Šógun
Servants of Two Masters
Sluhovia dvoch pánov
Obsahy(1)
Blackthornův příjezd do Ósaky je jako píchnutí do vosího hnízda plného rivality. Mariko se ocitá v pasti mezi svými záměry a vírou, když musí překládat pro barbara, který je ve vazbě lorda Toranagy. (Disney+)
Recenze (39)
Tak jo, výjimečně se všechny ty superlativy ohledně Shoguna potvrdily. Intrikaření jemné jako hedvábí, všudypřítomná hrozba smrti, zrada, mocenské boje, náboženství, střet různých kultur, lekce historie...a to vše ve špičkové kvalitě. Tvůrci tady kouzlí každým záběrem, střihem a zvukem. Ale i bez té pastvy pro oči a uši, by byl divák spokojen. I přes spletitost motivů různých stran, je vše vyprávěno srozumitelně, ale hlavně....je to v každém okamžiku zajímavé a vtahující. Mluvit o vynikajících hereckých výkonech, je v tomto kontextu opravdu už jen třešnička na dortu. Justin Marks tohle prostě umí. Už ve Dvou světech dokázal šmodrchat tak dobře, že šlo o povinný seriál jak pro každého šachistu, tak diváka, který je ochoten přemýšlet...nebo se aspoň soustředit na chytře napsané dialogy. ()
Verdikt od člověka, který miluje původní seriál předlohu, kterou si opakuje někdy i častěji než jednou ročně: Je to skvělý! Ano, má to svoje chyby, ale když se na to podívám zdálky, tak je to nejlepší áčkový seriál za hodně dlouhou dobu! Projekty jako Masters of the Air nebo True Detective 4 jsou vedle toho k smíchu. Samozřejmě vládne Sanada a tady se dostávám k některým ze svých malých výtek, k hereckému obsazení. Protože to je až na něj a Mariko prostě slabší a nevýrazné. Cosmo Jarvis se snaží, ale prostě to není Chamberlain. Asi nejvíc jsem si to uvědomil u přestřelek mezi ním a Rodriguezem, protože ten herec opravdu není John Rhys Davies. Není to lvl seriálový Zaklínač casting, ale ten vibe jednoho top herce a stafáže tam je. Asi nejvíc je to vidět u Japonců, kde potřeboval Sanada jako protějšek v Išidovi někoho lvl Watanabe. Vůbec si nepamatuju druhé ráno, jak vypadal Buntaro, Jabu, Omi, tam se mělo víc hvězdit. Ale asi nebyl budget kvůli skvostné AAA výpravě. Celkově je to maximálně profi. Trochu jsem si zvykal na kameru, ale nakonec to beru jako plus asi. Duna 2 bude muset být hodně dobrá, aby tuto událost překonala. ()
Oproti nedávnemu Modrookému smaurajovi, ktorý do samurajského žánru priniesol nové témy ako napr. feminizmus a japonský šovinizmus, tak Šógun je zatiaľ (po dvoch častiach) viac pre všetkých - je to klasický patriarchát, kde ženy sú len poslušné gejše, hoci sa tam občas zotne nejaká tá hlavička, tak krv tam neuvidíte a aj ten šovinizmus tu má zaoblené hrany. Not great not terrible. ()
Po dvou úvodních epizodách jsem touto nekompromisní, pionýrskou výpravou protestantů na východ zcela pohlcen. Výborní, extrémně charismatičtí herci prakticky ve všech rolích, na seriál opravdu nádherná a velkolepá produkce a spletitý, napínavý děj, který naplno využívá jak pro mnohé z nás gaidžinů stále exotické (a v mnoha ohledech i nepochopitelné) prostředí, tak z historického hlediska zásadní období, do kterého je zasazen. ()
1) Předlohu jsem četl již před 20 lety. Původní seriál jsem viděl minimálně 2x. Zároveň vím jak uboze dopadl filmový Napoleon, nebo před rokem komicky tragická adaptace Pána Prstenů. Tedy jsem byl pln velmi opatrného očekáváni. 2) Miluji historii, kdy u většiny historických filmů trpím a nudí mne. Filmy které pracují s reálnými postavami a zasazují je do nesmyslného děje a křiví jejich charaktery. Je ironií, že jeden z nejlepších historických filmů vůbec: Poslední Mohykán (Michael Mann 1992), je často zařazen do žánrů dobrodružný film a poté tu máme již zmíněného Napoleona (ale platí to i u Gladiátora, který je velmi špatným filmem) které mají tu drzost se prezentovat jako filmy historické. 3) Román Jamese Clavella je v tomto unikátní. Clavell vytvořil postavy, které sic neexistovali, ovšem jsou zde jasné pojítka s reálnou historií (Oda Nobunaga, Hidejoši Kinošita, Iejasu Tokugawa etc.) a zasadil je do děje, který opět odkazuje na skutečný běh dějin, konkrétně na závěrečné období Sengoku džidai (období válčících států) vrcholící bitvou u Sekigahary (21. říjen 1600). Skutečná historie je tedy spíše inspirací, kdy ovšem ve výsledku historie jako taková není pokřivena jak u konkurence a v mnohých detailech je velmi přesná (například v druhé epizodě odkaz na smlouvu ze Saragossy 1529). Tento princip je mne velmi sympatický, a dílo si tedy mohu více užít, aniž bych jej automaticky podroboval historické kritice. Jak seriál z roku 1980 tak Šhogun z tohoto roku respektují Clavellův uctivý přístup k historii. 4) Nyní k seriálu. Již jsem viděl první dvě epizody a hned v úvodu mohu a musím napsat: JE FANTASTICKÝ! Veškeré jednotlivé části seriálu: výprava, herecké výkony, DIALOGY, kamera, HUDBA, tvoří neskutečnou atmosféru jakou jsem u filmu, seriálu dlouho nezažil. Temné, důstojné, brutální, poetické, epické a pozor v několika dialozích i lehce vtipné ovšem beze šaškování (tedy až na moment Angličana, který nás teprve čeká a má svůj smyls). Například scéna kde John Blackthorne vysvětluje jak si Portugalsko a Španělsko rozdělilo svět (výše uvedená smlouva z roku 1529), za postupně osudovější hudby ve scéně, jsem viděl 3x... 5) Pokud si seriál udrží své kvality u mne se stane jedním z nejlepším vůbec jaký jsem dosud viděl. ()
Reklama