Odpolední láska

"Teď mi řekněte vše, co o ní víte. - Vím, že se nejmenuje Adolf." Chlípný svůdník a svůdný chlípník v osobě pana Flannagana mě bavil a co teprve Ariane. Ta byla ve svém fantazírování úžasně roztomilá, takže jsem jí hrozně fandil, i když jako pragmatik jsem byl trošku zklamán z její nepříliš propracované strategie. Také tempu vyprávění v tomto případě nelze vyčítat přílišnou svižnost, nicméně atmosféra byla báječná, cikánská kapela brilantní a skvělými hláškami se rozhodně nešetřilo. (18.04.2016)

Na přesladké Love in the Afternoon funguje úplně všechno. Staří bardi jako Billy Wilder, Maurice Chevalier a Gary Cooper jsou všichni na svých místech. Téma je skvělé až báječné. Klasická chytrá romantická komedie přesně podle předválečného střihu. Jediným jejím mínusem je (a zřejmě podmínkou), aby takový film mohl být znovu natočen i v 50. letech, byla přítomnost Audrey Hepburn, této tehdy módní osůbky. Hepburnovic děvče nikdy moc hrát neumělo, jen bylo příliš hubené a vypadlo s tím svým hustým obočím a hranatým mikádem jinak, takže se myslelo, že to půjde. Ale ono to nikdy moc nešlo a bylo to jen to módní vlnou, která trvala jen moment. Naštěstí si Coop poradil i s tímto uzlíčkem neštěstí. (18.11.2019)

Mal som s tým trochu viac problémov než s Wilderovkami zvyknem mať. Prvý problém sú postavy - ona je naivná krava a on úplný zmrd. Problém č.2 - mal som pocit, že Wilder sa príliš opantáva svojou genialitou a každá druhá scéna je asi o polovicu dlhšia než by mala byť. Ale Audrey aj Gary Copper dokázali zázrak a aj napriek nesympatiám k hlavnej dvojici ma zaujímali a fandil som im. A aj keď to nemá ten správny drive majstrovych najlepších filmov stále je to skvelé a navyše korunované nádherným záverom. 8/10 (12.08.2015)

Nechutně bohatý donchuán se shodou náhod seznámí s mladou a nevinnou studentkou hudby. Zprvu to vypadá na jednoznačnou záležitost, ale pak se Audrey kousne a rozhodne se vilného starouše Garyho trochu potrápit jeho vlastními zbraněmi. A náš protřelý proutník se nestačí divit, jak se mu ta neopeřená cácorka zaryla pod kůži. […] Kdyby měla první polovina o něco svižnější tempo a posledních cca 90 vteřin skončilo na podlaze střižny, šel bych na plný počet. Chlapská ješitnost vs dívčí poblouznění. Wilder tohle uměl. Pokud jde o dvě osoby opačného pohlaví sdílející stejný čas a prostor, jeho zásoba nápadů byla prakticky nevyčerpatelná. Navíc onen ukecaný milostný ping pong dokázal pokaždé vyšperkovat celou řadou vtipných detailů (diktafon, cello, oddaná cikánská kapela ztělesňující malý osobní jukebox, aj.). A ten závěr na nádru, krása. Tedy téměř. (14.01.2013)

„Přišla jsem dřív, abych vám řekla, že později nepřijdu“. Wilderova odpověď na Wylerovy Prázdniny v Římě. Více konverzační, více sentimentální, ale se stejně kouzelnou Audrey Hepburnouvou v hlavní ženské roli. Jejím mužským partnerem byl výrazně starší Gary Copper, muž ze západu, který uměl být v pravé poledne na tom pravém místě a kterému komediálněji laděná role rovněž prospívá. Úvodní monolog, typický snad pro všechny Wilderovy filmy, nás blíže seznamuje s prostředím, do kterého bude následující romantický příběh situovaný. Není to Řím, nýbrž – snad ještě romantičtější – Paříž, kde se dokonce i existencialisté milují. Pařížské exteriéry však reprezentuje všehovšudy ta Eiffelovka v pozadí, jinak dostávají prostor jenom americké interiéry a lehkou rukou psané dialogy. Wilder opět řeší svá oblíbené témata, to znamená manželství, nevěru, lásku, které není přáno… co je však sympatické, náruživost nekritizuje, pouze si ji vybírá jako ideální výchozí bod pro mnoho komických situací. Zde jde ale stejně více o vztah dvou lidí a o výkony dvou vynikajících herců, než o smršť vtipů. V několika scénách, nejlépe v té „pijácké“, pak byla výborně využita čardášová muzika, obstarávána skupinkou domnělých cikánů. 80% (14.08.2007)