Night Stalker: Hon na sériového vraha

Sázka na dva poldy ze staré školy se vyplatila. Divák se s nimi ztotožní lépe než se samozvanými vyšetřovateli, kteří mnohdy nadělají více škody než užitku. Ramirez je většinu času chytře upozaděný, prostor exhibovat dostane až na konci. Jeho zločiny často prezentují přeživší a pozůstalí. Tvůrci správně zdůraznili příčiny, které z něho udělaly zrůdu. Média mu pak přidělila stylovou přezdívku a hvězda byla na světě. (28.08.2021)

Takéto dokumenty Netflix dnes vypľúva ako na páse, niet sa ale čo diviť, veď vrahov je celá kopa. Všetky tieto dokumenty sa na seba podobajú spracovaním ako vajce vajcu, mení sa len prostredie, príbeh, iný vrah, iní vyšetrovatelia. Ale tá forma je ustálená, rovnaká. Ale ono to funguje. Takéto dokumenty uznávam. Tento je výnimočný tým, že nám prináša jednak nepochopiteľné byrokratické obštrukcie, ktoré bránili vyšetrovateľov vraha dolapiť skôr než zabil ďalšie obete. Inak by som ho označil za priemernejší v porovnaní s tými, čo doteraz vyšli. Vrah Ramirez je už od roku 2013 mŕtvy. Vyplnilo sa mu teda želanie, ktoré vyslovil na súde: "Hail Satan!" a tak si môže už oslavovať v pekle s ním. (26.01.2021)

Mnozí kamarádi a známí nechápou, jak můžu mít rád horory. Proč se dobrovolně vystavuji něčemu podle nich negativnímu, z čeho je mi úzko a po čem se bojím. Marně se jim snažím vysvětlit, že horory pro mě nejsou negativní, necítím se po nich úzko a že jsem z nich maximálně trochu “rozcitlivělej”, co ale platí ještě více o kvalitních dramatech, na které koukají i oni. Snažím se jim vysvětlit, že horor je žánrová zábava, postavená na umu režiséra hrát si s divákem, s jeho emocemi a současně s filmařskou formou, která u nich vyžaduje daleko větší inovaci než u těch nejkvalitnějších vztahových dramat. Hororů můžu vidět pět za den a třicet za filmový festival. O to víc mě baví a jsem po nich o to více hladový. Protože chci pobývat ve fantaskním světě neomezené představivosti jejich tvůrců, které se co do rozmanitosti může rovnat pouze žánr sci-fi. ____ Co ale je pro mě horor ve stejném smyslu slova, jak ho vnímají všichni ti nechápající odpůrci žánrového hororu, jsou věci jako tahle minisérie. Vystavěné nikoliv na fantazii kreativních nadšeneckých filmařů, ale na reálném podkladu dokumentaristicky odkrývající nepochopitelnou anomálii, škodný element našeho světa zosobňující ultimátní hnus a zlo. Věci jako tento seriál mi stačí vidět jednou za rok. Předtím to byl maďarský film Saulův syn. Taky reflektující realitu a taky paradoxně bez přívlastku “horor” mezi jeho oficiálními žánry. (21.01.2021)

Trochu mi to připomnělo Fincherova Zodiaca. A nemyslím tím samozřejmě po formální stránce, spíše jde o pocit, který sledování obou děl evokuje - pocit opakovaného zmaru tváří v tvář nelidskému nepříteli, jenž nenásleduje žádný racionální vzorec a nenechává takřka žádná vodítka, která by jeho až mysticky děsivé konání umožnila včas zastavit. Ale zatímco Zodiac přinesl kompletní zpochybnění a rozklad procedurálního vyšetřování, v tomto případě se vraha polapit podařilo a celý proces tedy pochopitelně směřuje k tíženému zadostiučinění - tvůrcům se totiž podařilo odvyprávět poměrně osobní příběh dvou policistů, kteří v průběhu vyšetřování takřka nezamhouřili oka a báli se o životy svých rodin, a skrze často velmi brutální náturu jednotlivých zločinů a množství dobového materiálu je divák nevědomky nucen oživovat samotnou atmosféru zákulisí (na níž Zodiac z velké části stavěl) ve své vlastní hlavě. Aktéři navíc vypráví události chronologicky a k jednotlivým vraždám se vracíme podle toho, kdy byly motivačně propojeny s klíčovým podezřelým, tudíž dobře funguje i udržování zvědavosti ohledně toho, která stopa kriminalisty k neúnavnému maniakovi nakonec dovede. Motivační škála kolem celého případu je samozřejmě nesmírně komplexní a ne vždy se daří tnout vyloženě do živého - některé výpovědi pamětníků nemají tak konstruktivní základ jako jiné a občas škodí protahované fiktivní dramatizace (v tomto formátu by zkrátka mělo jít o nepřetržitou záplavu informací, které spojují tehdejší hypotézy se zpětnou reflexí v různých tematických kruzích), ale přesto je dokument velmi dobře strukturovaný a bez problému drží pozornost od první do poslední minuty (čemuž napomáhá i promyšlené dávkování klíčových zvratů i dalších otázek do závěrů epizod, přesně ve stylu seriálového vyprávění na pokračování). Nevadila mi ani vyšší míra názorové subjektivity a ani občasná oslavnost mužů zákona, která vytlačovala jakékoli hlubší emoce - stejně tu nešlo o psychologii, ale jen o popis vyčerpávající procedury. A na mě to dost zabralo. 85% (15.01.2021)

Netflix tyhle dokudrama opravdu umí. Opět je to po stránce řemesla naprosto bez výhrad. Sledujeme zde řádění sériového vraha v okolí Los Angeles v 80tých letech pohledem dvou kriminalistů, kteří měli celý případ na starosti. Nejvíce téhle sérii ubírá fakt, že to ke konci ztratí drive a po dopadení vraha se vytrácí jakási mýtika nebo démoničnost, kterou od začátku tvůrci budují. Další netflixovská dokumentární serie, kterou stojí za to vidět a ze které běhá mráz po zádech. (24.02.2021)