Údolí včel
-
Valley of the Bees
Drama / Historický
Československo, 1967, 96 min
Režie:
František Vláčil st.Hudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Čepek, Jan Kačer, Zdeněk Kryzánek, Věra Galatíková, Miroslav Macháček, Josef Somr, Václav Kotva, Josef Kotapiš, Petr Sedlák, Jana Hlaváčková, František Kovářík, Antonín Pražák, Ludvík Volf, Ladislav Gzela, Petr Štěpánek, Michal Kožuch, Jana Hájková, Zdeněk Sedláček, Miloš Willig, František Husák, Vladimír Navrátil, Zdeněk Chlum, Jiří Stivín, Vlastimila Vlková, Zdeněk Řehoř, Vlastimil Hašek, Pavel Landovský, Vítězslav VejražkaObsah
-
Historický příběh Františka Vláčila se odehrává v drsných reáliích druhé poloviny 13. století. Zobrazuje svár mezi vnucenou příslušností k asketickému křižáckému řádu a touhou po svobodném životě. Fanatický rytíř Armin von Heide (Jan Kačer) pronásleduje svého přítele Ondřeje (Petr Čepek), potomka českého zemanského rodu, jenž uprchl a vrací se zpátky na rodnou tvrz. Rytíř je rozhodnut jej potrestat za provinění proti regulím řádu a během Ondřejovy svatební noci vnikne do ložnice jeho nevěsty... (oficiální text distributora)
Historický příběh Františka Vláčila se odehrává v drsných reáliích druhé poloviny 13. století. Zobrazuje svár mezi vnucenou příslušností k asketickému křižáckému řádu a touhou po svobodném životě. Fanatický rytíř Armin von Heide (Jan Kačer) pronásleduje svého přítele Ondřeje (Petr Čepek), potomka českého zemanského rodu, jenž uprchl a vrací se zpátky na rodnou tvrz. Rytíř je rozhodnut jej potrestat za provinění proti regulím řádu a během Ondřejovy svatební noci vnikne do ložnice jeho nevěsty... Komentáře uživatelů k filmu (248)
-
Lima
Příběh náboženského fanatika, který za slávu boží neváha šáhnout pro meč a touha po normálním životě je mu cizí. Člověku se ani nechce věřit, že tenhle film vznikl hlavně proto, aby se využily kostýmy z Markéty Lazarové. Údolí včel je stejně znamenitý, atmosféra 13.století z něj jenom čiší a hudba Zdeňka Lišky je jako vždy jedinečná.(11.5.2003)
-
Marigold
Bergman po česku? Aspoň tak to vnímám já, protože Vláčilovo pošmourné a zašpiněné vidění středověku ho ke švédskému géniovi hodně přibližuje. Stejně jako obřadnost gesta i slova, váha na jediný obraz, který zdánlivě nic neříká a přitom mluví každým detailem. Körnerův scénář je vystavěný mistrovsky, buduje kámen po kameni schodiště k závěrečné tragédii, která se vynoří z téměř harmonické oslavy pohanství středověku. Čepek, Kačer a další herci z Činoherního klubu vnesli do příběhu nádech divadelnosti, pomalost, důraz na každé slovo i čin. Zdeněk Liška zase potvrdil, že byl výjimečným skladatelem, jakkoli občas v podivném žoldu: jeho světský i náboženský hudební doprovod precizně podbarvuje tiše bzučící drama o dvou stranách víry. Ačkoli bylo Údolí včel celkem nelítostně zadupáno Novou vlnou, v čase dokázalo dominanci komplexní umělecké výpovědi nad dobovým filmařským experimentem. Při vší úctě k Nové vlně, tohle je prostě o třídu jinde.(26.1.2004)
-
Pohrobek
Andělé jsou mezi námi. Bez nich bychom žili jako zvěř. Že se andělé neprojevují vždy právě tím nejjemnějším způsobem, je nad slunce jasné. Není nic vyššího než víra a za záchranu něčí víry je třeba bez mrknutí oka položit život svůj i kupu životů dalších. Rytíř Armin vše pochopil a konal nehledě na překážky a neohlížeje se na způsoby. Donedávna jsem si myslel, že vrcholem naší kinematografie je Markéta Lazarová; byl jsem donucen svůj soud zobecnit - je jím tvorba Františka Vláčila.(4.1.2006)
-
Radek99
Údolí včel je filmovou adaptací temného románu Vladimíra Körnera a je to spojení narozené pod šťastnou hvězdou. František Vláčil tu, stejně jako v Markétě Lazarové, před diváky zhmotnil svou vizi středověku a je to vize bolestná, vnitřně zraňující, bez romantizujících nánosů, vpravdě temná. ,,Trápilo nás slunce, pohani a krvotok." Zpoza hudebního doprovodu mrazivých gregoriánských chorálů Zdeňka Lišky se tu vynořují chladné obrazy podepřené pilířem gotické klenby, gotický oblouk je tu vedle kříže nejčastěji používaným symbolem. Vnitřně komplikovaný vztah dvou rytířů Řádu, představitele fundamentu Armina a na rozcestí stojícího Pavla, je svárem mezi svobodou a vazalstvím, vírou a dogmatem, ale i vírou a pohanstvím, onou nepochybnou křižovatkou středověku. Vláčil se nebojí svou představu pošpinit nánosem krutosti a zmaru, přesto je jeho obraz až překvapivě světlý. Češi jsou v ústech Arminových pohané, pročež lze cítit reflexi pozdějšího podhoubí protestanství. Jestliže je rytíř Krista Armin vnímán jako fanatik zaslepený elitářskou pýchou dogmatem slepé víry, která ho Kristu nedostižně vzdaluje, mnohem komplikovanější figurou je sám Ondřej. Je jeho cesta správná? A kroky po ní vykonané? A co vlastně žene Armina až k tak meznímu činu? Možná zásadní moment přichází s oslavou pohanských Letnic, tvůrci inscenují scénu lovu, který lze interpretovat coby ovládnutí mysli animálními pudy, scénu lokalizovanou navíc v místech, která prolínají život Ondřeje a smrt jeho otce (jenž výměnou za svůj život vložil syna do rukou Řádu=Bohu). ______ Formálně jde o velice vytříbený snímek, František Vláčil podpořil vyznění silným přeexponováním obrazu, většina scén je velmi světlých a některé záběry mají až přepálený charakter. Z hlediska velikosti záběrů zaujmou časté celky (nedozírnost moře, proti němuž vynikne nepatrnost člověka) a pohledy z ptačí perspektivy. Úchvatné jsou pak především úvodní scény u moře Baltského. Zaujme i kompozice - charakteristická třeba v jednom z posledních záběrů, který tvoří soulad tří prvků - koně, člověka a a právě moře. Tento záběr navíc vytváří významový rámec, naplňuje se tak rámcová kompozice celého příběhu. Zajímavé je také použití subjektivní kamery, což byl dobově oblíbený moderní výrazový prostředek. Mimo mrazivé hudby stojí za zmínku také vynikající ruchy, které ještě zvyšují sugestivnost řady scén. Baladickou povahu vyprávění zdůrazňuje Vláčil také poetičností textů a dialogů/monologů. Celý film se pak snoubí s opravdu ojedinělou měrou magičnosti a působivosti. ,,Včely necítí bolest." Nemohu si pomoci, ale z temného středověkého triumvirátu Bergman - Tarkovskij - Vláčil volím jednoznačně toho posledního...(3.1.2012)
-
DaViD´82
"Řádu mě zaslíbil otec. Pro spásu své duše." Nebýt o rok mladšího Herzova Spalovače mrtvol sedělo by Údolí včel na mém pomyslném trůnu krále nad tuzemskou kinematografií. Takto je sice odsouzeno do pozice toho druhého, ale co už s tím... Z čehož plyne mimo jiné i to, že patřím k té "barbarské lůze" co považuje tento Vláčilův snímek za lepší Markéty Lazarové (což je trochu paradox, když vznikl vlastně jen pro upotřebení zbylých kostýmů a dekorací právě po ní). Bergmanovské proporce, nepopsatelně nádherná kamera (obvzláště záběru v závěru s mizením Ondřeje do temna se asi nikdy plně nenabažím) a Liškova partitura dělají ze sledování požitek pro mysl, zrak i sluch. No a herci jsou přímo... Tady není žádný Petr Čepek, ale jenom Ondřej z Vlkova. Není tu ani žádný Jan "rodinnými pouty zpoutaný" Kačer, ale pouze a jedině Armin von Heide. To samé platí i o všech ostatních. Jasné? Jasné!(14.2.2008)
-
Shadwell
Slovy klasika, my máme Údolí včel, Rusové Andreje Rubleva a Švédové Sedmou pečeť. Celkem názorně tenhle rozskřípaný mýtus kmene Čechů demonstrují stránky Nostalghia, věnované padlým andělům, rozuměje exponátům z řad kanonických vele-režisérů, jejíž autoři zařadili Vláčila velkoryse po bok Kurosawy či Felliniho, byť symbolicky až na konec lajny. Po dvou neuvěřitelně krvavých a krutých nacionalistických válkách je obtížné pochopit, jak může někdo brát takový rousseauovský romantický nacionalismus vážně. V devatenáctém století jej naši předkové, tápající po národní totožnosti, vážně brali, ale dnes? Zdá, že Češi stále nemají jasno v tom, jak se dívat na své dějiny. Byli husité hrdinové nebo „lupičská cháska"? Úpěli jsme za Rakouska nebo jsme se měli dobře? Bordwell dává podobným spekulacím útrum. Když si v Dějinách filmu vytipuje – především z řad proslulých Olympanů, bez výjimky neamerických – osm jakýchsi „super-auteurů“, které pojedná přednostně a nezávisle na kontextu národních kinematografii, jimž přináležejí, o Vláčilovi nikde ani zmínka. O Tarkovském pravda také ne, ale ten nenatočil své nejlepší dílo v 50. a 60. letech vyhlášených časopisem Cahiers du Cinéma za vzestup autorského uměleckého filmu a ke všemu se mu dostalo vrchovatě prostoru v kapitole ohledávající Nové kinematografie a nové směry v Evropě a Sovětském svazu od 70. let. Kdežto o naší národní pýše Vláčilovi nikde ani čárka. Když Masaryk kritizoval dva velké rukopisné podvrhy, s láskou a oddaností přijímané, ze kterých čerpali nejen Alois Jirásek a Mikoláš Aleš, nýbrž i František Palacký a na nichž náš rodící se národ založil své novodobé sebevědomí, známými slovy, že nic není veliké, co není pravdivé, plaval proti proudu. Krátkodobě ho pravicové Národní listy vyobcovaly z národa jako ohavného zrádce, kterého nejspíš neporodila česká matka, ale lítá saň. Ať si to přejeme nebo ne, ať je nám bližší ten či onen moment našich dějin, Vláčil na Bergmana ani Tarkovského neměl. Stál pod nimi.(19.2.2010)
-
Boss321
Tak tomuhle říkám filmový zážitek. Obraz středověku podaný takovým způsobem jakým to uměl jen génius českého filmu František Vláčil. Atmosféra snímku je dokonale budovaná a za pomoci dokonalé černobílé kamery a famózní hudby Zdeňka Lišky jsem měl na 90 minut pocit, že jsem se opravdu ocitl ve středověku. O hereckých výkonech je zbytečné se dlouze rozepisovat. Tehdy začínající Petr Čepek mě dokonale odrovnal a Jan Kačer, který ztvárnil Armina von Heiden, zde nejspíš odehrál nejlepší výkon své kariéry. Těžko se věří faktu, že film vznikl pouze na popud filmového studia, aby se upotřebily kostýmy z Markéty Lazarové. Pro někoho možná těžko snesitelný snímek, ale jedná se o dokonalé filmové umění............(26.11.2008)
-
Kulmon
Tento Vláčilův snímek mi velmi radostně trochu připomněl Bergmanovu Sedmou pečeť. Opět příběh z dob rytířského středověku, které mám tolik rád. I to asi vedlo k tomu, že jsem vystudoval historii a moje diplomová práce byla právě z českého středověku. Je to film velmi pečlivě natočen, kulisy jsou jako živé, je vidět jak Vláčila i všechny ostatní natáčení bavilo! Herecký projev všech herců je realistický, moc se mi líbil zejména Petr Čepek. Mám jen jedinou výtku k postavě, kterou hraje Věra Galatíková a její předstíraná cudnost. Mám dojem, že středověk zase až tak cudný nebyl. Ale to je jen můj osobní názor. Tato jediná vadička na kráse nezniční celkový velmi kladný dojem z tohoto historického eposu.(9.5.2009)
-
canakja
Takhle si představuju historickej film, 40 let starej a těžko přetěžko ho překonat.(29.10.2008)
-
H34D
Nemám rád Bergmana ani Tarkovského, ale když už, tak Bergman dokáže oslovit hlubokými myšlenkami a Tarkovskij atmosférou, či vizuálem. Údolí Včel se vzdáleně podobá Sedmé pečeti a Andreji Rublevovi a upřímně mě nebavilo ani z jednoho pohledu. Do atmosféry jsem nepronikl, ke zdejšímu rytířství, jejich poslání a náboženství jsem si taktéž cestu nenašel a nemyslím si, že by to byla vyloženě jen má chyba. Film je obtížné uchopit a zpracovat, divák to musí vyloženě chtít, jinak má smůlu a bude trpět. Pochválit můžu akorát Čepka, ale jinak můj skromný a ryze subjektivní verdikt zní 3/10(8.4.2009)
-
Djoker
Připadal jsem si jako při rozhovoru s dementem. Vy víte, že za to ten člověk nemůže a je to vlastně chudák, kterého máte litovat a ne urážet, ale jsou chvíle, kdy vám pěst cuká takovou silou, že je lepší odejít. Já vydržel až do konce a nedá se říct, že mě film nudil, ale nasral až běda. Dialogy na sebe občas absolutně nenavazovaly. Pan Vláčil evidentně nepobral umění vyprávět a na jeho obrazovém cvičení je to znát. Nebráním se filozofování, ale tady nebyla jediná silná myšlenka. Vůbec mi příjde zbytečné točit film o někom, kdo jde tam, zpátky a zase tam a celou dobu vůbec neví. To by se mohly točit filmy skoro o všech lidech a jenom kvůli tomu, že to vzniklo za komančů, to přece není potřeba vynášet do nebes.(10.1.2012)
-
flanker.27
Zatímco Markéta Lazarová mě nikdy moc neuchvátila, tohle snad díky přehlednějšímu ději a výborně vystiženým charakterům patří do skutečně zlatého fondu naší kinematografie.(14.5.2007)
-
Falko
Petr Čepek - (Ondřej) +++ Jan Kačer - (Armin) +++ Věra Galatíková - (Leonora) +++ Zdeněk Kryzánek - (pán z Vlkova) +++ Miroslav Macháček - (mnich) +++ Josef Somr - (Rotgier) +++ Jana Hlaváčková - (slepá) +++ Hudba: Zdeněk Liška +++(15.8.2008)
-
sud
Dokonale vyšperkovaný klenot, který nemá snad jedinou stinnou stránku a svoje klady nám servíruje mírou vrchovatou. Začněme odzbrojující geniální hudbou Zdeňka Lišky, kde sborové vokály příjemně navnaďují atmosféru středověku, přes excelentní kameru Františka Uldricha, až po nejvyšší stupínek, brilantní režií génia Františka Vláčila. A samozřejmě, abych nezapoměl, suprové herecké výkony. Charismatický, tehdy začínající Petr Čepek v roli Ondřeje z Vlkova si vás svýma uhrančivýma očima získá a do konce filmu vás nepustí. Výtečný záporák Armin Von Heide je snad nejsilnější herecký výkon Jana Kačera. Z pohledu do tváře Věry Galatíkové alias Lenory na vás sálá tajemství, chlad, zatrpklost, ale i přívětivost. "Údolí včel" podává reálný obraz středověku a prostřednictví černobílé kamery, i přes příběh jasně zakotvený do parného léta, je mrazivý až běda. 100%.(24.3.2006)
-
sportovec
Můj pocit již před lety ze zhlédnutí tohoto šperku českého a československého filmu je, že se zde oba jeho tvůrci - Vláčil i Körner - nejvíce přiblížili historické Bergmanově filmové řadě. Ač historický námětem, je evidentně dílem, které prostředkuje mnohé z otazníků doby bezprostředně předcházející osmašedesátému roku. Hloubka těchto dotazů i neúprosnost dialogu, který se za nimi skrýval, jsou nejvíce patrny z hloubky i tragičnosti kofliktu, který je nosným jádrem nejen námětu, ale i scénáře a režie. A také z nevídané míry umělecké výsostnosti, která do toho všeho byla všemi tvůrci vložena.(27.8.2007)
-
lesumir
Přitrublá fanatická onanie.(30.8.2009)
-
petaspur
"Nechci spásu pro sebe. Zbloudil, ale jeho duše se vrátí sem." Takhle nějak si představuju umění vytvořené pro umění a zástupy duševních sebemrskačů. V neskutečně nudné atmosféře se sice našlo pár zajímavých obrázků, ale nesmyslné blekotání umělců (viz. výše) mne ještě nějakou dobu bude strašit ze sna. Chápu nadšení filmových kritiků ze smyslově neuchopitelných orgií či orgasmy filozofů při lapání duchovních mouder, ale pro mě to byla naprostá ztráta času.(18.1.2011)
-
Xmilden
Čekal jsem rozhodně něco trošku jiného. Umělecká hodnota snímku je jistě obrovská. Bohužel mě film zase tolik nenadchnul.(17.11.2008)
-
gudaulin
Filmová lahůdka, která vznikla jako vedlejší produkt a chudší bratříček Markéty Lazarové. V podstatě velice jednoduchý děj je natočen poeticky a přitom syrově, jedná se o neobyčejně sugestivní filmový zážitek s hudbou dokonale šitou na míru,výbornou kamerou a skvělými hereckými výkony Čepka s Kačerem. V tomhle filmu ale dokonale platí otřepané "není malých rolí". Tvrdím, že provedené v barvě by Údolí včel bylo poloviční, černobílý materiál spoluvytváří baladickou atmosféru příběhu. Celkový dojem 95%.(29.4.2007)
-
kinej
Další syrové středověké dílo Františka Vláčila. Je to chudší sourozenec Markéty Lazarové, ale i tak se jedná o neuvěřitelně silný a intenzivně působící snímek. Příběh rytíře prchajícího před svou minulostí je natočen, tak jak to Vláčil uměl nejlíp, tak nějak poeticky a zároveň autenticky. Děj je jednoduší než u M. Lazarové, sleduje příběh jen pár hrdinů, a tak je film jednodušší, přesto je však Údolí včel rovnocenným partnerem. Skvělí jsou zde dva začínající herci Kačer a Čepek. Vláčilův rukopis je nezaměnitelný. Jedná se pravděpodobně o nejlepšího českého režiséra, jehož autorství se od ostatních originálně odlišuje.(10.1.2007)
