Nikdo mě nemá rád

Pohled na život z hlediska asi 12ti letého chlapce. Je tu dobře vidět, jak se společnost chová k dětem bez úcty. Učitel je šikanuje za každou blbost, rodiče z něj mají chvílemi sluhu... Zvláštně tu vyniká relativnost věku člověka. A relativnost činů a morálky. Opravdu výborný zobrazení světa dětí, které však musí žít podle pravidel dospělých, i když jsou ta pravidla hloupá. Film mě opravdu velmi překvapil svým vývojem a gradací na konci. Vyniká tak snadně prolomitelná hranice mezi „normálním“ životem a životem vyvrhele a jak je obojí velmi relativní a subjektivní. A hrozně se mi líbil ten kolotoč!!! (teď to nemyslím obrazně:). (04.01.2012)

Paříž z trošku jiného úhlu pohledu v tak civilním provedení, až to okouzluje. Místy sice krapet utahané, ale celkový dojem rozhodně dobrý. (15.02.2016)

Francouzská nová vlna zřejmě nebude můj šálek kávy. Nikdo mne nemá rád je jeden z těch filmů, které si pustím jen a výslovně jen kvůli jejich postavení v nějakém filmovém žebříčku a zároveň patří do tzv. spodních 10%, což je skupina filmů z těchto žebříčků, u kterých si marně lámu hlavu, z jakých důvodů se v nich ocitají. Zkrátka film, který mě dokázal zaujmout jen na začátku svou starobylou atmosférou rodinného a školního prostředí a náznakem možné zápletky v podobě nevěrné matky hlavního hrdiny, ale jakmile opadl i tenhle zájem, nezbylo nic než jen prázdný a mně osobně nic neříkající příběh. Jedině když se možná zúčastním nějakého setkání fanoušků tohoto filmu, tak potom teprve pocítím, jaké to je, když mne nikdo nebude mít rád. (08.02.2021)

"Get out!" "I don't want to. It's cold outside."     Jeden z 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, významné dielo francúzskej novej vlny, ktoré uviedlo na scénu môjho obľúbeného režiséra Françoisa Truffauta. Náramne mi sedí tento typický režisérov rukopis, takýto spôsob rozprávania, či všadeprítomná ľudskosť. Emotívny príbeh mladého parížskeho nezbedníka Antoinea (slávny Jean-Pierre Léaud ešte ako chlapec), ktorý nemá zrovna šťastie na svojich rodičov, rozhodne dýcha životom. Výborná je aj kamera, najmä pri pôsobivých záberoch atmosferických ulíc Paríža a parádny náboj filmu dodáva originálna hudba, pulzujúca energiou.     "Dad, I need some money." "What?" "I just need 1,000 francs." "Which means you're hoping for 500, meaning you really need 300, so here's a hundred. All right, 500. But your mother should pay for that." (30.10.2022)

Je trochu překvapující, s jakou samozřejmostí přijímáme filmy o zombiích, zemětřeseních nebo nájemných vrazích. Překvapující proto, že většina z nás nezažila zemětřesení ani se nepotkala se zombií či nájemným vrahem. Z tohohle hlediska je potom Truffautův film nepřekvapivý, protože je nám od začátku důvěrně známý, všichni jsme zažili situace, jaké prožívá malý Antoine, jehož příběh se tu vypráví. Je to tak obyčejné, až se divíme, že nás to tak baví. Tak je to obyčejné, že si ani nevšimneme, že je to vlastně hrozně, hrozně smutné. (12.06.2008)

Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů. (19.06.2012)

Léty to ztratilo hodně ze své dravosti a novosti. Tento film má nepopiratelnou historickou hodnotu, ale dnes už nemůže mluvit tak jako kdysi. A pokud k němu přistupujeme s našimi analytickými prostředky (které se od Truffautových dob podstatně změnily), poznáváme, že jeho největším tahákem byla právě ona ztracená novost. (20.12.2012)

Francois Truffaut se ve svém celovečerním debutu zabývá tématem, které už nakousl ve svém krátkém filmu Uličníci. Mladý Antoine Doinel není zrovna poslušné dítě, ale má zvědavosti a charisma za deset. Sledujeme jeho rodinný a školní život, ve kterém se svými lumpárnami propadá tak hluboko, až ho pošlou do polepšovny. Na filmu se mi hodně líbilo pochopení a jemnost, s jakou Truffaut zobrazuje dětství protagonisty. Neodsuzuje klukovské chování, ale zároveň ho slepě neoslavuje. Nachází v něm kouzelné momenty, jako je návštěva kolotoče nebo pokuřování doutníků kamarádova otce. Nejvíc mě zaujalo, jak dokáže vtipně a efektivně zobrazit dětskou vynalézavost v jednoduchých situacích, které ale nikdy nepůsobí jako samoúčelné gagy. Na zapálení svatyně Victora Huga nebo postupné mizení celé třídy během tělocviku nikdy nezapomenu. Film ve mně vyvolal pochopení pro Antoina, ve kterém selhávají všechny dospělé postavy. Ne vysvětlení fakty, ale vcítění se do jeho situace. (26.01.2020)

Tentokrát je český překlad názvu jenom nic moc, zatímco anglický už mi nedává smysl vůbec a originálu moc nerozumím. Film byl pěkný, černobílý. 7/10 (09.09.2020)

Vynikající film o dospívání a velký nástup Truffauta na scénu. (04.05.2021)

Ať je pozdější chování hlavního hrdiny jakkoliv zavrženíhodné, důvody k němu film ukazuje zcela jasně. Odvržení, nezájem, nepochopení doma či ve škole je cestou k samotě. Jediným jeho útočištěm potom zůstává kino, únik od reality do jiných příběhů, světů. François Truffaut si k tomu aby bylo tohle všechno cítit vystačí s minimem, doslova minimalismem. Veškeré emočně silné situace naprosto postrádají nadbytečnou vyhrocenost, vše působí reálně, odehraje se a jde se dál, o to je to ale silnější. Zvláštní tečkou je potom závěrečná scéna, která má snad symbolizovat konečné oproštění se? Vytouženou svobodu? Možná. Každopádně působí oproti zbytku filmu vlastně velmi pozitivně. 75% (24.02.2024)

Jedno z nejkrásnějších a civilně podaných snímků z obdobý dětství co jsem kdy viděl. Scény ze školního prostředí jsou tak skvěle udělané, že se v nich, alespon v pár okamžicích vzhlídne každý a vzpomene si na svá školní léta. Truffaut diváka emocionálně nevidírá, příběh mu podává poměrně rozvlekle a někdy až mile. Ale celkové vyznění filmu je takové smutně melancholické a neubráníte se soucitu s hlavním hrdinou. (26.02.2009)

Nejlepsi evropske filmy maji spolecne dva znaky: Tim je uveritelnost a prirozenost. Divim se, ze to inspiruje tak malo soucasnych tvurcu, kteri radsi sazeji na lacine ozvlastnovani. A scena, kdy se na telocviku ztraceji zaci mi velmi pripomina uvod Sjobergovy stvanice. I tam jde o kinematografickou slast. (13.05.2013)

Prequel k filmu Na konci s dychom. Asi najlepší detsky herecký výkon, aký som videl. Spolu s Kidom a Anou (Stary dom uprostred Madrida). Ale novú vlnu v tom nevidím. Bunuelove Zapomneni bolo skôr a je omnoho modernejšie. (28.03.2022)

nádherný záběry, obrazově fakt krásný...ale připadalo mi to, jako film na dobrou noc (05.02.2009)

Jsem prudce zklamán. Pan Truffaut se u mě napoprvé tedy vůbec, ale vůbec nezapsal. Ta průměrnost!! Ta chabost a nedostatečnost. Ta hloupost a nic mocnost. Mrzí mě, čekal jsem více. Nejlepší a jedinečný snímek byl snad na konci u moře. Jinak hodnotím jako chabý průměr. Jedna věc co mě ještě zaujala bylo divadlo pro děti. Ten pohled na ušaté děti byl vyjímečně roztomilý a hezký. Tak a to je vše. Nevím, co tady ten film dělá. Snad budu s tímto režisérem příště více spokojený. (22.02.2009)

Spal jsi se ženou? :)Ne:), ale moji kamarádi Ano. (30.05.2010)

Smutný film, kde není ani jeden charakterový vzor, na nějž by se mohl dospívající kluk upnout. (Jinými slovy, každý se tam chová s prominutím jako omezený idiot. Bohužel to tak holt často chodí i ve skutečnosti a Truffaut na to skvěle upozornil a umožnil divákovi vcítit se do všech zúčastněných.) (04.06.2012)

Antoine je prostě blbec, ale i tak je to jedna z mých oblíbených postav. (03.01.2018)

Natočeno v kvalitě, která nic neztratilo, chlapci velmi dobře zahrané. Nad chováním dospělých, rodičů, učitelů i kolemjdoucích člověk žasne, jako by dítě bylo od toho, aby se mu jen nadávalo a svalovala na něj vina za všechny neúspěchy dospělého světa. Je to sonda do minulosti, jak Paříž v 50. letech působila ošuntěle a domácnosti chudě - topení na tuhá paliva, nuzné oblečení. Jak se svět změnil za šedesát let, tehdejší práva dětí neznal, tento je skoro staví na piedestal. (26.12.2022)