Harmonika

moja zaujímavosť:Natáčanie filmu prebiehalo v Prahe. (dyfur) (26.02.2015)

Na rub partitury verše Vasilije Kazina: "Bylo ticho. Hlídač uviděl / jak si pod plot vítr uleh spát. / Zívl si. V tom harmonikář šel, / vstoupil na dvůr středem vrat. // Na rameno řemen zavěsil, / srdce rozsypal po klávesnici. / Začal. A hned v oknech rozruch byl, / květy z kořenáčů pluly po ulici. // Černé domy cosi opojilo / snem o říši, dálavách, / sladce o jahodách v trávě snilo / černé bláto na cestách. // V oknech lidé, veselí a křiky, / každý spěchal statný, bos, / za zvonivých zvuků harmoniky / po studené pláni ros. / Přišel listonoš a začarován / očima si přeběh adresy - / uviděl, že každý list je adresován / jenom na louky a na lesy." (09.07.2018)

Bez práce nejsou koláče. Aneb skoro komunistická agitka, ne nepodobná těm z přelomu čtyřicátých a padesátých let. Koukatelnost pak zůstává především kvůli perfektní Baldové a půvabné Mandlové (ikdyž i ta má mnohem lepší filmy). Z pánského obsazenstva mě zaujal především Fanda Mrázek ve vedlejší roli polepšeného zloděje. (08.10.2013)

"Nemít prachy, nemít práci, živořit jak darebáci..." Ústředním tématem filmu je nepochybně nezaměstnanost a život chudých obecně. Téma je zlehčeno na maximum (aby na to taky přišli lidi do kina), nicméně vysvítá nelehký život lidí na počátku minulého století. Tehdy se opravdu makalo. Dneska by nás jeden den v takové práci zabil, tehdy se chodilo denně a ještě s minimální nadějí na nějaké zlepšení. Proto to lehce budovatelské nadšení alá Hej Rup. Je to pochopitelné, podmínky práce byly hrozné, pokud práce vůbec byla. Přes toto výrazné memento a dobré obsazení snímek ale nedrží moc pohromadě, sestává spíše z několika vydařených scén, ty však spolu dohromady vytvářejí jen průměrnou komedii, průměrné drama a průměrnou satiru. 60% (02.01.2012)

Původní námět Jana Libora, který tehdy zcela překvapivě zvítězil ve scénáristické soutěži mladých talentů, zavání na míle daleko prvoplánovou (levicovou) agitkou – nezaměstnanost, hlad a bída je tu postavena do ostrého kontrastu s povrchním vnímáním světa mocnými a bohatými, kteří se bezstarostně oddávají svým velkoměstským radovánkám. Tento poněkud černobílý pohled na věc je ale v určitém smyslu zcela pochopitelný – v druhé polovině třicátých let ještě doznívala tzv. velká hospodářská krize, která sebou smetla všechny ty, kteří žili, jak se říká, z ruky do huby. Režisér Ladislav Brom, vědom si jisté kontroverznosti scénáře, před kameru doslova vehnal zástup populárních filmových hvězd, které měly zaplašit všechny obavy a nejistoty, plynoucí z vrtkavé divácké licoměrnosti. Buď jak buď, film propadl a tvůrcům nepřinesl kýžený (finanční) úspěch, ba naopak. Na Harmoniku navázal po válce až režisér Karel Steklý svým přepisem Majerové Sirény, která definovala směr, jímž se český film vydal v následujícím období. Proletáře nezastavíš. (29.08.2009)