Michal Kožuch

Slovenský charakterní herec Michal Kožuch se narodil 4. listopadu 1921 ve Slovenském Bánhedeši (dnes maďarské město Nagybánhegyes). Po druhé světové válce se Kožuch stal profesionálním hercem a zakladatelskou osobností Krajského divadla v Nitře (1949 – 1975), kde věrně setrval až do své náhlé smrti. Jako zakladatelský člen nitranské scény si zde během dlouhých dvaceti šesti let, které byly jeho poslední v životě a plně je obětoval jednomu divadlu, utvořil pevné místo v souboru, dobré jméno a pak zcela upevnil i své herectví.

Mj. též díky těmto aspektům se z něho stala významná osobnost slovenské divadelní historie. Michal Kožuch byl charakterním hercem, který se postupem času přehrál od mladistvých a hrdinských rolí až po vyzrálé muže udivující svojí vitalitou, elánem a duchem. Doménou jeho divadelních výkonů (jež jen v Nitře sehrál přes sto) byly party komické a prostých lidových lidí.

Kladl důraz na smysl pro humorný a lidsky shovívavý nadhled a žánrovou drobnokresbu. Objevil se v divadelních rolí Baltazára Slivky v komedii „Čaj u pana senátora“ (1954) Ivana Stodoly, Štefana v dramatu „Kubo“ (1958) Jozefa Hollého, Desátníka Le Gouce v „Husarech“ (1960) Francouzského dramatika Pierre Aristide Bréala, Ignáce v tragikomedii „Žebrácké dobrodružství“ (1972) slovenského spisovatele a dramatika Jána Soloviče.

I když založením komik, tak na plátně vytvářel Michal Kožuch výhradně kreace vážné a dramatické. Po úloze udavače Cyrila Konečného v dramatickém snímku dvou režisérů Kadára a Klose SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN (1963) vytvořil divácky nejznámější a ve své filmografii nejvýznamnější postavu lapky zemana na Obořišti Lazara (namluvil ho Martin Růžek) v historickém dramatu MARKETA LAZAROVÁ (1965 – 1967) Františka Vláčila.

Vláčil ho současně poctil rolí vesnického kněze Blasiuse (hlas mu dal Vítězslav Vejražka) v dalším rytířském dramatu ÚDOLÍ VČEL (1967). Nakonec v Čechách sehrál cihláře Fojta, otce zrůdného vraha (Luděk Nešleha), v Schulhoffově kriminálce PO STOPÁCH KRVE (1969).

Pro slovenské filmové diváky zanechal postupně úložky Pavelky v psychologickém dramatu Dušana Hanáka 322 (1969) s Václavem Lohniským v titulní úloze, dále pak muže v koprodukčním ROZSUDKU (1970) Ference Kósy, povaleče v dramatu Jozefa Zachara OČOVSKÉ PASTORÁLE (1973), staršího hospodského v Horňákově příběhu OHNIVÉ KRIŽOVATKY (1974) a zcela naposledy Žlniaka v Hollého snímku KTO ODCHÁDZA V DAŽDI… (1974).

Posledně jmenovaný film měl premiéru pouze dva měsíce před předčasnou smrtí slovenského herce Michala Kožucha. Ale další jeho účinkování před filmovými kamerami mu znemožnila rychlá smrt. Často pracoval i pro slovenský rozhlas (Odehnalův „Podmanitel světla“ v rozhlasové režii Mikuláše Bugára), dabing, televizní inscenace, filmy (MAROŠKO z roku 1968, S ROZÁRKOU z 1970 apod.) a seriály (například V TIENI VLKOV z 1971).

Ovšem všechny tyto práce pro film, televizi, rozhlas a taktéž dabing stály na vedlejší koleji oproti jeho milovanému divadlu. Ovšem zesnul dříve, než mohl Michal Kožuch získat případné filmové nebo státní ceny, festivalové ovace, ocenění a státní vyznamenání. Dá se říci, že jeho herecké umění zůstalo do dnešních dnů nedoceněno, stejně jako tomu bylo i v dobách jeho života.

Kožuchova smrt znamenala velkou ztrátu pro slovenské divadlo a slovenskou kinematografii. Na svém kontě zanechal pro filmové diváky čtyři české výrazné a velké role (mohl využít své vyzrálé charakterní herectví ve výrazných a velkých hereckých příležitostech) a pět menších slovenských postav.

Též i na divadelních jevištích vytvořil desítky divadelních kreací a postav z domácího a světového moderního i klasického repertoáru. Jeho ženou byla loutkoherečka Mária Kožuchová (1923 – 2012), synem loutkoherec a herec Ján Kožuch (*1948) a inspicient a herec Michal Kožuch ml. (*1945) a vnukem herec a ekonom Michal Kožuch nejml. (*1970). Michal Kožuch zemřel náhle 31. května 1975 v Nitře ve věku neodžitých pouhých čtyřiapadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour