One, Two, Three
One, Two, Three
Režie:
Billy WilderKamera:
Daniel L. FappHudba:
André PrevinHrají:
James Cagney, Horst Buchholz, Pamela Tiffin, Arlene Francis, Howard St. John, Ralf Wolter, Hubert von Meyerinck, Liselotte Pulver, Red Buttons (více)Obsahy(2)
Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (210)
I přes dabing studia Bär a Libora Terše v hlavní a zcela dominující roli výborná komedie. Překvapivě politicky kousavá a vzhledem k době vzniku nesmírně aktuální. Pokud byste si někdy chtěli dělat legraci ze zapálených komunistů (například svých prarodičů), pusťte jim tenhle film. Sice nic nepochopí, ale vy se alespoň od srdce zasmějete. ()
Když jsem si v programu 37. LFŠ přečetl, že se jedná o ,,nejvtipnější a nejsvižnější komedii 60. let", samozřejmě jsem na film šel se skeptickým: ,,No tak schválně, ukaž se." Tento pohled se po pár minutách rozplynul a na konci jsem opravdu souhlasně pokyvoval hlavou. Ano, neznám samozřejmě všechny, ale tohle klidně může být nejvtipnější komedie šedesátek. Neustálé satirické, politicky nekorektní, občas až šokují hlody padající s kadencí kulometu musely jistě nejednomu člověku hnout žlučí (všichni Němci ve filmu jsou bývalí nacisté a srážejí podpatky kdykoli je o něco požádáte, všichni Rusáci jsou ožralá hovada). Ušetřen není nikdo. Wilderova silná stránka vždy byly dokonalé scénáře a tento, vznikající přímo za běhu kvůli neustále se měnící politické situaci, je obzvlášť obdivuhodný. Naprosto nechápu, jaktože nejde o notoricky známý titul, protože jsem se (a myslím nejen já) bavil ještě mnohem víc, než u Někdo to rád horké. ()
Opäť raz nechcem moralizovať, ale nemôžem opomenúť, že zatiaľ čo u nás sa ešte takmer 30 rokov stávali filmy čo i len trochu kritizujúce čokoľvek zakázanými, niekde ďaleko za veľkou mlákou mohla vzniknúť komédia robiaca si srandu snáď z každého režimu. Neviem ani ktorú hlášku citovať, koľko ich tam bolo bezchybných. A keby odo mňa raz niekto chcel vytvoriť top 10 všetkých komédií, už som si stopercentne istý, že by tam nemohol chýbať aspoň jeden Wilder. ()
Tatam jsou doby, kdy jsem revoltoval stejným způsobem jako Otto Ludwig Piffl, kde ty loňské sněhy jsou, ano, vím své; forbes, ruleta, zkrátka neonový lesk kasin celého světa a s ním sdružený slastný zvuk cinkotu peněz zatemnil můj jindy bystrý úsudek a zkalil mne... Ale už dost o mé záviděníhodné situaci, pojďme si něco říct o i "One, Two, Three", ostatně jsme tu hlavně proto... Třeskutě vtipná satira, která si v reáliích rozděleného Berlína utahuje ze studené války, německého patolízalství, komunismu, obchodu s coca-colou a jiných závažných či méně závažných témat. Wilder na omezeném prostoru rozehrává mistrnou taškařici, kde není slabého místa... Dokonce je to tak vtipné, že jsem z původního čtyřhvězdičkového dojmu opustil a vyšplhal po pomyslném žebříku o jednu šprušli výš... Díky za tip Madsbenderovi... 90% ()
Celý svět je zkorumpovaný! Skvělá satira ze staré školy. Oportunismus je tou největší metlou lidstva nehledě na panující režim. Pro peníze a moc je většina lidí schopna udělat cokoliv, ať už v nacismu, komunismu nebo kapitalismu... Znáte ten hotel ve východním Berlíně? Grandhotel Potěmkin, dříve to býval Grandhotel Göring a ještě před tím Grandhotel Bismarck ()
Galerie (46)
Zajímavosti (8)
- James Cagney (C.R. MacNamara) tento film údajně nikdy neviděl. (Locksley)
- Při automobilové honičce řidič Mercedesu říká, že v zrcátku vidí něco jako Nash 1937. Jenže jestli je ten Moskvič něčemu podobný, tak je to Nash Metropolitan z let 1953–1961. On totiž Nash 1937 je velmi podobný úplně jinému Moskviči, přesněji typu 400, což je vlastně licenční Opel Kadett. Ten Rusové v Moskvě vyráběli na trofejní výrobní lince, kterou si na konci války jaksi přibalili na cestu domů z Německa. (brok1)
- S ohľadom na fínsko-sovietske vzťahy bola snímka v rokoch 1962 až 1986 zakázaná Fínskou radou pre klasifikáciu filmov. (Ampi)
Reklama