Mistři gagu

Pár vtípků tam bylo, ale je to film tak na 3 hvězdy. Možná to bylo špatnými titulky, původní znění mělo samozřejmě atmosféru a nelituji, že jsem viděl původní znění namísto dabingu. Nicméně čekal jsem, že to bude vtipnější. Mělo to však pomalejší spád než bych čekal. Některé scény bych asi vyškrtl, působily na mě příliš experimentálně. Nelituji toho, že to vyšlo, ale dávám jen 3 hvězdy. Překvapil mě PIerre Richard, který se tam mihnul asi na 30 vteřin. Celkově tam byl důležitý příběh, uvědomění, ty 3 hvězdy jsou důstojné hodnocení. (16.08.2020)

Nejsem příznivcem grotesek, bláznivých komedií a ztřeštěných gagů. Ale závěr, věnovaný natáčení filmu "Poslední člověk", je naprosto famózní. Díky němu se tato moderní groteska vyšvihla hodně vysoko nad průměr. Milovníci klasické francouzské komedie mohou být ale poněkud zklamáni, Králové gagů neodpovídají běžné francouzské šabloně. Osobně mi spíše připomínají sovětské komedie. A nejvíce snad film z téhož roku Životu nebezpečno (Opasno dlya zhizni!). Komu se líbí jedna z těchto komedií, mohla by se líbit i druhá. (25.06.2011)

Málo známá komedie o komedii uváděná kdysi pod názvem (překlad z originálu) "Mistři gagu". Originální snímek mi utvrdil zjištění, že je stále možné vymýšlet nové a nové gagy, nové eskapády, nové vtipné situace. Člověk by si řekl, že všechny nápady jako pobavit diváka byly už dávno vyčerpány, opak je pravdou. TOP 10! (11.07.2004)

Komedie je to sice jiskřivá, ale rozhodně nepatří k Zidiho nejlepším. Herci vynikaji silně nad scénářem, který se snaží dosáhnout humoru pomocí gagů a skečů - v dramatické rovině ale nic nepřínáší. Příjemná byla i hudba, ale celkově je vidět, že už je to z doby dohasínající éry klasických francouzských komedií 70/80. let. Zidi potom dobře zvolil trumfy na hořké Prohnilé... (28.10.2020)

Film o tom, kterak komik tvrdý chleba má. Možná mnohými opovrhované troškoviny daly scénáristům více přemýšlení než rodinná dramata, romantické příběhy a přepříliš umělecké filmy, kde je hlavní motivací postav prokopat se k vnitřnímu já poté, co lidstvo vymře a které existují jenom proto, aby měla elita co žrát. "Umělecký" konec filmu mi trochu připomněl Nebezpečně výbušnou trhavinu, byť si nemyslím, že její autoři se inspirovali přímo tímto kouskem. Jsem také rád, že jsem našel Serraulta v poloze, která v sobě nemá ptačí úchylnost a podivnou bezvýraznost jeho dřívějších postav. Claude Zidi tímhle filmem vlastně poctil žánr, kterému sám hodně dal (Bažanti apod.), a zároveň mu dal poslední políbení. Ztřeštěné komedie plné gagů, a přitom ne pitomé a vulgární, potom už nikdo nenatočil (vyjma snad kromě Richardova Nalevo od výtahu), alespoň co se Francie týče. 100% (25.02.2018)