Enrico Vanzina

Slavný italský režisér Stefano Vanzina (19.1.1917-13.3.1988), je znám ve světě filmu pod pseudonymem Steno.  Prosadil se zejména jako režisér komediálního žánru a jeho starší syn Enrico Vanzina pokračuje úspěšně ve šlépějích otce v žánru italské komedie. Enrico Vanzina se narodil 26. března 1949 v Římě.  Jeho matkou byla Maria Teresa Nati a jeho mladší bratr Carlo Vanzina (*13.3.1951) rovněž pokračuje v rodinné tradici a je úspěšným producentem a režisérem.

Enrico Vanzina studoval na francouzské škole Lycée Chateaubriand di Roma, kterou dokončil roku 1966. Poté se zapsal na studium politologie na univerzitě v Římě, kde promoval v roce 1970, poté ještě roku 1971 získal titul v oboru sociologie na katolické univerzitě v Římě. Dnes patří Enrico mezi významné italské scénáristy.  Svou kariéru začínal jako asistent režie a to samozřejmě u filmů, které režíroval jeho otec Steno. Jsou to filmy L´UCCELLO MIGRATORE (1972), LA POLIZIOTTA (1974) a u nás dobře známý snímek PIEDONE A HONG KONG (POLICAJT V HONGKONGU) 1976.

Roku 1976 začíná psát své první scénáře a režisérskou taktovku nad těmito snímky má buď jeho otec Steno - FEBBRE DA CAVALLO (DOSTIHOVÁ HOREČKA) 1976 nebo je to režijní debut mladšího bratra Carla – LUNA DI MIELE IN TRE (1976). Bratrská spolupráce tím začala a filmů, které spolu vytvořili, je velká řada. FIGLIO DELLE STELLE (1979), UNA VACANZA BESTIALE (1980), ARRIVANO I GATTI (1980), I FICHISSIMI (1981), AMARSI UN PO´(1983) jsou úspěšné komedie, ale společně jsou podepsáni i pod horory a napínavými filmy jako MYSTERE (1983), SOTTO IL VESTITO NIENTE (1985), TRE COLONNE IN CRONACA (1990) či MILIARDI (1991).

V devadesátých letech začínají oba bratři spolupracovat s Paolem Villaggiem a vznikají komedie jako IO NO SPIK INGLIS (FANTOZZI VE ŠKOLE) 1995 nebo komedie BANZAI (1997), která je u Villaggia návratem k tomu lepšímu v období kdy jeho komedie mají klesající úroveň. Enrico a Carlo jsou také autory úspěšných italských komediálních televizních seriálů ANNI ´50 (1998) a ANNI ´60 (1999).

Dlouholetá spolupráce Enrica s komikem a synem velkého režiséra Christianem De Sicou (*5.1.1951) přinesla řadu „dovolenkových" komedií. První nese název VACANZE DI NATALE (VÁNOČNÍ PRÁZDNINY) 1983  a druhá VACANZE IN AMERICA (1985). Obě režíroval Carlo Vanzina, ten s nimi také spolupracoval na té z roku 1999 VACANZE DI NATALE 2000. Jiné snímky této série režíroval Neri Parenti (*26.4.1950). VACANZE DI NATALE 95 (1995) nebo VACANZE DI NATALE A CORTINA (2011). S Parentim spolupracoval Enrico také na jiných komediích jako CUCCIOLO (1998), TIFOSI (1999).

V novém tisíciletí jsou Carlo a Enrico jako dvojice vytvářející úspěšné komedie, již klasikou italské kinematografie. Jsou natočeny komedie FEBBRE DA CAVALLO – LA MANDRAKATA (2002), IL PRANZO DELLA DOMENICA (2003), IL RITORNO DEL MONNEZZA (ROŠŤÁK DETEKTIVEM) 2005, OLE (2006), UN´ESTATE AI CARAIBI (2009), EX – AMICI COME PRIMA! (2011), BUONA GIORNATA (2012), UN MATRIMONIO DA FAVOLA (2014) či SAPORE DI TE (2014).

Scénáře psal Enrico i pro filmy svého otce Stena.  Jsou to komedie jako LA PATATA BOLLENTE (1980), FICO D´INDIA (1980), MANI DI FATA (1983). Ve všech byl v hlavní roli Renato Pozzetto. Dalšími jsou například IL TANGO DELLA GELOSIA (ŽÁRLIVÉ TANGO) 1982 či ANIMALI METROPOLITANI (1987). Posledním filmem ve spojení otce a syna byl televizní snímek s Budem Spencerem BIG MAN I. NEOBVYKLÁ POJISTKA (1988).

Kromě scénářů píše Enrico také knihy. Byly mu vydány například Le finte bionde, Colazione da Bulgari či La vita è buffa. Enrico dnes také vyučuje kurzy scénáristů. Pět let pracoval Enrico pro" Corriere della Sera", což jsou známé italské noviny, které byly založeny v Miláně již v roce 1876. O dva roky později, roku 1878, byly zase založeny národní noviny v Římě, s názvem Il Messaggero. Pro tyto noviny psal Enrico po dobu dvanácti let.

V roce 2013 obdržel Enrico ocenění Premio America od neziskové organizace La Fondazione Italia USA , jejíž hlavní náplní je prohloubit v Itálii znalost americké kultury.  Ocenění získává za svou práci Enrico častěji a nejednalo se tedy o výjimku. Do dnešního získal Enrico také Grolla D'oro, Il Premio De Sica, Il Premio Flaiano, Il Nastro d'Argento, Il Premio Charlot, Il Premio America nebo Il Telegatto.

Od sedmdesátých let minulého století, se objevují ve filmové branži v roli režisérů a producentů také bratři Claudio Risi (*12.11.1948) i Marco Risi (*4.6.1951). Jsou to synové režiséra Dina Risiho (23.12.1916-7.6.2008) a od dětství vyrůstali jako velcí kamarádi právě s Enricem a Carlem.

V roce 1986 založil Enrico společně s bratrem Carlem produkční společnost Video 80. Za Enricovo mistrovské dílo je mnohými považován již zmiňovaný snímek FEBBRE DA CAVALLO (DOSTIHOVÁ HOREČKA) 1976. V roce 1987 získal Enrico ocenění jako nejlepší televizní producent roku. Sám úspěšný spisovatel, považuje za nejkrásnější knihu v dějinách literatury Tolstého román Vojna a mír.

Komedie bratří Vanzinů jsou často považovány za stereotypní a nudné a zejména u kritiky si moc věhlasu nevytvořily a to skeptickým přístupem k umělecké hodnotě jejich filmů. Carlo a Enrico jdou ale svou cestou a nadále vytvářejí komedie, které by měli odlehčit všední starosti Italů a poukázat na současnou Itálii. Oba bratři a zejména společně, mají světu komedie stále co dát a tak doufejme ještě ve velké množství odpočinkových filmů.

Petr "Hennes" Hennebichler