Dotek zla

Miluji vypointované kriminálky s ne zrovna jednoznačnými hrdiny (z těch novějších L. A. -Přísně tajné, Obvyklí podezřelí). A právě tento film je nejčistší esence toho, co od takového filmu čekám a opravdu mě mrzí, že jsem velice dlouho otálel s tím, se na tento film vůbec podívat. Welles byl režisérský a herecký frajer a může ve filmovém nebi hrdě chodit s nosem nahoru. (24.12.2005)

Orson Welles byl v roce 1958 buďto fakt velký herec, anebo hnusný tlustý prase. Každopádně tady vypadá jako to druhé a film s ním padá. On měl ztělesňovat zlo, ale jeho postava na obrazovce vyvolává spíš dávící reflex. Taky se mi vůbec nelíbila kamera, některé záběry přes rameno jedné postav zkreslující perspektivu druhé postavy. Ani v dabingu ČT 1995 to nedostalo lepší jiskru. (10.02.2018)

Dôvodom, prečo sa haustóriá zla filmu nedotýkajú, ale priamo hĺbkovo penetrujú do jeho útrob, nie je len vypĺňanie klasických žánrových parametrov v takých dávkach, až im praskajú žalúdky. Výraznú úlohu v tejto veci zohráva choreografia kamery. Užíva si zlovestné pohľady, netradičné uhly a najvyššie méty skonáva pri žeriavových jazdách nad vyprahnutou krajinou alebo mestským chaosom, čo vytvára veľmi sugestívny dojem zlovestného, cynického tanca na hroboch ľudských hodnôt hodnôt. .... Virtuozita práce s kamerou v Dotyku zla môže hravo sekundovať kamere v Hitchcockovom Vertigu a svojou naliehavosťou, hrotiacou dianie na plátne do extrému, sa hravo vyrovná aj Frankenheimerovej snímke The Seconds, natočenej o 8 rokov neskôr. Dotyk zla je tiež možné označiť za jedného (spolu napr. s Hitchcockovým Rope) z predkov Noého opusu Enter the void, keďže postupy v ňom použité a dotiahnuté do konečného štádia technickej bravúrnosti, majú korene, bezprostredne sa snúbiace so zlom, práve tu, vo Wellesovom filme. (28.04.2014)

Škoda, že se Wellers rozhodl (...ono to ani nelze napsat, jelikož film po většinu času postrádal atmosféru) pro thriller a ne pro komedii. V některých scénách na mě tahle mafiánská šaráda z mexicko-americké hranice působila dojmem nechtěné parodie. Ale ono je to vlastně jedno, neboť většinou ani příliš není vidět, co se tam odehrává, jelikož skoro celý film je natočen v úplné tmě a to co pro změnu vidět bylo, vyvolávalo nejednou spíše pocit trapnosti. Asi ta tma měla Wellesovi nahradit chybějící atmosféru, podobně jako série avantgardních záběrů kamery zase měla nahradit nezáživnost příběhu a toporné herectví většiny zúčastněných. Viditelně to zcela postačilo k tomu, aby celá řada kritiků i diváků označila snímek za geniální, zvláště když stál za kamerou režisérský velikán. Po tomhle mám ještě více dojem, že si Welles tu nekompromosní karikaturu nafoukaného režiséra Wellsona v Mistřích gagu ze strany Zidiho a Serraulta zcela zasloužil. Tak jako jsem uměl v komentáři vychválit režisérův debut Občan Kane plný invence a nadčasovosti, stejně tak nemám problém naopak odmítnout Dotek zla, protože působí na mě jako hodně vyprázdněný snímek. Jsou tu zde vedle kamerových záběrů nějaká pozitiva? Jo, Marlene Dietrich! To byla ženská každým coulem... pokaždé když se zde na chvilku zjevila, bylo to jako když uprostřed temného tunelu plného křiku všechno ztichne a kdosi zapálí světýlko. Celkově žel trochu málo světla v té dlouhé prázdné tmě. 35% (24.01.2021)

Wellesov Dotyk zla bude vo mne evokovať pocit veľkého sklamania. Tešil som sa na film nabitý skvelými menami, ale netrvalo dlho a pôvodné očakávania sa pod náporom nereálnosti, naivity a trápnosti rýchlo zmenili na nudu a odmietanie. Neviem, prečo bolo nutné každý detail vyjadriť tak, aby to pochopil nielen americký, ale aj mexický divák. Neviem aký zmysel malo deformovanie Wellesa do podoby nafúknutého štvorzubca. Neviem toho v spojitosti s týmto filmom oveľa viac, ale viem, že ma vlastne odpovede na otázky ani nezaujímajú. (26.10.2012)