Pacientka Dr. Hegla
Drama / Psychologický
Československo, 1940, 86 min
Režie:
Otakar VávraHrají:
Otomar Korbelář, Světla Svozilová, Zorka Janů, Adina Mandlová, Zdeňka Baldová, Jaroslav Průcha, Svatopluk Beneš, Růžena Šlemrová, Gustav Hilmar, Jožka Koldovská, Jana Ebertová, Vilém Pruner, Karel Veverka, Jarmila Zezulková, Eva Svobodová, Marie Hrdličková, Jaroslav Hladík, Bohumil Langer, Emanuel Hříbal, Marie BlažkováObsah
-
Dokud srdce bije, nedá si poroučet.
Dcera lékárníka Janoty Karla má před svatbou s movitým právníkem Jaroslavem Křížem. V den svatby ji však místo obřadu čeká operace slepého střeva. Po úspěšném zákroku dostane oslabená Karla navíc i těžký zápal plic a dokonce u ní nastane srdeční kolaps. Naštěstí je v péči nejlepšího pražského chirurga MUDr. Hegla, jenž mladou ženu zachrání před jistou smrtí. Karla se do přitažlivého lékaře zamiluje a začne se s ním scházet. Heglova rezignovaná žena v zájmu zachování rodiny manželovy zálety tiše trpí. Zato Karlin snoubenec se se situací nedokáže vyrovnat a spáchá sebevraždu. Když Karla s Heglem otěhotní, doktor se od ní odvrátí. Má už ostatně novou „pacientku". Dívka je přesto odhodlaná si dítě nechat...
Románový příběh autorky Marie Pujmanové o mladé ženě, která navzdory měšťáckým konvencím prosazuje svobodnou lásku a dokonce nemanželské mateřství, vzbudil v době vydání (1931) velký zájem. Svědčí o tom skutečnost, že i významná německá režisérka Leontine Saganová (Děvčata v uniformě) usilovala již v roce 1933 o jeho zfilmování.
Adaptaci však nakonec natočil v roce 1940 scenárista a režisér Otakar Vávra. Výsledek patří k tomu nejlepšímu, co za okupace v české kinematografii vzniklo. Dodnes diváky potěší brilantní scenáristické a režijní provedení, dobová kritika pochválila hvězdné obsazení a herecké výkony Otomara Korbeláře, Adiny Mandlové, Světly Svozilové, Zorky Janů a Svatopluka Beneše. (oficiální text distributora)
Dokud srdce bije, nedá si poroučet. Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
Orlau32
Průměrný film točený ve válečných letech. Má stále přitažlivé téma: mladá holka, starší ženatý muž a když jde navíc o společenský významnou osobu ( v tomto případě o lékaře) senzace je na světě ! Ženské publikum slzí, kinosál narvaný, kasovní úspěch zaručen. Námětově nic nového, ale hraje zde 9 prvorepublikových hvězd. Marie Pujmanová napsala pro mladá děvčata varovný román a pan Otakar VÁVRA jej pohotově uvedl na plátna našich kin. A musím přiznat, že zdařile.(10.12.2007)
-
Marthos
Režisér a scénárista Otakar Vávra se v době zuřící II. světové války téměř jako jediný tvůrce nebál filmovat i ryze současná témata. Ačkoli jeho ústředním a dlouhodobým zájmem zůstávaly historické látky, které proměňoval ve strhující monumentání fresky, i v poloze tzv. civilismu sklízel zasloužené úspěchy. Vedle pozdějšího reportážního dramatu Šťastnou cestu náleží do této kategorie především snímek Pacientka dr. Hegla. Vávrova odvaha spočívá zejména v tom, že neváhal zfilmovat román autorky, která se ocitla na indexu pro své levicové smýšlení. Marie Pujmanová se ve svém románu snažila zachytit drama mladé dívky, která se bezhlavě zamiluje do staršího ženatého lékaře. Ten vystupuje na veřejnosti jako velká mravní autorita, sám je ovšem ve skutečnosti zbabělec a egoista. Dívka tak nakonec volí život svobodné matky bez vyhlídky na lepší budoucnost. Pujmanová zde takřka průlomově otevřela téma, které bylo na dlouhá desetiletí neprolomitelným tabu. Problematika nevěry a svobodného mateřství je v románu – a ve filmu – zpracována moderními prostředky, bez idealizace, v její syrové podobě. I proto se snímek setkal s chladným přijetím u diváků, kteří na podobný druh realistického filmu nebyli zvyklí. Naopak kritika jej označovala za jedno z nejvyspělejších děl moderní kinematografie a žasla nad nepochopením veřejnosti: "Nepropadl tedy Vávra, ale především obecenstvo, které se s podivuhodným nedostatkem citu a nadbytkem sarkasmu ve filmu znovu a znovu hlasitě smálo místům, jež měla smysl mnohem spíše tragický. Propadli všichni ti lidé z filmového oboru, kteří s rozjásanou škodolibostí shledávají, že je Pacientka propadák. A propadli konečně i pseudokritičtí snobové, kteří shovívavě mlčí nad kdejakým bezcenným veseloherním brakem, tentokráte však přehorlivě nalézali chyby na díle, které je bezesporu velmi kladným přínosem našeho filmového průmyslu". Do hlavní role citově rozhárané hrdinky, tápající ve vlastním nitru byla obsazena Adina Mandlová, která krátce po svém výkonu ve Vávrově Kouzelném domě opět překvapila hloubkou a nejvyšší pečlivostí hry. Partnerem jí byl vynikající Otomar Korbelář, dokonalý představitel charismatického slabocha, zcela přímá paralela k postavě bezchybného a dobrosrdečného lékaře Partyka ze Slavínského melodramu Zlatý člověk. Pozornost si zaslouží i mladý Svatopluk Beneš v roli odmítnutého snoubence a Světla Svozilová jako podváděná manželka. PACIENTKA bezesporu patří mezi nejlepší a nejvěrnější filmové obrazy současného života, neboť ústřední téma zůstává stále vysoce aktuální.(9.3.2009)
-
fuckme
Vkusně a po filmařské stránce kvalitně natočená moralita, ve které se občas zablesknou psychologické momenty i okamžiky civilního herectví Mandlové. A nevadil mi ani trochu přepjatý optimistický konec, naopak v dobových podmínkách byl takto podaný výraz naděje více než potřeba. Co však snímek velmi sráží dolů je zachovaný literární jazyk, který jde silně proti pozitivním snahám uchopit moderně zatuchlou předlohu.(25.10.2009)
-
dr.fish
Adina Mandlová v hlavní roli emancipované ženy, která přese všechny chyby nakonec dojde štěstí. Pozice ženy-milenky je zde poměrně citlivě rozebrána, i když nám to Vávra ulehčil sociálně tím, že jsou všichni bohatí. A tak nedojde k žádnému existenčnímu marasmu, ale Adina si své dítě normálně nechá a snaží se najít vztah se svým zklamaným a zdrceným otcem. Příběh je románkem pro ženy, ale dobře natočeným, nechávajícím divákovi lecos promyslet a dokombinovat. Herecké výkony tak akorát, Adině jsem dovedl i uvěřit, že o to dítě vážně stojí. 80%(12.2.2012)
-
Pavlínka9
Doslova a do písmene odpovídá literární předloze. Fim natočen za válečného období sice spadá do sekce průměrných filmů, ale přesto mě tyto staré snímky něčím pokaždé dostanou. Adina Mandlová je sice až příšerně umělá hlavní postava a skoro v každém záběru vypadá nepřesvědčivě, ale stejně si mě něčím získala....a myslím si, že lépe natočeno to být ani nemohlo...(3.12.2009)
-
doktofaust
Na své stáří nemá tento fim vůbec žádný mouchy a podobné téma by se dalo točit i dnes. otázka je na jaké dlo by se to pak koukalo, když většina dnešních herců točí drama v seriálech.(23.7.2008)
