Rok nebezpečného života

Režijní kvality Peter Weir má, o tom žádná. Tentokrát nabízí příběh o bídě, strachu a zoufalství slamů, propocených košilích a nefunkčních klimatizací a hlavně nepokojných dnech uprostřed jedné revoluce. Plíživé vyprávění představuje drzouna Mela Gibsona coby zahraničního dopisovatele Guye. Ten stojí před rozhodnutím, zda zveřejnit zásadní zprávu, ačkoliv by informace ukázala na jeho zdroj. Rok nebezpečného života ztroskotává na tom, co jinak zdobí Weirovy filmy – na příběhu. Ten je až překvapivě jednoduchý. Drama hledá napětí zejména v mezilidských vztazích nebo v davech rozbouřených lidí. Významný představitel australské nové vlny tak nabízí jen minimum scén, které by byly samostatně napínavé nebo jakkoli vyhrocené. Několik orosených čel a párů vyděšených očí možná napínavou scénu může podpořit, emoce ale na plátně scházejí. Ani vztah mezi Billym a Guyem není cítit osudovostí, stejně se dá uvažovat také nad milostným vzplanutím mezi Jill a Guyem. Nic na tom nemění ani výborný herecký výkon Lindy Hunt (Billy), která si jako první herečka, která ztvárnila mužskou roli, odnesla Oscara v kategorii herečka ve vedlejší roli. (26.09.2012)

Čo je najkrajšie na Roku nebezpečného života, nejde popísať. Ale rozhodnutie podať celý príbeh z pohľadu trpaslíka Kwana, nenásilne ho v tom jeho podaní orámovať alegorickou hrou s tieňovými bábkami, to pomohlo vytvoriť, v celej jeho krehkosti, taký mohutný spodný prúd, že sila zážitku zo sledovania je tu porovnateľná so silou zážitkov z tých najväčších príbehov, aké kedy uzreli svetlo sveta. Nie, nie je to len dobrá žurnalisticko-vojnová dráma s romantickým nádychom, už vôbec nie komentár k danému konfliktu. Je to hlavne tragický príbeh toho, kto nám to celé vyrozprával. (29.09.2012)

Pohľad na politickú krízu a blížiaci sa spoločenský prevrat podal Weir až priveľmi triezvym a odstupovým štýlom a ani romantická zápletka nemala tie správne grády a ani vygradovaný záver nebol cítiť. K úspechu však prispeli najmä herci. Svojim vzhľadom a proporciami Linda Hunt veľa hereckých príležitostí iste nedostala-nedostane, takže svoju príležitosť využila ako sa patrí. A darmo, Sigourney aj keď bez kamošov z vesmíru, ale znova nehrá typickú ženskú rolu v ženskom prostredí. 70%. (10.02.2008)

Atraktívne prostredie aj herci (mladý Gibson sa s tou svojou tváričkou o filmovú budúcnosť strachovať asi naozaj nemusel:)), zaslúžené ocenenenie pre Lindu Hunt a tak trochu hollywoodsky záver (ktorý sa však dá zniesť). Mimochodom, myslím, že Gibson tu predvádza svoj najlepší výkon (spolu s tým vo filme "Signs"). (26.09.2011)

"Tak teď jsi to viděl, ten chlap je cvok !!" - "Asi je zamilovanej !!" ;) Hned zkraje se přiznám, že tenhle australský snímek mě trochu kacířsky zajímal jenom kvůli tehdy šestadvacetiletému Melu Gibsonovi, přičemž jméno režiséra Petera Weira, pro něhož právě Rok nebezpečného života znamenal jízdenku směr Hollywood, mi dodávalo potřebnou jistotu, že se neunudím k smrti, ale po pár minutách mě zaujal někdo úplně jiný než Mel Gibson, který však jako Guy Hamilton rozhodně nestojí stranou, ba naopak exceluje !! Koukám a říkám si: "Ty vole, ten trpaslík Billy Kwan vypadá úplně jako Linda Hunt !!" ;) Ale ne, ona to je Linda Hunt !! Musím také říct, že kdybych tuto nevysokou americkou herečku neznal, ani by mě nenapadlo, že se dost zásadní role Billyho Kwana ujala žena, a právě i díky tomuto faktu nemám k vítězce Oscara za nejlepší ženskou vedlejší roli za rok 1984 sebemenších výhrad, nejen za svoji odvahu si toto ocenění naprosto zasloužila !! Nejsem si úplně jistý, jestli je Linda Hunt jedinou ženskou držitelkou Oscara za ztvárnění mužské postavy, pravděpodobně však tomu tak opravdu je.. Mimo dvojici Gibson, Hunt musím zmínit ještě Sigourney Weaver, z čehož vyplývá velmi slušný stavební kámen v obsazení, soundtrack Maurice Jarreho mě rovněž doslova nadchnul, i když mám často problém odlišit právě jeho práce od těch, které vytvořil jeho syn, nepochybně známější Jean Michel Jarre, Peter Weir svůj rukopis rovněž nezapře, a tak film nabízí opravdu velmi hutnou atmosféru, která dokáže diváka až do závěru udržovat v napětí, byť tahle scénáristicky potažmo příběhově velmi slabá záležitost vlastně nic dramatického, mimo podivné milostné linie, nenabízí, což má samozřejmě jednoznačný důsledek, že na The Year of Living Dangerously za pár dní s klidným svědomím zapomenete, i když jistě ne tak rychle jako na velmi podobný kousek s Johnnym Deppem Rumový deník.. (17.09.2013)