Clouzot studoval literaturu na univerzitě, poté začal pracovat jako novinář, počátkem 30. let se jako autor námětu nebo scénárista podílel na vzniku několika filmů, sám také v této době natočil tři krátké filmy. Po roce 1933 pracoval ve vedení jedné filmové společnosti v Berlíně, v roce 1938 se pak vrátil do Francie a pokračoval v psaní scénářů.
Za druhé světové války pak Clouzot natočil své první filmy, které vznikly pro okupační společnost Continental Film Company, od níž si nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels sliboval nahradit v té době zakázané hollywoodské trháky. Clouzotovými prvními filmy byly kriminálky VRAH BYDLÍ V ČÍSLE 21 (L'assassin habite... au 21, 1942) a HAVRAN (Le corbeau, 1943); v obou filmech hrál tehdy slavný Pierre Fresnay. Kriminálního žánru se Clouzot držel i po válce, kdy podle vlastního scénáře natočil film NÁBŘEŽÍ ZLATNÍKŮ (Quai des Orfèvres, 1947). Clouzot byl za tento snímek oceněn jako nejlepší režisér na festivalu v Benátkách, v USA byl film oceněn Cenou E. A. Poea udělovanou v žánru mysteriózních filmů. Další snímek MANON (1949) byl adaptací klasické francouzské novely Manon Lescaut převedenou do poválečné Francie. Tento film získal Zlatého lva v Benátkách a byl oceněn také francouzským syndikátem filmových kritiků.
Z další Clouzotovy tvorby vyniká nadčasové drama MZDA STRACHU (Le salaire de la peur, 1953), které sice osciluje na hranici několika žánrů a může dnes působit zastarale, ale neoddiskutovatelně odstartovalo kariéru Yvese Montanda. Film získal Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně, cenu Grand Prix v Cannes, dále byl oceněn v Tokiu, Londýně a Clouzot obdržel znovu Cenu francouzského syndikátu filmových kritiků. Byl to také komerčně nejúspěšnější Clouzotův film – ve francouzských kinech jej vidělo bezmála sedm miliónů diváků. Snad ještě slavnější byl ale následující film ĎÁBELSKÉ ŽENY (Les Diaboliques, 1955), který svým kriminálně horrorovým pojetím zdatně konkuruje nejlepším Hitchcockovým dílům. Ostatně, literární předlohu k tomuto filmu, novelu Pierra Boileau Celle qui n'était plus, chtěl natočit právě také Hitchcock. ĎÁBELSKÉ ŽENY získaly tři ocenění včetně speciální Ceny E. A. Poea v USA. Ve stejném roce pak Clouzot natočil s Pablem Picassem dokumentární film o malířově tvůrčím procesu Le mystère Picasso (1956), který byl oceněn na festivalu v Cannes.
Dalším významným Clouzotovým filmem bylo drama PRAVDA (La vérité, 1960), ke kterému napsal scénář spolu se svou manželkou. V této zdařilé kriminálce hrál mimo jiné Clouzotův oblíbený Charles Vanel, v hlavní roli ale excelovala Brigitte Bardot. Film byl nominován na Oscara, získal Zlatý glóbus a Clouzot získal jako nejlepší režisér ocenění na festivalu v Mar del Plata. Šlo také o další úspěšný útok na francouzská kina s téměř šesti milióny návštěvníků. Z režisérovy další tvorby žánrově vybočuje hudební film GIUSEPPE VERDI: REQUIEM (1967). Posledním Clouzotovým filmem bylo drama se sexuálním podtextem LA PRISSONIÈRE (1968).
Henri Georges Clouzot natočil za svou dlouhou kariéru pouze 16 filmů (včetně tří krátkých z počátku 30. let; dva filmy z 50. a 60. let zůstaly nedokončeny). Počátky jeho vlastní režijní tvorby v době války vedly k polemikám, zda se nejednalo o kolaboraci, takže po roce 1945 mu byla znemožněna činnost, ale ještě na přelomu 40. a 50. let vytvořil několik divácky úspěšných filmů. Většina jeho filmů je dnes neprávem zapomenuta, ale řada mezinárodních ocenění dokládá, že minimálně ve své době dosáhla jeho umělecká tvorba mimořádného ohlasu.
Clouzotovou manželkou byla herečka Vera Gibson-Amado (1913-1960), která pocházela z Brazílie. Hrála ve třech manželových filmech a zemřela předčasně na mrtvici ve věku nedožitých 47 let.
Pavel "argenson" Vlach
