkami, čo je ďalšie pozitívum, ktoré by som ocenil. Podotýkam, že tento počin by si skôr zaslúžil známku 2/3, čo sa takýmto spôsobom (na tomto mieste) oznámkovať jednoducho nedá, a tak sa teda prikloním k tomu „lepšiemu”, čo mi zrovna srdce porúča, i keď viem, že mozog by chcel asi niečo iné, ale zase si až tak vehementne nemyslím, že by bolo moje výsledné hodnotenie nejako extrémne nadhodnoteným, skrátka v tomto prípade si nedokážem absolútne nijako pomôcť, aby som učinil inak. (15.08.2022)

Niet najmenších pochybností o tom, že Francois Truffaut je slávny francúzsky novovlnný režisér. Nakrútil 21 filmov, z ktorých som videl 16. Napriek tomu som výrazne ocenil iba jeho Americkú noc. Ak by som chcel byť výnimočne drzý, tak by som napísal, že Truffaut bol skvelý filmový teoretik, ktorý nakrúcal filmy, ktoré ma nezaujali. Ale slušnejšie bude, ak napíšem, že sme si s pánom Truffautom nesadli. A týka sa to aj práve dopozeraného filmu. Myslím, že s Hitchcockom má spoločné najmä to, že ich filmy sú kostrbaté, vyumelkované, predčasne zostarnuté a chceli do nich vložiť viac, než sa zmestilo. (25.04.2023)

Evropská obdoba amerického remaku tvoří v pomyslném řetězci předčasně uzavřené Truffautovy filmografie jeden z nejzářivějších bodů. Černobílý film je součástí režisérova záměru právě tak jako obnažená otevřenost příběhu. Francouzský romantismus tímto pojetím získává nový rozměr. Konfrontace mužského a ženského pohledu má poměrně komplikovaný základ, do něhož se vedle přirozené odlišnosti mužských a ženských přístupů řešeného problému (obvinění z vraždy) mísí ve vzrůstající míře i momenty ryze feministické a posléze citové. Je to proslulá americká drsná škola a není to americká drsná škola. Fanny Ardantová, snad ještě smyslnější a intelktuálnější symbol neopakovatelného francouzského ženství než její starší generační vrstevnice Deneueová, zřejmě právě v posledních Truffautových dílech dostala své nejvděčnější herecké příležitosti. Ku prospěchu filmu i jeho diváka. (02.12.2007)

Přepsáno v dubnu 2018. Konečně neděle! se v lehkém houpavém rytmu vznáší nad obzorem při jasném svitu luny. Kriminální žánr vyniká hravostí, lehce poťouchlou a přesto uchvacuje svou nonšalancí. Cílem příběhu je vypátrání zločince, a přesto není tento záměr hlavní podstatou. Jádrem je způsob, kterým se tančí. Rozvernost je v detailech, ve zvratech pátrání, v sarkastickém nádechu rozhovorů i místech rozjařeného oddechu. Atmosféře neschází napětí, éterické šumění dráždivosti, vzpřímená elegance i jiskřivé chvění. Konečně neděle! je hebkým pohlazením, zanechává v duši zřetelnou stopu blaženosti a pocit uspokojení ze vzletné poezie. Hlavní předností filmu je Barbara Becker (vynikající Fanny Ardant), výkonná sekretářka, nadšená ochotnická herečka a oduševnělá kráska. Lahůdkou jsou důvtipné slovní přestřelky mezi ní a jejím šéfem. Je popoháněna skrývaným citem a neohroženě vyhledává další překážky. Je svůdným esoterickým zjevením, taktovkou udává rytmus a vládne celému filmovému panství. Hlavní mužskou postavou je Julien Vercel (dobrý Jean-Louis Trintignant), provozovatel realitní agentury a Barbařin zaměstnavatel. Soukromá i společenská spokojenost je lehkým mávnutím kouzelného proutku znenadání ukončena. Překvapení se mění v děs a hrůzu a zoufalé zápolení o očištění osobní bezúhonnosti. Je přímý až jízlivý, přesto je stále jeho základem důstojná laskavost. Důležitou postavou je Maître Clément (zajímavý Philippe Laudenbach), Julienův advokát s pochopením i slabostí pro zločiny z vášně. K výraznějším postavám patří Santelli (příjemný Philippe Morier-Genoud), policejní komisař, vyšetřující záhadnou sérii vražd. A také Paula Delbecq (zajímavá Anik Belaubre), pokladní kina Eden a vydírající hlas hysterické zuřivosti. Z dalších rolí: pátrající bratr oběti a křesťanský duchovní Massoulier (sympatický Jean-Pierre Kalfon), nekonvenčně se tvářící lokální novinář a bývalý Barbařin manžel Bertrand Fabre (Xavier Saint-Macary), Paulin bratr a tvrdě jednající provozovatel nočního podniku a lechtivého uspokojení Louison (dobrý Jean-Louis Richard), provokativně přezíravá a bouřící Julienova manželka Marie-Christine Vercel (zajímavá Caroline Sihol), naštvaná pouliční nevěstka (Nicole Félix), zkušený provozovatel soukromé detektivní agentury Lablache (Georges Koulouris), či sebevědomá uchazečka o práci sekretářky (Pascale Pellegrin). Napětí detektivního pátrání a zoufalé hledání vlastní spásy je povzneseno Truffautovým stylovým nadhledem. Hravost je rozkošná, švihácky upravená a potěšující. Vždyť jde o chtíč a posedlost. Radostí prozářený prožitek! (01.05.2009)

Nie príliš originálna a zaujímavá detektívka. Vraha som odhalil hneď ako sa objavil na scéne, aj keď nám potom ešte servírovali ďalších kandidátov. Aspoň som myslel, že jeho motivácia vraždiť bude trošku zaujímavejšia než napokon bola. Ale nič, ani jeden zvrat či prekvapenie sa nekonalo. Aspoň že sa na Fanny Ardant tak príjemne pozeralo. (14.11.2018)