František Voborský se narodil jako František Vohnout na Silvestra 31. prosince 1913 v Chlumci nad Cidlinou do rodiny nadšeného ochotníka spolku Pokrok. Tato okolnost, a především pěvecké vlohy, ho nasměrovala na uměleckou dráhu. Po vyučení lakýrníkem započal divadelní kariéru v kočovné divadelní společnosti v Nymburku.
Činohru si vyzkoušel ve Společnosti Mařenky Zieglerové (1930). Na dráhu zpěváka operety se připravoval u profesora Laufra, Jana Konstantina a Zdeňka Knittla. Pokračoval jako operetní herec a zpěvák pardubické Východočeské společnosti (1935 – 1936), Velké operety v Praze (1936 až 1939 a 1941 – 1945) a krátce znova i jako činoherec v kladenském Městském divadle (1939 – 1941).
Po druhé světové válce zůstal věrný Praze i operetě (ač byla podle komunistického režimu úpadkovým žánrem) v Hudebním divadle v Karlíně (1945 – 1969), které za dobu Voborského angažmá vyměnilo řadu názvů a kde hostoval jako penzista až do svého úmrtí (1969 – 1980). Za okupace vystupoval i ve Stálém divadle v Unitarii. V Karlíně si vyzkoušel i operetní režii („Polská krev“ 1956).
Později se díky své silnější postavě a dobráckému kulatému obličeji přehrál do charakterních starokomických postav. Od roku 1945 v Karlíně vystoupil jako René („Král tuláků“), Pluto („Orfeus v podsvětí“), Karel („Rozvedená paní“), Paul („Ples v opeře“), Dick („Polly“), Martin („Marné chytračení“) či Bartolus („Nebe na zemi“).
Od 50. let se objevoval v titulech „Lumpacivagabundus“ (Cmíral), „Keto a Kote“ (Kote), „Tisíc a jedna noc“ (Edin), „Mam’zelle Nitouche“ (Champlatreux), „Cikánský baron“ (Homonay), „Dobrý voják Švejk“ (Ságner), „Krásná Helena“ (Calchas), „Počestné paní pardubické“ (Adam), „Netopýr“ (Falke), „Slaměný klobouk“ (Vézinet), „Orfeus v podsvětí“ (Jupiter), „My Fair Lady“ (Harry a Lord), „Veselá vdova“ (Beta), „Boccaccio“ (Lambertuccio a Pantalone), „Tři mušketýři“ (Tréville), „Kankán“ (Monarchista), „Uličnice“ (Philip A. Webster), „Cikánský baron“ (Carnero), „Španělská vyzvědačka“ (Ministr), „Trhani“ (Šumař), „Polská krev“ (Mirski), „C. k. polní maršálek“ (Franz Przechtiel) a nebo „Dům u tří děvčátek“ (Tschöll).
Během angažmá v Karlíně vystupoval v operetách, muzikálech a v revuí. Ač byl po téměř celou svojí kariéru pražským hercem. Jeho účinkování před filmovou kamerou byla jen ojedinělé. Debutoval ještě ve 30. letech jako učitelský Josef Zajíček v přepisu slavné divadelní hry od Aloise Jiráska LUCERNA (1938) režiséra Karla Lamače.
Do filmových ateliérů se opět vrátil až po více jak deseti letech, už v poválečné zestátněné kinematografii. Představil se ve dvojroli přednosty stanice a Inda v parodii Martina Friče na předválečné filmové romantické kýče PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (1949) s Hanou Vítovou v titulní úloze.
Po této příležitosti se ve filmu František Voborský znova na řadu let odmlčel. Po téměř čtvrt století (po pětadvaceti letech) se do české kinematografie navrátil nejprve jako Tachovák v Lipského komedii s oblíbeným triem Lubomírem Lipským, Janem Skopečkem a Ladislavem Trojanem TŘI CHLAPI NA CESTÁCH (1973).
Nakonec vyžili filmaři jeho fyzické podoby pro historickou osobnost náměstka předsedy vlády Msgre. Jana Šrámka ve Vávrově válečném snímku OSVOBOZENÍ PRAHY (1975) a později člena vlády monsignora Jana Šrámka v pamfletu VÍTĚZNÝ LID (1977) Vojtěcha Trapla o únorových událostech z roku 1948. Tři roky po tomto snímku František Voborský zemřel. Zajímavostí je, že v prvním filmu byl Voborského Šrámek vypodobněn kladně jako člen vlády vracející se z exilu do osvobozené republiky, ve druhém byl už jako odstupující člen vlády prezentován jako záporná postava.
Účinkoval též v rozhlase (například „Mam’zelle Nitouche“, „Krásná Helena“, „Panna a kejklíř“, „Mlynářka z Granady“ atd.) a televizi. Jeho ženou byla dlouholetá kolegyně z Karlína, tanečnice a operetní herečka Gabriela Třešňáková (1912 – 1985). Smrt Františka Voborského byla symbolická: zemřel na Silvestra, tedy v den svých sedmašedesátých narozenin 31. prosince 1980 v Praze.
Ale herec Voborský nesmí být zaměňován za akademického malíře, karikaturistu, hudebního skladatele, textaře a prozaika Františka Fráni Voborského (1906 – 19??), který byl 18. dubna 1947 Lidovým soudem odsouzen na pět let vězení za své protektorátní karikatury zahraničního odboje.
Jaroslav "krib" Lopour
