Ono

Začnu zápory. Nepatřím mezi příznivce dětských herců (a hereček, abych byl genderově vyvážený) a člověko-krysolet mě svým vzhledem a pohyby taky dvakrát nepřesvědčil, takže jsem se poměrně rychle smířil s tím, že jsem si s tímto snímkem naběhl. O to příjemnější bylo mé překvapení, když se z filmu vyklubalo velmi slušné psychologické drama s hororovými prvky. Finové mi opět dokázali, proč patří mezi mé oblíbené evropské tvůrce, když dokázali, přiznejme si že z ne úplně ideálního tématu, vypiplat atmosférickou záležitost, jež nepostrádala napětí, naléhavost ani kritiku dnešních insta rodičů. Největším překvapením pro mě byl každopádně debut třináctileté Siiri Solalinna, která téměř nezmizela z obrazu a byla ve svých rolích sakra dobrá. Pochválit musím i režisérku snímku Hannu Bergholm, která ignorovala současné trendy, vykašlala se na feministickou agitku i angažování Afrofinů a natočila záležitost, jež mi svým depresivním vyzněním způsobila radost a slušný divácký zážitek. / Poučení: Když zvedneš oči od mobilu, uvidíš všude kolem život. A smrt. (18.10.2022)

Film o tom, jak skandinávská holčička vyseděla z vraního vejce plivníka a co z toho vzešlo. Nevím, proč toumto tvoru s poněkud zabijáckými sklony dala jméno Ali. Velmi zdařilý psychologický horor. – Také jsem jednou měl doma plivníka. Někdy v roce 1981 jsem navštívil výstavu drobného zvířectva. Vstupenky byly slosovatelné a já vyhrál černé kuře. Protože jsem na ně nedostal žádnou posadu, nesl jsem svoji výhru domů v rukou. Kuře se důležitě rozhlíželo ze strany na stranu a občas mě klovlo do ruky, jako by mě vybízelo k rychlejší chůzi. Doma jsem dal kuře do krabice bez víka a zamyšleně jsem si je prohlížel. Byl to prapodivně vypadající exemplář s tmavým hřebínkem zkrouceným do dvou rohů, prostě typický plivník. Jal jsem se obvolávat kamarády s dotazem, jestli by někdo nechtěl živé kuře. Štěstí mi přálo a nakonec jsem se plivníka zbavil. (07.03.2024)

Finská lekce z mezigenerační, ženské hysterie. Jsem si skoro jistý, že mi to připadalo poněkud odtažité a vykalkulované především proto, že jsem chlap a tyhle emo psycho-introspekce dospívajících dívek mě nějak zvlášť nezajímají.. Natočené je to poměrně kvalitně a celé to působí nezvykle a lehce exoticky, přestože ta symbolika je většinou jak vytažená z nějaké popularizační obrázkové příručky pro úvod do psychoanalýzy. (19.08.2023)

Bizarní příběh z Finska (ano, Finové jsou fakt divní) o skvělé rodině, jejíž matka se přes svůj blog stará o to, aby o ní věděl celý dosažitelný svět. Úsměv! Na film se dá dívat dvěma způsoby - fantaskní příběh o dívce, co si opatří bytost, když už nemůže mít žádného zvířecího mazlíčka a na kamarádky nemá čas, nebo jako na alegorii, kdy onen tvor je jen temným já mladé dívčiny. Mně je vcelku jedno, co tím chtěl básník říci, anžto se mi líbí obě možnosti. Dokonalá rodina má samozřejmě pod nablýskanou šlupkou hnilobu a rozklad. Jedna z nejděsivějších scén je ta, kdy matka otevřeně říká Tinje o svém milenci, jak je šťastná, že konečně může někoho milovat a že se spolu k němu vydají na víkend. Samozřejmě dojde i na hororové scénky, byť napadení kamarádky je ponecháno na fantazii diváka, který uvidí až výsledek. Pokud by se někdo pozastavil nad svérázným krmením bytosti, pak si stačí vzpomenout, jak ptáci krmí svá mláďata... Pro vikingy měl havran nebývalý význam, nevím však, zda i pro Finy. Předpokládám, že když část Finska bývala v sepětí se Švédskem, tak to mají možná podobně. U vikingů ale zabít havrana znamenalo jistou smrt (byli to poslové Odina). Velice zdařilá je triková stránka spolu s maskami. Tu pátou hvězdu dávám za skvělý konec. (13.06.2022)

"Prosím, odnes ho do koša, drahá. Bioodpad." Fínsky bizár o vajíčku, z ktorého sa vyliahne vták ktorý sa postupne mení na niečo iné (nebudem spoilovať načo) a odpratáva nepohodlných ľudí z okolia svojej "matky"- 10 ročnej gymnastky ktorá sa o neho stará pretože je sama trochu divná a nemá žiadne kamarátky. Hatching sa dá chápať doslovne ako monster horror, ale i ako prepracovaná psychologická metafora plná symboliky. Nie je to úplne zlé a minimálne koncept ukážkovo (ne)normálnej rodinky do blogu má určite niečo do seba. Herci (aj detskí) hrajú dobre, masky a aj ústredné monster vtáča sú na slušnej úrovni, dej je originálny a častokrát aj dosť nepredvídateľný. Akurát, že takéto absurdné bizarnosti nie sú úplne môj šálok kávy, preto je Hatching za mňa niekde medzi 2* a 3*. PS: ústredná usmievavá matka-videoblogerka bola v konečnom dôsledku najdesivejším elementom filmu. 45% (20.06.2022)