Za zvuků hudby

Na to jak je tenhle film vlastně slavný jsem do něj šel až po několika letech, kdy de mi na DVD válel několik let v šuplíku, aniž bych o něm věděl nějak mnoho (mimochodem, buď je DVD již kvalitativně nedostatečné, nebo Paramount zmatlal kvalitu obrazu sám). Vždy jsem si myslel, že je Sound of Music něco jako mix Mary Poppins a My Fair Lady, zřejmě kvůli tomu, že v jednom hraje taky Julie Andrews a obojí jsou muzikály. Byl jsem překvapen, že příběh nekončí tam, kde by normálně love story končila, ale pokračoval mnohem déle, a byl jsem i překvapen že bez mála 3 hodiny filmu utekly jako voda, aniž bych se nudil. To je úspech sám o sobě, protože občas nudí filmy, které mají 80 minut. Zárověň už třetí den nemůžu dostat některá hudební čísla z hlavy a neustále si broukám... (07.10.2019)

Když mě Martinka dala do výzvy tenhle muzikál a já pak kouknul na ty fotky, myslel jsem, že bije moje poslední hodinky, pak přišel pohled na stopáž a musel jsem si dát panáka a přemýšlet co jsem uživatelce Chilly00 udělal tak zlýho, že se mě pokusila zabít. Ale výzva je výzva a já nemám rád, když se něčemu říká výzva a pak se vyjednává, aby to nebylo tak či onak a nebyl to ten či onen film. S jakým údivem jsem u první hodiny zjistil, že mě docela baví a i když tématicky nebyl úplně můj styl, oceňuji, že se v něm zpívalo jedině, když to ladilo emotivně a všichni tam zničeho nic nezačali tancovat jak banda teplejch berušek. Naopak po celou dobu měl tento muzikál skvělou dějovou konzistenci a poslední třetina je vysloveně skvělá. Jelikož jsem očekával, že během sledování Za zvuků hudby si prožiju to, co ježiš kristus na kříži jsem opravdu velmi mile překvapen, byla to zkrátka taková v pohodě usledovatelná pohádka. (11.01.2019)

„Niekomu Wiseov komerčný muzikál sadne viac, niekomu zase menej” . Rešpektujem každé jedno hodnotenie, a taktiež každý jeden komentár. 100 ľudí, sto chutí. Nevravím, že je iba opulentný, ale i vskutku značne exteriérový Za zvukov hudby patrí medzi populárne muzikáli, keď jeho dvaja hlavní hereckí predstavitelia sa môžu zrovna teraz pochváliť, kde si pred viac, ako päťdesiatimi rokmi zahrali. Postavu Márie už rok predtým Julie Andrews stelesnila v pomaly hádam aj legendárnejšom, či obľúbenejšom muzikálovom skvoste MARY POPPINS, a tak opätovne nadviazala na to, čím je povestná. Kanaďan Christopher Plummer je dobrý, ale na Júliu skrátka nikdy nedosiahne, nech sa snaží akokoľvek. Režiséra Boba považujem niečo, ako za „otca muzikálu” , aj keď sa vyznal vo viacerých žánroch, napríklad už zostrihal Občana Kanea, alebo režíroval STAR TREK film. WEST SIDE STORY síce už cenovo neprekonal, ale finančne ho s prehľadom zdoláva. Vôbec, v 60. rokoch mal tento žáner na ružiach ustlané. Scenár je vskutku obyčajne - neobyčajný. Ako sa mníška v Rakúsku dostáva k siedmym deckám, ako vychovávateľka vedľa námorného kapitána, ktorý po nej už jedným okom pokukoval. Pred Máriou tu boli mnohé neúspešné kandidátky, ktoré zakrátko rezignovali na svoju funkciu, čiže dá sa teda očakávať, že táto „kliatba” postihne i ju ? V dome panuje tvrdá disciplína, bez smiechu a hudby, a tak príchodom ďalšieho tzv. hosťa do tohto obydlia, sa tento rituál čoskoro zmení. Sú prázdniny. A koniec 30. rokov. Nie je ťažké si domyslieť, čo visí na vlásku... / Newyorský scenárista Lehman patril určite medzi uznávanú spisovateľskú špičku, snímky ako sú : Kráľ a ja, Na sever severozápadnou dráhou, Kto sa bojí Virginie Woolfovej? , hovoria jasne samy za seba, to nepotrebuje ďalšiu dôkladnejšiu analýzu, i napriek svojim nepopierateľným skúsenostiam, sa jedná o voľnejšiu verziu von Trappovcov, kde príde na „lámanie chleba” až na konci, keď dochádza k dlho vytúženej konfrontácii. Kameramanom bol Ted D. McCord, ktorý rakúsky Salzburg, ženský kláštor, či iné kamerové nájazdy, zúžitkoval naprosto ojedinelým a mimoriadne nadčasovým spôsobom, a tak aj kvôli tomu nestráca snímok nič zo svojej atraktívnosti, ktorá je neustále extra pôsobivá a lahodná. V roku 1965 mal Wise silnú konkurenciu, v podobe Doktora Živaga, nebyť toho, tak pevne verím, že by ešte pribudol minimálne jeden oscar za kameru pre Teda, lebo stretnúť sa zoči-voči Davidovi Leanovi = minimálne si podelenie úrody, ak nie celkové stratenie, t.j. prísť o ňu. THE SOUND OF MUSIC je klasický muzikál, ktorý trhal rekordy v návštevnosti, stál za ním jeden z dvojice režisérov monumentálneho West Side Story, obsadila sa veľmi dôležitá herečka Julie Andrews, bez ktorej by to nebolo to pravé orechové, ale najmä, ak by som sa narodil v tej dobe ( okolo roku 1945 ), tak by som sa chcel dostať INKOGNITO na nakrúcanie k našim juho - západným susedom, poprípade pozrieť si samotný film, ak by bola taká možnosť. (18.02.2018)

Angličtina úplne nevhodná z môjho pohľadu, taktiež od hudobnej stránky som čakal viac, dokonca je to príliš natiahnuté na to, že sa tam toho málo deje, zachraňuje to jemne prestávka, ale inak je to nádherný príbeh, dokonca len za to prostredie by som dal najradšej hneď jednu hviezdu k ďalším. Ten prerod od akýchsi strojov k ľudskému správaniu, navyše ešte aj prerod mníšky na matku rodiny, to bolo krásne. (03.04.2014)

Při povrchním, letmém pohledu se toto může jevit jen něco jako směs bavorského heimatfilmu a amerického muzikálu Mary Poppins. Jde však o zpracování skutečného příběhu salcburské novicky M. A. Kutscherové a rodiny Trappů podle literární předlohy z roku 1952 "Vom Kloster zum Welterfolg". Němci natočili námět už v roce 1956 s názvem Die Trapp-Familie. Toto americké zpracování má jistě vynikající úroveň, ale na můj vkus je příliš dlouhé a často až kýčovité, což ale lze pochopit. Zvláště působivá je pasáž, kdy otec zpívá rodině (anglicky) píseň Edelweiss https://www.youtube.com/watch?v=8bL2BCiFkTk jako projev lásky ke své vlasti. (v němčině např. zde https://www.youtube.com/watch?v=2kkjpKl0vPI ). Přesněji 4,5, velmi příjemný a pěkný film! (26.12.2014)