Zítra se bude tančit všude

Snímek režiséra Vladimíra Vlčka z pro československou kinematografii kritického roku 1952. Pomineme-li absolutní znesvěcení folklóru, v celkovém vyznění jde o jeden z nejstupidnějších filmů československé historie, který je plný úsečných a nevěrohodných dialogů, nefunkční kamery a toporných herců, kteří prázdné věty scénáře citují s permanentním úsměvem na tváři, který nezmizí ani v momentech, kde řeší poměrně bolestná duševní trable. Některé scény vyvolávají záchvaty smíchu, u jiných se divák naopak zase červená trapností a studem. Přesvědčivost je nulová, a to jak v dílčích okamžicích, tak v celkovém kontextu. O otevřené propagandě snad netřeba mluvit, To byl teda fakt ohavný film. (18.09.2009)

Kdyby se v tomto filmu neustále tak tragicky nebudovalo, byl by to docela hezký příběh o založení folklórního souboru, o nadšení mladých lidí své doby a o jejich radostech a starostech. Budeme-li film hodnotit, jak říká Marigold, jako portrét daného historického okamžiku, pak se vůbec nejedná o špatný kousek. (20.10.2016)

Film o tanečním souboru mladých uvědomělých komunistech, kteří jedou za mír bojovat zpěvem a tancem. Všichni se mají rádi, jsou kamarádi, tancují, zpívají a jedinou starostí pro ně je Ruda, který později zdrhne do zlého Německa a automaticky se stane fašistou. Je tu spousta roztodivných postaviček, z nichž nejvýraznější je rozhodně Rozárka, kterou všichni obdivují za její zpěv, i když zpívat absolutně neumí a každý slovo co řekne je naprostá perla. A všichni neustále žvaní něco o tom, jak se teď krásně mají v tom novém světě, kde se budou tančit nové tance a všichni zde začali nový život... No pobavil jsem se slušně, co vám budu povídat. Ale ony se tyhle komunistické propagandistické agitky nedají hodnotit objektivně. Kdybych to měl hodnotit fakt upřímně, tak bych pochválil jenom přírodu, té je tady dost a je vážně hezká. Jo, a samotná kamera není špatná. Víc kladů už tam ale nevidím. Ta myšlenka sice hezky zní, o míru mezi národy, ale v realitě je neproveditelná, ať si říká kdo chce co chce. Každý národ je jiný, každá kultura je jiná, nedá se to spojovat dohromady do jedné a světový mír je už úplně nerealistický, protože si všichni lidé nemůžou rozumět se všemi, vždycky se najde někdo, s kým neprohodíte ani slovo nebo kdo vám bude absolutně nesympatický. Rozebral bych to ještě víc, ale to se mi teď zrovna nechce. Každopádně celý ten film na mě působil jako agitační film Vesmírných lidí o jejich dokonalém životě na Nové Zemi. U jejich filmů se ale dost bavím a u Zítra se bude tančit všude to mám naprosto stejné, až na to, že tohle byla agitka komunistů. Jednu hvězdu dávám za pobavení, jednu za kameru a jednu za krásnou přírodu a nějaký ten vesnický folklor, což máme ve výsledku za 3* (19.03.2020)

Filmovym jazykem aplikovana komunisticka agitacni prirucka slozena z chatrneho pribehu plneho typizovanych postav (zly mefistovsky student historie a antikomunista co timpadem musi byt fasistou a tak dojde spravedliveho potrestani, od socialisticke reality odriznuty umelec-intelektual co prozre a pochopi ze umeni musi byt lidove, zapalena usmevava soudruzka, mirne dusevne zaostala milenecka dvojce - prototyp budouciho sovetskeho cloveka, se kterym se muze ztotoznit i nejjednodussi vesnicky divak ...) a hudebnich a tanecnich cisel. Ceskych lidovych a samozrejme sovetskych. Je extremne zabavne film sledovat a snazit se dekodovat vsechna poselstvi, ktera soudruzi do snimku nekde vic a nekde min okate nasazeli. At zije Mir! (05.10.2009)

"Aleno, mně se zdá, že jsme s tím Rudovým vyloučením udělali přece jen chybu." - "Proč myslíš?" - "Třeba to není v jádru špatný člověk. A kdyby tohle všechno viděl, možná, že by se změnil." - "Ba ne, Pavle." - "Proč?" - "Utekl." - "Utekl? Kam?" - "Na západ. Do Německa." - "To není možné, vždyť je přece Čech!" - "Ale fašista." - A jiné dialogy jako ze života se vyskytují v této známé perle stříbrného plátna. Jestliže filmům se dříve říkalo pohyblivé obrazy, snímky typu Zítra se bude tančit všude bych nazval pohyblivými plakáty. Neboť nejsou ničím jiným než v zásadě bezdramatickým defilé známých postav z propagandistických výtvarných výjevů, jejichž křiklavá barevnost kontrastovala s všeobsažnou ideologickou černobílostí. Zítra se bude tančit všude je film obsahově prostoduchý, avšak jeho forma myslím není tak děsivá, jak se všeobecně soudí. Spíše odpovídá dobovému mainstreamu. (Mohli bychom tak s trochou sarkasmu konstatovat, že Vlček si svou Stalinovu cenu opravdu zasloužil.) - Pro zpestření bych ocitoval pár vět z Nesnesitelné lehkosti bytí, ke kteréžto knize mám řadu výhrad, ale nelze jí rozhodně upřít několik skvělých postřehů, včetně následujícího: "(...) Konvenční výklad těch filmů je dnes tento: ukazovaly komunistický ideál, zatímco komunistická realita byla horší. Sabina se proti takovému výkladu bouřila. Když si představila, že by se svět sovětských kýčů měl stát skutečností a ona v ní měla žít, šel jí mráz po zádech. Dala by bez nejmenšího zaváhání přednost životu ve skutečném komunistickém režimu i se vším pronásledováním a frontami na maso. Ve skutečném komunistickém světě se dá žít. Ve světě uskutečněného komunistkého ideálu, v tom světě usmívajících se idiotů, s nimiž by nemohla vyměnit jediné slovo, by zemřela za týden hrůzou." (06.11.2007)