Šógunovi nindžové

Krutej film, kde ještě před úvodními titulky stihnou zabít asi 6 lidí, nějaké děti, probodnout borcovi krk, spáchat sebevraždu a useknout jednu hlavu. Film vyzvedává Sanada v hlavní roli a film sráží zvukové efekty a hudba jak z teleshoppingu. Navíc jsem film viděl v rychlo dabingu, takže když Sanada z plna hrdla křičel "日本", tak náš pan překladatel jen suše utrousil "Japonsko". Film obsahuje taky množství scén, které jsou fakt k smíchu. Například seznámeni Takamary se svou učitelkou v Číně nebo bojovníci lezoucí jako pavouci po stromech. Naštěstí se ve filmu nešetří krví. Tak aspoň tak. (07.01.2011)

V osmdesátých letech komunisté pochopili, že i pionýři potřebují pořádné dobrodružství. Z NSR se vrátil Vinnetou, z Italie k nám přes TV vtrhl Sandokan a nakonec přišli i nindžové. Všechno to jsou levné dobrodružné filmy bez nějakých vyšších ambicí, ale za totáče jsme na ně zírali s otevřenou pusou. Čuk a Gek s Timurem a jeho partou pelášili zpátky do SSSR. Jen je mi líto, že Češi nic takového nedokáži vyrobit. Šógunovi nindžové si vystačí s lesem za městem, kam se dovezou kamery a sudy s kečupem, a řežba může začít. My máme taky krásné lesy, jenže se tam prohání akorát tak Troška. Copak se Češi nedokáží řezat do krve? (18.11.2010)

Eastern exploitation toho najhrubšieho zrna. Trash, aký nemá obdoby. Množstvo divákov bude odradených už v úvodných minútach. Proste to, čo nasleduje, nemá s filmovým umením, ako takým, vôbec nič spoločného. Snímok pre fanúšikov filmov, či už zlých, netradičných, uletených, či vymykajúcich sa zlatej strednej ceste. (27.12.2013)

Legendární film, který poprvé představuje tehdá československé veřejnosti v kinech NINJE a to dokonce jako sympatické postavy i když opět poněkud barvitěji. Jako kluci jsme z něj byli okouzleni a chodili na něj dokud ho nepřestávali promítat. Když jsem si jej sehnal ted po letech nevěděl jsem jestli plakat z nostalgie a nebo se smát jisté rozpačitosti příběhu... Film patří k tomu lepšímu co vzniklo v 80tých letech v žánru samurajských dobrodružných snímků. Za pozornost stojí nepřekonatelný fighter Hiroyuki (Henry) Sanada a charismatický Sonny Chiba. (24.01.2010)

Na rok 1980 pomerne zlé. V prvej polovici 80. rokov bola nakrútená napríklad ninjovská trilógia Cannonu či Americký ninja s Dudikoffom a oproti týmto kúskom pôsobia Šogúnovi nindžovia dosť chatrne a čo sa týka prepracovanosti choreografie bojových scén sa nemôžu rovnať ani hongkongským kung-fu filmom zo 70. rokov. Jediný, kto tu predvedie čosi z repertoáru bojových umení, je Hiroyuki Sanada, väčšina akčných sekvencií je však zmätená a z diváckeho pohľadu vizuálne nezaujímavá. Keď už nič iné, tak Ninja bugeicho momochi sandayu predčuje ostatok žánrovej produkcie aspoň čo sa brutality týka. Tvorcovia tu nechávajú násilnou smrťou umierať bezbranných civilistov, malé deti či ženy (dokonca tehotné ženy), čo je relatívne nezvyklé aj na Japoncov, tieto úmrtia však v rámci chaotického príbehu nemajú patrične zdrvujúci dopad a mňa osobne nechali úplne chladným. (19.01.2012)