Reklama

Reklama

Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (210)

Cival 

všechny recenze uživatele

Mistrovsky napsaná komedie, která metá vtipné pointy dialogů s kadencí nejnovějšího rotačního kulometu. Nezastavitelné, chytré, rozverné a s Cagneym v životní roli. "Jen" silnější čtyři hvězdičky nasazuju kvůli tomu, že mě tenhle žánr nechává chladným (=často jsem spíš mlčky oceňoval verbální smyčky než abych se nahlas smál), ateliérová statičnost mě místy otravovala (scény v ulicích jsou oproti tomu geniálně "rychle" zrežírované) a Horst Buchholz byl na můj vkus už doopravdy příliš uřvaný. I tak... must see. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Není komunista, je republikán. Je z východoněmecké republiky." Velká poklona panu Wilderovi za jeho nestrannost. Socialismus, kapitalismus i fašismus totiž od něj dostali, ve jménu dobrý zábavy, naloženo naprosto rovnoměrně. Ani nevím, zda mne víc bavila proměna přesvědčenýho komunisty ve ctěnýho aristokrata, MacNamarova velitelská rozhodnutí či srážení podpatků jeho SS-podřízených, ale to je stejně jedno. Mne tato zběsilá konverzačka prostě baví, i když zub času již stihl některé fóry svědomitě ohlodat. „Kennedy nein! Castro ja!" ()

Reklama

GilEstel 

všechny recenze uživatele

Ředitel firmy Coca Cola pro západní Berlín k soudruhům ze Sovětského svazu: "V roce 58 jste se pokusili vyrobit vlastní verzi Coca Coly. Tzv. Kreml kolu. Nedalo se to pít. Ani v Albánii to nechtěli. Ničili tím hmyz." Telefonát do centrály v Alabamě: "Co si myslíte o té smlouvě s Ruskem? Napoleon tam neprošel, Hitler neprošel, ale Coca Cola má šanci." ___ Takových dialogů obsahuje film celou řadu. Tenhle film je smrští humoru, který na vás udeří takovou silou, takovou kadencí, že 2 hodiny jen zíráte v němém úžasu. Přijít s něčím takovým v době berlínské krize, byl od Wildera opravdový majstrštyk. Na nejžhavější půdě na světě, v Berlíně, kde se střetly dva nejmocnější politické světonázory 20. století v jednom jediném městě. Jak odvážné a smělé. Skvělá politická satira na Studenou válku. Škoda jen, že z východního Němce Ota (Buchholz) udělali až příliš velkého pitomce. Zato Cagney je tu k nezastavení. Žene tempo stále vpřed jak rozjetá lokomotiva, kterou nemůže vykolejit ani Chruščov, ani těhotná dceruška továrníkova. 78% ()

T2 

všechny recenze uživatele

Rozpočet $3miliónyCoca-Cola :)) Na začiatku filmu som sa ľakol že sa jedná o čisto propagandistický(Americký trademark) film nasmerovaní voči zosmiešneniu Rusov(SSSR) panujúcich v železnej opone, čo koniec koncov aj plnými dúškami robí a uťahuje si to ako sa len dá zo všetkého možného, čo príde v scénkach voči Rusom do cesty ale u nich to samozrejme nekončí a nakoniec si to uťahuje všetkými možnými smermi(Amerika, Nemecko tiež dostanú pekne zabrať)... takže celkovo sa jedná o bláznivú smršť tých najprešpikovanejších humorných dialógov, okorenených šarmom prípadne tanečkom krásnej Liselotte Pulver, komoušskym fanatikom Horstom Buchholzom a triom uslintaných Rusákov bažiacich po vňadoch krásnej sekretárky "Fräulein" Ingeborg(Liselotte Pulver). /90%/ ()

LINKIN 

všechny recenze uživatele

Těžký oříšek, na jedné straně brilantně napsaná komedie, jedna z těch Billyho opravdu nejlepších a na druhé straně až nechutná propaganda, která nejen, že je politicky nekorektní, ale dokonce silně angažovaná a humor staví především na kulturně-politických předsudcích, orientalismu, geopolitické imaginaci a rasových stereotypech. To co jsem částečně odpustil Panu Smithovi, když šel do Washingtonu je zde dovedeno ad absurdum, až se člověku chce věřit, že jde opravdu o sofistikovaný sarkasmus na tehdejší mediální masáže v mantinelech studené války. Jenže to by to nesmělo pocházet z pera tak slavného vypravěče. Kdyby si takhle prvoplánově utahovali tehdy soudruzi z amerického kapitalismu a liberální západní demokracie, spláchla by to odborná a tím spíše neodborná veřejnost do hajzlu jako bezduchý pamflet. Kdybych přivřel všech pět očí nad obsahem, byla by to opravdu geniální komedie, jenže pánové, kdo z vás to má? ()

Galerie (46)

Zajímavosti (7)

  • S ohľadom na fínsko-sovietske vzťahy bola snímka v rokoch 1962 až 1986 zakázaná Fínskou radou pre klasifikáciu filmov. (Ampi)
  • V úvodu filmu projíždí Braniborskou bránou legrační tříkolové auto, připomínající lunární vozítko. Jedná se o vůz Messerschmitt KR200. Letecká společnost Messerschmitt měla zákaz výroby letadel, a tak se vrhla na malá auta. Autíčko mělo obsah 191 ccm s jednoválcovým dvoutaktním motorem. Maximální rychlost byla 90 km/h a nosnost 230 kg. Vyrábělo se v letech 1955–1964 a vyrobeno jich bylo přibližně 40 tisíc kusů. (sator)
  • Při automobilové honičce řidič Mercedesu říká, že v zrcátku vidí něco jako Nash 1937. Jenže jestli je ten Moskvič něčemu podobný, tak je to Nash Metropolitan z let 1953–1961. On totiž Nash 1937 je velmi podobný úplně jinému Moskviči, přesněji typu 400, což je vlastně licenční Opel Kadett. Ten Rusové v Moskvě vyráběli na trofejní výrobní lince, kterou si na konci války jaksi přibalili na cestu domů z Německa. (brok1)

Reklama

Reklama