Breaking the Waves
Breaking the Waves
Breaking the Waves
Prelomiť vlny
Režie:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHrají:
Emily Watson, Stellan Skarsgård, Katrin Cartlidge, Jean-Marc Barr, Adrian Rawlins, Udo Kier, Mikkel Gaup, Sandra Voe, Phil McCall, David Bateson (více)Obsahy(1)
Příběh o síle a moci lásky se odehrává v zapadlé vesničce v severním Skotsku v 70. letech. Hluboce věřící protestantská dívka, mladičká a naivní Bess, se provdá za světem protřelého těžaře Jana, který pracuje na naftařské plošině v Severním moři. Brzy po sňatku ale muž utrpí při explozi úraz a ochrne na celém těle. Jan nesnese pomyšlení, že se již nikdy nebudou milovat, a přesvědčí Bess, aby spala s jinými muži. Její mimomanželské sexuální zálety ale mají tragické následky… První díl Trierovy “trilogie zlatého srdce,” mystický příběh o síle víry, míře sebeobětování a poutu lásky, získal na MFF Cannes 1996 Grand Prix a proslavil britskou herečku Emily Watson, která za roli Bess získala nominaci na Oscara. (Aerofilms)
(více)Recenze (375)
Lars von Trier se pro mne v tomto filmu projevil jako chladný manipulátor, tlačící prvoplánově na city, ochotný obětovat logiku příběhu pro co nejtragičtější konec. Nemluvím ovšem o poslední kapitole, která mě "pobavila". ... Pobavila? Jak se mohu bavit během takovéhoto dramatu? Osobně si myslím, že Trier se během natáčení zcela nepokrytě zlomyslně "bavil" celou dobu. ()
Prolomit vlny je subjektivně jeden z nejsilnějších filmových a emocionálních zážitků poslední doby. O málokterém režisérovi dneška se dá říct, že točí tak silné filmy, které dokážou člověka emočně rozervat na kusy. Trier to ale umí. Ano, souhlasím, svým způsobem je možná citový vyděrač, mistr cynik a zvrhlík v jedné osobě. Ano, svým způsobem je film až příliš citově exaltovaný, na druhou stranu Trierova režisérská genialita se nezapře. Je známo, že je jako režisér nesmírně precizní, po svých hercích vyžaduje extrémní a zcela bezchybné výkony. A na výsledku je to opravdu znát. Po tomhle filmu si mě Emily Watson naprosto získala. Její postava mladinké, naivní a sebeobětující se Bess je tragická postava div ne antických rozměrů. Již od začátku se dá vytušit, kam asi snímek dospěje, nicméně rozjezd je relativně nenápadný a bezstarostný. Zpočátku je film plný až kýčovitě krásných obrazů skotské scenérie. Ovšem postupem času graduje, zejména v psychologické rovině postav (což je nejlépe patrno u Jana, který svým způsobem jakoby onemocní i na duchu a zatouží po perverzním psychologickém trýznění své ženy), charaktery se proměňují a atmosféra houstne. Těžko říct, čím si mě film vyloženě získal. Nadchl mě jednak Trierův nesmírný cit pro detail, a již zmíněná preciznost, a jednak odkaz na oblíbené hudební interprety, zejména 60. a 70. let, který je vkusně proložen do filmu v podobě hudebních pauz, oddělujících jednotlivé filmové kapitoly. Vynikající je ovšem také práce s psychikou postav, labilní a zlomená, ale zároveň nesmírně vnitřně silná Bess, životem zkroušený a zničený Jan, v zásadě tvoří velmi nesourodou dvojici, jedná se o velmi komplikované a odlišné charaktery. Nelze pominout také významný duchovní rámec, mystický a metaforický ráz filmu, morálně nejčistší dívka se obětuje, a přesto je okolím považována za špinavou. Prolomit vlny je zkrátka mnohovrstevnaté dílo, dalo by se říct, s až nadčasovou platností, někoho uchvátí a významně poznamená, někoho možná znechutí, ale málokoho nechá jen tak citově chladným. ()
Tak týmto filmom si ma Emily načisto kúpila. Toľko emócie v tak studenom, vlhkom , sivom až pochmúrnom prostredí, toľko ľudskej "odovzdanosti" a pokory pred .... ani neviem čím (Bohom ? osudom ? lásku ?). Film, ktorý po vzhliadnutí zanecháva ešte dlho reminiscencie nostalgie, bezradnosti a bezmocnosti :( To čo dokáže Emily uhrať gestami a očami to je čaro, keby bola 50 rokov pred .. urcite by bola královnou nemého filmu. Dávam presvedčivých 5b ()
Nuda k posrání #102. Viz Osvícení. 25% ()
Víc smutku se do velekoncertu Watsonove a Skarsgarda uzproste nemohlo vejit ()
54. Zlatý Glóbus za rok 1996 - nominace (2) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herečka (drama) - Emily Watson ()
Obdivuhodný film... Konečně chápu "klasického" Triera... ()
na tomhle filmu mě nejvíc znepokojuje, že bess celou svou osobou chápu - tyhle silné čisté hrdinky zmítající se mezi absolutní láskou a pokryteckou dehumanizovanou bigotní (asi by to těch sofistikovaných přívlastků zasloužilo ještě víc ;o)) společností jsou mi prostě nějak blízké. ()
Drama ? Romantický ? asi jo. :-) ()
Nádherný film. Díval bych se na něj mnohem častěji, kdyby se to dalo unést. ()
Já se vážně snažila být na ten film připravená a nenechat se odrovnat. Asi to nejde. Tohle je nejdřív pár dešťových kapek, které se nesměle chvějí na větvích stromů, pak spadnou dolů spolu s dalšími tvoří pramínky, které si tak vesele a dovádivě plynou, ale jen chviličku. Pak se k nim připojí další a další, a je tu potok, nejprve potok a pak řeka, bouřlivá řeka emocí, která strhává všechno s sebou. Neuvěřitelná síla. Nezbylo mi, než se tomu poddat, nechat se strhnout taky a totálně se v tom vymáchat. Budu to ze sebe ždímat ještě pěkně dlouho. ()
Film pre ľudí ktorí používajú obe strany mozgu. ()
Mé první zásadní setkání s principy skupiny DOGMA. Dodnes si vzpomínám na ten syrový pocit, jdoucí až do morku kostí. Film svým obsahem jdoucí za rámec. To ještě Lars von Trier nenatočil Antikrista, leč už ve filmu Prolomit vlny antikrist vystrkuje růžky:-) Navíc si dodnes pamatuji, že film byl s hudebními vložkami pouze mezi jednotlivými obrazy, což umocňovalo celkové syrové vyznění a dojem z toho všeho... ()
Nikdy Trierovi neodpustim, jak mizerne jsem se citil po tomto jeho filmu. Na nekolik let jsem si od nej musel dat pauzu. Jinak doporucuji vsem :) ()
Koniec celkom dosť prehnali a tým mi to strašne pokazili. Preto odoberám jednu hviezdu. A mohla to byť dokonalosť... ()
Film, ze kterého mi běhal mráz po zádech a poslední čtvrtnodinu jsem měla problém ho dokoukat (v tom dobrém slova smyslu). Film, na který se nedá zapomenout a který ve mně rezonuje i po letech. Tomu říkám umění. ()
I kdyby byl film geniální co platné když je mi s kamery zle , trpím totiž mořskou nemocí... ()
Jak by řekl Edvard Munch: "Není třeba malovat interiéry, muže kteří čtou, a ženy, které pletou, ale je třeba zobrazovat živé lidi, kteří dýchají, cítí, trpí a milují.“ ()
Po extrémě stylyzované Evropě netočil Lars von Trier naopak velice minimalistický film. Tentokrát jde o první část volné trilogie "golden heart" (Prolomit vlny; Idioti; Tanec v temnotách) a nasadil laťku velmi vysoko (přesto tento film překonal - Tancem v temnotách). Obsah vítězí nad formou díky brilantnímu scénáři, silnému příběhu, tradičně fantastické režii a perfektním přitozeným hereckým výkonům (především Emily Watson předvedla excelentní výkon, což si zaslouží chválu už pro to že jde o její první celkou roli, nominaci na Oscara si zasloužila plným právem; Stellan Skarsgård samozřejmě předvedl také tradičně skvělý výkon; ve vedlejších rolích se mihnou Jean - Narc Barr a Udo Kier). Ruční kamera jen podpořuje realističnost filmu. ()
Napoprvé někdy v devětadevadesátém jsem po částečném zhlédnutí zpupně odmítl jako formalistickou pózu; o cca. patnáct let později jsem dokoukal a musím přiznat jisté pohnutí, zároveň se ale pořád nemůžu zbavit kusu podezřívavosti jak vůči příběhu jako takovému, tak vůči způsobu, jakým je vyprávěn – obojí mi dodnes úplně nepřestalo smrdět chladným kalkulem. Třeba jsem ale jenom stará konzerva a za dalších patnáct let to sežeru i s chlupama. ()