Mé soukromé Idaho

V nežnej ale nesentimentálnej artovej dráme sa Van Santovi podarilo ako máloktorému filmovému tvorcovi podarilo sprostredkovať subjektívnu skúsenosť rebelujúcej mládeže. Oproti neskorším mainstreemom ako Dobrý Will Hunting či Osudové stretnutie netlmí svoje avantgardné východiská a ponúka gay road movie vychádzajúcu zo Shakespearovho Henricha IV. ošumelý realizmus so štylizáciou filmu noir. Isto obsadenie nepoškodilo komerčné výhliadky, ale nikto nemôže tvrdiť, že by Van Sant nebol ochotný riskovať nepochopenie prípadne odmietnutie priemerného diváka. (31.10.2008)

Hodně svérázně vystavěné a stylizované vyprávění o pubertálním hledání lásky a místa v životě, kam se vešlo lpění na vlastních kořenech i vzpoura proti nim, obětavé přátelství i cynická zrada, americké velkoměsto i italský venkov, pouliční realismus i debata oživlých kluků z plakátů, legendární Udo Kier interpretující svůj vlastní starší pokus o synthpopový hit stylem Modrý samet i král vágusů zhusta citující Falstaffa. Drzé, ujeté, křehké, autenticky lidské. (23.02.2018)

Nikdy bych nevěřil, že americká produkce může vytvořit něco takového. Toto je mé první seznámení se s tvorbou Guse Van Santa a musím říct, že start je velice slibný. Velice se mi líbí originální pojetí a pomalé tempo příběhu, poněkud zasažené patosem, mi rovněž vyhovovalo. Statické scény sexuálních aktů nemají chybu. Udo Kier se své vedlejší role zhostil skvěle. Veliká škoda Rivera Phoenixe - jistě by jej čekala slibná kariéra. (02.10.2010)

Půvabné, dojemné, a neuvěřitelně autentické. Jeden z nejsmutnějších a nejrealističtějších filmů, které jsem kdy viděla. Phoenix a Reeves jsou výborní, mají neuvěřitelnou hereckou chemii mezi sebou. Přesně jsem poznala, že Scottovo 'blbnutí' je jenom póza proti otci a jakmile získá dědictví, hodí všechny včetně Mikea přes palubu. Celý film je o hledání, ale někdy někdo holt hledat nepřestane. Jinak, Rivera Phoenixe je obrovská škoda. - "This road will never end." (12.01.2019)

Film je přenesením Shakespearova dramatu do současnosti a to včetně divadelně toporného jazyka (v případě Reevse podpořeného i toporným hereckým projevem) a bez jakéhokoli dalšího osobního vkladu. Pouze se tu parazituje na klasikovi. Místo předvedení vlastních autorových myšlenek se tu deklamují Georgovi verše a předpokládá se zřejmě, že to filmu dodá na hloubce a závažnosti. Je to jakýsi druh pseudoumělecké konformity, na kterou mám alergii v pokročilém stavu. (26.11.2009)