Howlův kráčející hrad

Přesně tak nespoutaná fantazie, jakou očekáváte, pokud znáte třeba Princeznu Mononoke. Precizní výtvarná stránka se smyslem pro detail a skvostná klasická animace. Některé obrazy až berou dech. Několikrát mi nedalo nevzpomenout na Karla Zemana. Ať už to způsobila přítomná technika, nebo pohled na hrůzy války, ono skloubení příběhu lásky s ohrožením života se nemůže minout účinkem. Memento Hirošimy má asi většina Japonců hluboko v sobě vsazené, jeho připomínka určitě není na škodu. Morální poselství čarodějného příběhu však není nijak křiklavé, dá se proto velmi dobře snést. I po několikerém zhlédnutí stále působivé... (27.12.2010)

Zámek v oblacích, který jsem viděl s anglickým dabingem, je pro mne nejlepší a nejcitlivějším animovaným filmem, který jsem viděl nejen od Miyazakiho, ale celkově. Nádherná hudba, skvělý a kouzelný příběh, sympatické a roztomilé postavy a hlavně je to balzám na duši. A to jsem byl kdysi odpůrne anime... (03.03.2009)

Oni ty příběhy jsou zvláštní, hodně zvláštní, ještě když jsou nakreslena z pera, které držel v ruce tvůrce Hayao Miyazaki. Jenže stále si nemůžu zbavit dojmu, že Princezna Mononoke je ze všech nejhezčí i když jsem celkově z jeho tvorby viděl i s tímto tři filmy. Jenže stejnak...ta animace, ta preciznost...to se v současné době u našich, Evropských pohádek ani nemůže stát, skutečně ne. Když třeba na Fox Kids, nyní už Jetix sleduju ty pohádky jak jsou všecky na počítači v renderované grafice, co nejrychlejc nasnímané, snad dělané ve Flashi, aby byly co nejrychlejc, nejjednodušejc...a přitom jsou tak odporné, a děti po nich akorát zblbnou. Zlaté Kačeří příběhy nebo právě anime tohoto tipu, které musí pobavit každého. Zvláštní příběh, nádherné obrázky přetavené do filmové podoby na které se holt nezapomíná. Možná ty příběhy jsou ale přetáhlé až moc přes kapsy, jinak by to bylo za totálních pět. (22.08.2009)

Viděno v původním znění s českými titulky (o verzi v anglickém ani českém dabingu vážně nestojím). ZÁMEK V OBLACÍCH je po mém soudu nepochybně slabší než o tři roky starší Cesta do fantazie, s kterou film spojuje mnoho podobností (hlavní hrdinkou obou filmů je malá, resp. větší holka, která přichází do cizího prostředí plného nevídaných divů a kouzel, ve kterém je nucena pracovat a vysvobodit někoho ze zakletí. To bych se skutečně i hádal, že jsou oba filmy takto podobné, jak jsem měl už možnost se přesvědčit, že když jsem se někomu o této podobnosti zmínil, dotyčný ji tam vůbec neviděl). Srovnání s CESTOU DO FANTAZIE je pro mě i hlavním důvodem, proč tomuto jinak výbornému animáku nakonec dát plné hodnocení nemůžu - když máte jednou nastavenou laťku takto vysoko, nelze z ní slevit. Nic to nemění na tom, že je to stále úplně úžasný film plný krásné hudby, jedinečné japonské imaginace a báječného humoru (malý psík čarodějnice i mluvící ohýnek u mě pravidelně vyvolávali vlny smíchu - ten ohýnek je navíc v japonštině tak úžasně namluven, že se musíte smát, i kdybyste nechtěli :) Při závěrečném záběru jsem byl téměř naměkko, jaká to byla krása. (17.05.2014)

To, čeho si na tomhle filmu cením, je jeho NEPŘEDVÍDATELNOST. Miyazaki úplně nabourává ten zažitý stereotyp při vyprávění pohádek, či fantasy příběhů – nemáte šanci odhadnout, co se stane v příštích minutách, jste pořád překvapováni, rozdíly mezi zápornými a kladnými postavami se tu stírají (ta, která je zezačátku stělesněním zla, se může stát dobrou kamarádkou) a to vše se děje, aniž by logika kulhala na obě nohy. Navíc Miyazaki je jako malé dítě, obdaření bujnou fantazií, které před sebou hrne jeden obskurní nápad za druhým. Snoubí se tu klasický pohádkový svět s industriálním věkem páry, klasický svět magie s šílenými válečnými mechanismy. Divákovy smysly jsou tak zahlceny, že výsledný dojem někdy balancuje na hranici přeplácanosti (což je moje jediná výtka). (16.02.2012)