Dáma ze Šanghaje

Z hlediska konstrukce příběhu jde o průměrnou až podprůměrnou noirovku, herecky je to vyloženě slabota (hlavně hystericky afektovaný Grisby), Welles ale tyto nedostatky nahrazuje brilantní režií a neskutečně kreativními obrazovými postupy. Vrcholy filmu - metafora žraloků, proces, čínské divadlo, závěr v zrcadlové síni. K tomuhle filmu se musím vrátit. (12.09.2012)

Film je rozkližený jak židle, kterou někdo nechal léta na dešti. Pohnutky postav jsou nejasné a, popravdě, ani se nedíváme na nějaké prokreslené postavy, ale na typy z brakové literatury: kráska v nesnázích, slizký manžel, nechutně šmírácký obchodní partner a prapodivně flegmatický hlavní hrdina, který se do všeho zaplete bůh ví proč. Snímek se tváří jako drama, ale hlavně ke konci už je to nechtěně parodické. Scény u soudu s lačnými diváky jsou snímány z neznámých důvodů jako satira na tupý a krvežíznivý dav. Hlavní aktéři jednají zcela nesmyslně, hlavní hrdina se nachytá na vějičku, na kterou by neskočilo dítě a závěrečná scéna v zrcadlovém labyrintu byla pojatá tak záměrně mysteriózně, až mě rozesmávala. ___ O. K. Orson Welles si hraje s obrazem (halucinogenní putování v pokřivené perspektivě v domě bláznů), ale na příběh úplně zapomněl. (29.04.2015)

Na Dámě ze Šanghaje je zajímavé, jak moc se přibližuje ke konvencím filmu noir, jak je ozvláštňuje a jak se od nich odvrací. Několik nesouvislých poznámek... - - - Voiceover na začátku a na konci je jedním z nejlépe využitých postupů tohohle typu, co jsem kdy viděl. Pocit dusna je dán všudypřítomným horkem (potem), ale je ještě umocněn tíživým střihem (má nějaký film klasického Hollywoodu rychlejší střih?) dialogů, které bez ladu a skladu skáčí z obličeje na obličej v neobvyklých úhlech, nebo jsou snímány z neobvyklé blízkosti. Ostření (kterému ostatně moc nerozumím) by si zasloužilo samostatný rozbor. Rita Hayworth po Gildě opět ukazuje, že je pro noir jako stvořená (kdyby se vyhlašovala soutěž, dostane druhé místo hned za Lauren Bacall). A fantasmagorický závěr by mohli klidně promítat na Wellesův pomník. Geniální, funkční, expresionistické... (20.10.2012)

Reziser Orson Welles /Obcan Kane, The Magnificent Ambersons/ natocil len priemerny film -noir, ktoreho priemernost sa ukazuje v plnej krase. Pribeh je prilis prekombinovany, divak sa v nom lahko strati. Dialogy su sice cynicke, ale v ramci noirovej jazdy sa mi zdali dost slabe a slabo prepracovane : Out of the Past s Robertom Mitchumom je proste u mna vyssie. Realie San Francisca 40. rokov su fajn, ale ako som spominal, pri filme sa divak dost nudi, a casto som pozeral na hodiny, kedy uz konecne film skonci. A este viem aj o tom, ze ynspiraciu k natoceniu filmu vzal samotny Welles z akejsi lacnej knizky, ktoru citala pani pri pokladnici v kine. Co vsak potiahlo film do priemeru, su herecke vykony krasnej Rity Hayworth /Gilda/ a rezia samotneho Wellesa. Welles ako reziser mal uz roku 1947 to najlepsie za sebou /Citizen Kane/. Zaver bol odbity a miestami dost nudny. 69 % (15.07.2014)

Noir jsem nikdy zvlášť nezbožňoval, ale Welles je holt v tomhle ohledu mistr, a tak mi Dáma ze Šanghaje nejenom úžasně rychle utekla, ale zároveň mě taky moc potěšila skvělou atmosférou. Příběh to navíc byl bezvadně vykonstruovaný a navržený a sám režisér si podle svého zvyku střihl pěknou roli. 90% (19.07.2017)