Režie:
Robert WieneKamera:
Willy HameisterHudba:
Alfredo AntoniniHrají:
Werner Krauss, Conrad Veidt, Friedrich Fehér, Lil Dagover, Rudolf Klein-Rogge, Hans Heinrich von Twardowski, Rudolf LettingerVOD (1)
Obsahy(1)
V době pouťových atrakcí přijíždí do městečka Holstenwallu doktor Caligari (WERNER KRAUSS) se svým vystoupením. Předvádí v něm věštecké schopnosti náměsíčníka Cesara (CONRAD VEIDT), kterého ovládá pomocí hypnózy. Jeden z přítomných přihlížejících se Cesara zeptá, jak dlouho bude ještě žít a Cesar odpoví, že do svítání. Druhý den je dotyčný mladík nalezen zavražděn a stopy vedou k Cesarovi...
CABINET DOKTORA CALIGARIHO bývá označován jako první expresionistické dílo. Jeho kouzlo spočívá především v nevídaném řešení výtvarné scény, kterou obstarala skupina mladých avantgardních umělců DER STURM. Dokonale vytvořili fantaskní dekorace pokřivených zdeformovaných ploch a celkový dojem nereálného světa, který spolu s vypjatými hereckými výkony, výrazným líčením herců a bizarní kombinací světel a stínu dodává snímku potřebnou působivost.
Caligari by se dal chápat i jako metafora pro poválečné Německo, plné obav a znepokojení z nastalé situace a strachu z budoucnosti.Caligari má představovat tehdejší systém, státní autoritu a Cesare je jen loutkou v jeho rukou, která plní rozkazy a v zájmu věci i umírá... (caligari)
(více)Recenze (346)
Perla německého expresionismu s chytlavou hudbou, stylovými ateliérovými pokřivenými kulisami, bizarně groteskními líčidly a kriminální zápletkou s hororovým podtextem. Jakožto horor má otevřený konec, nikdo vlastně nezvítězil, jen ono prozaické na závěr "vím, jak vás vyléčit". Herecké výkony jsou obstojné, ale právě mizanscéna tvoří z Kabinetu ono skvostné dílo. Vidět to na filmovém plátně (díky Projektu 100) byl obrovský zážitek a jak jsme odcházeli, byl přede mnou jeden stařík, které říkal nadšeně projekční: "Vynikající!". No nemohu jinak, než souhlasit. Subjektivní realita za objektivní, psychologická symbolika, mimonarativní poetika a stylistická expresivita. Kabinet Dr. Caligariho zkrátka rozjel vlnu dodnes tak populárního a obdivovaného žánru horor a to mu již dnes přes značně groteskní ráz nikdo nevezme. ()
Bezpochyby jeden ze základů kinematografie a to nejen horroru jako žánru, originální a neskutečně působivý i po více než devadesáti letech. S charaktery stejně deformovanými a bizarními jako kulisy v nichž se pohybují, s pointou razantní a nečekanou způsobem na němž Shyamalan o osmdesát let později vystavěl svou kariéru, s vynikajícím Conradem Veidtem v dodnes neodolatelně děsivé kreaci Cesara. Bylo úžasné vidět film kdysi dávno ve stylovém Ponrepu na Letné a bylo fajn připomeout si ho z DVD. ()
Bravúrny nemý film režiséra Roberta Wieneho s Friedrichom Fehérom, ktorý sa podobá na Fredrica Marcha, ale najmä so zlovestným Dr. Caligari, alias Werner Krauss a jeho verným sluhom, poslušným psíkom - Cesarom, alias Conrad Veidt, ktorý si zahral aj v legendárnej kultovke Casablanca, postava Francis ( Friedrich Feher ), rozpráva na začiatku svoj príbeh, jednému staršiemu pánovi, čo sa mu stalo, alebo odkedy príde Caligari do mestečka, spôsobí paniku, až v takom rozsahu, že sa tohoto prekliatia nezbaví, ani po vyrozprávaní tejto príhody... Mimoriadny, desivý a depresívny film, ktorý ma priklincoval do sedačky ! Tento film si sám sebe nasral do huby, lebo bol predzvesťou šialeného Hitlera + sám o sebe, je taktiež zdrojom viacerých inšpirácii neskorších tvorcov. Nie je to nič príjemné, sledovať takto revolučný film... ()
Šílenství z KABINETU přímo prýští. Temné pokřivené obrazy (dekorace jako by vypadly z mozku postiženého stihomamem a pokřiveným vnímáním skutečnosti) v tom nejklasičtějším slova smyslu. Dodatenčná hudba je neskutečně sugestivní. Jazzová bizarnost spojená s rozličnými zvuky a doplněná symfonickým orchestrem. Neskutečně intenzivní. ()
Temná metafora ve zdeformovaných kulisách města, kde se snoubí kubismus s expresionismem v jemném oparu dada. Film jsem viděl s hudbou Rainera Viertelboecka (1993). V řadě scén mi připomněla německou industriální skupinu Einstürzende Neubauten - klasické nástroje připomínají hudbu počátku minulého století, do toho prolínají nástroje elektronické a následně rozličné bicí a ruchy. Snímek s řadou významů, a tedy vykládaný různě, je dnes již klasickým dílem německého expresionismu. Doba po skončení války, rozvrácená německá ekonomika, neradostné vyhlídky, manipulace s jedincem....já si ale kromě toho vzpomněl na E.A.Poa (Metoda doktora Téra a profesora Péra). Kulisy, výprava, líčení herců, hudba a skvělý konec. Příběh sám dnes jistě objevný není a jeho zpracování bude asi současného diváka nudit. Za pozornost ale stojí některé detaily, které se staly zřejmě vzorem pro další filmy - stínohra (vraždění) a toporná chůze Cesara připomenou další klasiku - Upír Nosferatu... ()
Galerie (113)
Photo © Decla-Bioscop
Zajímavosti (30)
- Oba scenáristé ve scénáři spojili své osobní vzpomínky na prostředí sanatorií, sexuální zločiny a obrazy pouťových atrakcí. (Kamkon)
- Na tvorbě kulis a dekorací se podíleli malíři a scénografové Walter Reimann a Walter Röhrig, jenž byli úzce spjati s berlínským uměleckým a literárním časopisem Der Sturm zaměřeným na expresionismus, kubismus, dadaismus a surrealismus. (Zdroj: ČSFD)
- Ačkoli je Cesare (Conrad Veidt) popisován jako člověk náměsíčný, projevuje se spíše jako narkoleptik, tedy někdo, kdo trpí záchvaty krátkého spánku. Pacient může usnout i během hovoru, řízení auta nebo při konzumaci jídla. (džanik)
Reklama