Marie

V tichosti nesnesitelného mlčení, vakuu vztahu tlejícího až do morku kostí, v bezútěšnosti života samého, v očekávání zázraku, který ne a ne přijít... Precizně zobrazený konec jednoho manželství s velmi citlivým Vorlíčkovým režijním vedením a vynikajícími hereckými výkony. Smutně krásný film s koncem, který je neočekávaný, přesto pochopitelný. (17.05.2017)

"Marie" vypráví velmi všední příběh o velmi všedních lidech, a to dobově poměrně konvenčními vyjadřovacími prostředky (vizuálními, střihovými, hudebními, hereckými apod.). Síla tohoto filmu - který je takřka čistokrevným představitelem filmového žánru, kterému se tradičně říká "psychologický" - tkví ovšem zřejmě právě v jeho celkové uměřenosti, která budí dojem relativní autenticity (člověku se vkrádá na mysl cosi klišovitého o neorealismu), byť zejména některé dialogy poněkud šustí papírem. Dojem přirozenosti je posílen i faktem, že je valná část filmu natočena v reálných a velmi známých exteriérech Prahy (nábřeží u Výtoně, křižovatka Nad Muzeem, Letná atd.) - které se překvapivě vyznačují tím, že před 50 lety vypadaly takřka identicky jako dnes. No a samozřejmě je ten film pozoruhodný přinejmenším i tím, že se naprosto vymyká takřka ze všeho ostatního, co Vorlíček natočil. (20.02.2014)

Spíš je to ale 3,5*. Překvapuje mě, že něco takového natočil ve svých začátcích právě Vorlíček, ale kupodivu to docela funguje. Realistický příběh o jednom vztahu, který má skvělé herecké výkony a je i slušně natočený. Často se zde vypráví obrazem, často tu je nějaká zajímavě vymyšlená symbolická scéna, což se mi na tom filmu hodně líbí, akorát problém je v tom, že většina těch symbolů je vlastně o jednom a tom samém a ne každý úplně funguje. V tomhle je ten film nedotažený, ale i tak se mi tahle docela dobrá snaha o symboliku líbí. Podobný problém mám i u dialogů - některé fungují, jiné jsou strojené, ale v tomhle případě podle mě ty funkční převažují. Úplně podmanivý ten film taky není, posouvá se pomalu a chvílemi se i zdá, že se neposouvá nikam, ale i přes tu občasnou nudu jsem stejně byl zvědavý, kam se osud hlavní postavy Marie posune dál. A co se psychologie týče - je tu, ale čekal jsem, že jí tu bude víc a že půjde víc do hloubky. Tady se zabývá momentální chvílí, ale nějakou minulost a možnou budoucnost moc neřeší a to mi tu vadilo. A i finále mohlo být o něco silnější. Nicméně i tak ten film drží celkem pohromadě, zamlouvá se mi svojí zdařilou snahou o psychologické realistické drama a těší mě na něm to, že Vorlíček natočil i něco jiného než komedii. A možná bych i byl radši, kdyby u psychologických dramat aspoň částečně zůstal, protože kdyby se v tom zlepšoval, asi bych měl jeho filmy o něco radši. Mě totiž většina jeho komedií (až asi na tři výjimky) přijde strašně průměrná... Každopádně i když Marii mám skutečně přesně mezi silnými 3* a slabými 4*, nakonec dám vyšší hodnocení, jelikož něco do sebe ten film má určitě a nějaké silnější pocity ve mě zanechal. Slabé 4* (05.06.2021)

Zatímco britský realismus kuchyňského dřezu pomalu končil, my jsme -díky milostivému povolení strany a vlády- s točením civilních témat bez příkras teprve směli začít (když pominu pár filmů z let 1957-1959, které byly krátce po natočení opět zakázány). Z dnešního hlediska je překvapení, že se toho zhostil zrovna Vorlíček, ale proč ne? Koneckonců fantasta Fellini taky začínal u neorealismu. Je to dílo vynikajících kvalit, a to hlavně díky scenáři a hereckým výkonům všech zúčastněných (včetně dětí). (26.02.2014)

„Za co se omlouváš? Říkal jsi, že to je život. Chceš se snad omlouvat za to, že žiješ?“ Jen 2 roky před Kdo chce zabít Jessii? natočil Vorlíček film z úplně jiného soudku. S hlavní hrdinkou zklamanou, osamělou, která chová už jen zbytky iluzí, nadějí a snů. Má vedle sebe člověka, který sice jakž takž funguje jako otec jejich 2 dětí, ale spíš než manželem je občasným spolubydlícím, u kterého může Marie na nějaké vroucné city či třeba jen porozumění zapomenout (dost průkazná úvodní návštěva kina). O to víc může diváka překvapit její rozhodnutí, se kterým se možná hůře ztotožňuje, ale osobně mu s odstupem času začínám pomalu rozumět. Přemýšlivý, lehce depresivní film (nesoulad navozuje místy i výrazná zvuková/ruchová složka), hodnotím ho slušnými 4*. „Když jsme se milovali, tak jsme žádný zákon nepotřebovali. Nemůžeme přece za to, co cítíme.“ - „Manželství se sice uzavírá na základě citového vztahu, ale přináší také zákonné povinnosti.“ - „Jak spolu souvisí láska a zákon? Není tu někde chyba? V tom zákoně nebo v nás?“ (14.04.2019)