Kokosy na sněhu

Pro mě asi nejlepší rodinná komedie, pouštím si jí už pravidelně na Vánoce. Svižný spád, příjemný humor, Sanca a smutný happy end. V mém okolí navíc velmi kultovní záležitost s často citovanými hláškami. Někteří lidi něvěří... Eins, zwei, drei a přejede jí bobem atd... -"Sehr gut Jamajko." Plus krásný kontrast rozpálené Jamajky a mrznoucí Kanady. Jako stvořené k relaxaci. Jeden z těch filmů, pro kterou mám velkou slabost už od dětství. A právě poslední dobou ho mám čim dál víc rád a u spousty scén se sentimentálně usmívám. PS: John Candy! - "Pánové, bob je celkem jednoduchá věc." - "To je hajz taky." (04.11.2006)

Pro mě kultovní film! A vůbec ne oddychovka na jedno zkouknutí. Znám mraky lidí, kteří znají většinu scének nazpamět. I já mezi ně patřím a vždy, když si film pustím udělá mi radost. Zasměju se, i když vše už mi je jasné, znám děj, vím co přijde a kolikrát si již s předstihem nahlas řeknu, co ten či ten herec následovně vypustí z pusy. Byl natočený v roce 1993 a i teď, v roce 2011 neztratil ze svého humoru. Ano, sice tam je pár dojemných a sentimentálních momentů, ale přiznejme si - to ke sportu prostě patří. (31.08.2011)

V Calgary se teda děly věci. Magor Orel Eddie a k tomu jamajský čtyřbob. To, že nakonec díky trenérovi podváděli je jedno, protože se stejně vysypali, ale každopádně dali světu sportu jeden z nejzajímavějších příběhů vůbec. Zajímalo by mě, pro kolik z dnešních špičkových sprinterů Jamajky byli tito čtyři blázni inspirací. 70% (20.07.2016)

Tak pro tenhle film mám od mala slabost. Tohle je pro mě jednoznačně nejlepší rodinná komedie, film, kterej mi udží úsměv po celou hoďku a půl, ale kterej když chce, tak dokáže bejt vážnej. Výborná hudba Hanse Zimmera je myslim jasná věc. :) Příběh je hodně sympatickej, někomu se může zdát klišovitej a po technický stánce asi film ne zrovna tak dokonalej, ale koho to sere, když se tenhle film nese na tak pohodový vlně. Když jsem byl malej, byl to pro mě kult a vono to nějak nestárne. :) (24.11.2007)

„Vieš... ono je to vlastne zimný šport.“ Jon Turteltaub je čudný režisér. Pracuje s originálnymi zápletkami a dobrými hercami, ale jeho filmy sú také akési... čudné. KÝM SI SPAL, FENOMÉN, KID... a KOKOSY NA SNEHU (v roku 1994 vzniklo čosi ako extrémne voľné pokračovanie – KOKOSY V PRALESE s Kevinom Baconom). Inšpirujú sa skutočnou udalosťou, ale nebyť trénera Johna Candyho v jednej z jeho posledných rolí, nestál by film za veľa. Sneh ma nezaujíma, ale najlepšie športové filmy (ROCKY, PRIRODZENÝ TALENT, MAGICKÁ HLBOČINA) nemajú byť o ňom. Iste, i v KOKOSOCH NA SNEHU je bobovanie na Olympiáde brané ako metafora na „dôveruj si a nevzdávaj sa“, ale kvôli černošským hercom (s čestnou výnimkou vtipného basketbalistu Douga E. Douga) pôsobí amatérsky, detinsky naivne až primitívne plytko. Takto sa filmy o "prekonávaní samého seba" nenakrúcajú. Priemer á la PRVÁ LIGA 1 - 2. (08.12.2004)