Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dokud srdce bije, nedá si poroučet.  Dcera lékárníka Janoty Karla má před svatbou s movitým právníkem Jaroslavem Křížem. V den svatby ji však místo obřadu čeká operace slepého střeva. Po úspěšném zákroku dostane oslabená Karla navíc i těžký zápal plic a dokonce u ní nastane srdeční kolaps. Naštěstí je v péči nejlepšího pražského chirurga MUDr. Hegla, jenž mladou ženu zachrání před jistou smrtí. Karla se do přitažlivého lékaře zamiluje a začne se s ním scházet. Heglova rezignovaná žena v zájmu zachování rodiny manželovy zálety tiše trpí. Zato Karlin snoubenec se se situací nedokáže vyrovnat a spáchá sebevraždu. Když Karla s Heglem otěhotní, doktor se od ní odvrátí. Má už ostatně novou „pacientku". Dívka je přesto odhodlaná si dítě nechat...
Románový příběh autorky Marie Pujmanové o mladé ženě, která navzdory měšťáckým konvencím prosazuje svobodnou lásku a dokonce nemanželské mateřství, vzbudil v době vydání (1931) velký zájem. Svědčí o tom skutečnost, že i významná německá režisérka Leontine Saganová (Děvčata v uniformě) usilovala již v roce 1933 o jeho zfilmování.
Adaptaci však nakonec natočil v roce 1940 scenárista a režisér Otakar Vávra. Výsledek patří k tomu nejlepšímu, co za okupace v české kinematografii vzniklo. Dodnes diváky potěší brilantní scenáristické a režijní provedení, dobová kritika pochválila hvězdné obsazení a herecké výkony Otomara Korbeláře, Adiny Mandlové, Světly Svozilové, Zorky Janů a Svatopluka Beneše. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (23)

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Zajímavá věcička a vůbec ne průměrná, přihlédnu-li k věku režiséra v roce 1940, mám pocit, že obstál velmi dobře. Karla mi byla sympatická, ať už svou živelností či dětskou naivitou. Seznámení s doktorem Heglem ji přinutí udělat několik životních kotrmelců a dospět. A za zmínku jistě stojí Heglova manželka, ochránkyně rodinného krbu a dětí i za cenu vlastního utrpení. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Toto Vávrovo temné společenské drama mě překvapilo svou soustředěností - obrazivou, psychologickou i vypravěčskou. Příběh přímočaře sleduje osudovou trajektorii dívčího pádu do zodpovědnosti, který svou palčivou sebestředností s sebou stahuje celé mikrouniversum setkané v její svatební šat. Adina Mandlová obdivuhodně vtělila horečný, požár věstící mezistav ženství, v němž dodatečně exploduje rozmarné dětinství a jeho omámené, zpola živé trosky se mísí s dušenými touhami, zvláště těmi mateřskými, v jednu nekonečnou nespokojenost – s tělem svým i bližního, s obydlím a obýváním, s mateřštinou i rodinou a konečně i s posláním. Oceňuji i to, že Vávra film zbavil vší ideologičnosti: maloměstské prostředí není pranýřováno, jak tomu téměř bezvýlučně bylo – přesněji: bude – ve filmových propagandistických výkladech moderních dějin po roce 1948, ale odkrývá se jako nešťastně podtržený, nedozrálý věk, jehož nebezpečnost je vzbouzena spíše úzkostí než vědomím vlastní moci, posvěcenou konvencemi – Svatopluk Beneš to vyjádřil bezchybně. Dialog ojíněné milenky a vitálního Hegla, vtělujícího (tristní) moderní moudrost životních možností, nad ženichovou „smrtí z mládí“ nebo snídaní na venkovském letním bytě, kde střízlivějící pacientka marně očekává korespondenční dotyk milencův, a přicházejí jen „noviny“, skvostně znázorňují tento svět, smutnou zahrádku, v jejíchž řádkách neradno vysemenit. Ale film tento soumračný úhor nepolarizuje například úrodnou dělnickou divočinou nebo sovětským svítáním na lepší časy, což pochopitelně v daný čas ani nešlo. Prostě a jasně poukazuje k vlastnímu, hlubinnému, přírodnímu kynu – a tím je pravdivý. ()

Reklama

Orlau32 

všechny recenze uživatele

Průměrný film točený ve válečných letech. Má stále přitažlivé téma: mladá holka, starší ženatý muž a když jde navíc o společenský významnou osobu ( v tomto případě o lékaře) senzace je na světě ! Ženské publikum slzí, kinosál narvaný, kasovní úspěch zaručen. Námětově nic nového, ale hraje zde 9 prvorepublikových hvězd. Marie Pujmanová napsala pro mladá děvčata varovný román a pan Otakar VÁVRA jej pohotově uvedl na plátna našich kin. A musím přiznat, že zdařile. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Při pohledu na fakt, že jde o první film podle Pujmanové (o adaptaci stejnojmenného románu z roku 1931), nositelky Státní ceny z roku 1937, mohla by zaniknout skutečnost, že z jiného pohledu šlo de facto jen o rutinní navázání na herecké párování Korbeláře s Mandlovou. Ti již bok po boku vytvořili hlavní postavy v Nevinné (1939) podle de la Cámary. Přičemž jako lékař se Korbelář osvědčil již ve Zlatém člověku (1939). A v Pacientce Dr. Hegla skutečně nacházíme mnoho dozvuků právě z těchto starších filmů. Něžný je zde mladičký Svatopluk Beneš jako nešťastný snoubenec, herci starší generace jsou báječní všichni, od Baldové po Šlemrovou, Svozilová je rutinovaná a dokonale studená, dokonce ani vedlejší role svěřená Zorce Janů nedopadla špatně. Ale titulní role svěřená Mandlové v klíčové době jejího filmového zrání, zdá se, ji poněkud zaskočila. V dobré polovině scén je téměř nesnesitelná a nelze skutečně mluvit o tom, že by právě ona měla být považována za jedinou moderní herečku své generace. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Vávra s Pečenkou jsou velmi vynalézaví (k tomu Poncova skvělá modernistická hudba), ovšem Pujmanová je pro mě upjatou rádobypsychologickou měšťanskou (nic na tom nezměnilo její pozdější se připnutí ke komunistické straně, bytostní levicoví prozaici jako Vančura či Konrád by takovéto téma ozvláštnili poetickým jazykem) autorkou se strojeným jazykem a vykonstruovanou zápletkou. Člověk si to ještě víc uvědomí v porovnání s životnější spisovatelkou Marií Majerovou, jejíž skutečně aktuální Panenství natočil Vávra chvíli před tímto. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (5)

  • Natáčanie filmu prebiehalo v Prahe - v častiach Mala Strana a Staré Mesto a tiež na Karlovom moste. (dyfur)

Reklama

Reklama