Marie

Nezáživná studie rozpadajícího se manželství s netalentovanými herci (ktromě Holišové) a beznadějně netalentovanou režií. Kresba rakety na chodníku. Jediná dobrá scéna je v restauraci s objednáváním piva. K smrti znuděný Racek utíká od manželky. Holiška neváhá a ještě před rozvodem si najde náhradu. Není to ovšem taky žádné terno. S dalším nápadníkem je rovněž zábava jak v márnici. Úplně nijaká hudba. Dobrý nápad s nájezdy kamery, ale když to je během chvíle po desáté, je to otrava. Mám pocit, že takto vysoké hodnocení je způsobeno prvoplánovou úctou k Vorlíčkovi, který se nějakou záhadou z rozpačitých začátků svou nezměrnou pílí a obětováním vypracoval až na veleváženého pana režiséra především čarodějnických filmů a seriálů. (07.11.2020)

V dnešní době již dost vyčpělé téma, ale v 60. letech se takového sondy do lidského nitra točily častěji, aby divák mohl přímo během filmu zžít s postavou a přemýšlet o tom, jak by se zachoval v kritických momentech on sám, aby stačil jednotlivé postavy soudit nebo se jim snažit porozumět. Marie je unavena jednotvárností svého manželství, možná má její manžel i milenku, což je asi taky trochu její chyba, neboť se jí právě na druhou stranu nechce něco na svém maželství změnit - dokud nepozná přítelkynina manžele Jendu... Hodnotit herce v takových psychologických rolích je velmi těžké, myslím, že ani tvůrcům filmu se nepodařilo svým postavám vdechnout trošku více životnosti. (14.03.2021)

Zatímco britský realismus kuchyňského dřezu pomalu končil, my jsme -díky milostivému povolení strany a vlády- s točením civilních témat bez příkras teprve směli začít (když pominu pár filmů z let 1957-1959, které byly krátce po natočení opět zakázány). Z dnešního hlediska je překvapení, že se toho zhostil zrovna Vorlíček, ale proč ne? Koneckonců fantasta Fellini taky začínal u neorealismu. Je to dílo vynikajících kvalit, a to hlavně díky scenáři a hereckým výkonům všech zúčastněných (včetně dětí). (26.02.2014)

"Marie" vypráví velmi všední příběh o velmi všedních lidech, a to dobově poměrně konvenčními vyjadřovacími prostředky (vizuálními, střihovými, hudebními, hereckými apod.). Síla tohoto filmu - který je takřka čistokrevným představitelem filmového žánru, kterému se tradičně říká "psychologický" - tkví ovšem zřejmě právě v jeho celkové uměřenosti, která budí dojem relativní autenticity (člověku se vkrádá na mysl cosi klišovitého o neorealismu), byť zejména některé dialogy poněkud šustí papírem. Dojem přirozenosti je posílen i faktem, že je valná část filmu natočena v reálných a velmi známých exteriérech Prahy (nábřeží u Výtoně, křižovatka Nad Muzeem, Letná atd.) - které se překvapivě vyznačují tím, že před 50 lety vypadaly takřka identicky jako dnes. No a samozřejmě je ten film pozoruhodný přinejmenším i tím, že se naprosto vymyká takřka ze všeho ostatního, co Vorlíček natočil. (20.02.2014)

Spíš je to ale 3,5*. Překvapuje mě, že něco takového natočil ve svých začátcích právě Vorlíček, ale kupodivu to docela funguje. Realistický příběh o jednom vztahu, který má skvělé herecké výkony a je i slušně natočený. Často se zde vypráví obrazem, často tu je nějaká zajímavě vymyšlená symbolická scéna, což se mi na tom filmu hodně líbí, akorát problém je v tom, že většina těch symbolů je vlastně o jednom a tom samém a ne každý úplně funguje. V tomhle je ten film nedotažený, ale i tak se mi tahle docela dobrá snaha o symboliku líbí. Podobný problém mám i u dialogů - některé fungují, jiné jsou strojené, ale v tomhle případě podle mě ty funkční převažují. Úplně podmanivý ten film taky není, posouvá se pomalu a chvílemi se i zdá, že se neposouvá nikam, ale i přes tu občasnou nudu jsem stejně byl zvědavý, kam se osud hlavní postavy Marie posune dál. A co se psychologie týče - je tu, ale čekal jsem, že jí tu bude víc a že půjde víc do hloubky. Tady se zabývá momentální chvílí, ale nějakou minulost a možnou budoucnost moc neřeší a to mi tu vadilo. A i finále mohlo být o něco silnější. Nicméně i tak ten film drží celkem pohromadě, zamlouvá se mi svojí zdařilou snahou o psychologické realistické drama a těší mě na něm to, že Vorlíček natočil i něco jiného než komedii. A možná bych i byl radši, kdyby u psychologických dramat aspoň částečně zůstal, protože kdyby se v tom zlepšoval, asi bych měl jeho filmy o něco radši. Mě totiž většina jeho komedií (až asi na tři výjimky) přijde strašně průměrná... Každopádně i když Marii mám skutečně přesně mezi silnými 3* a slabými 4*, nakonec dám vyšší hodnocení, jelikož něco do sebe ten film má určitě a nějaké silnější pocity ve mě zanechal. Slabé 4* (05.06.2021)