Joseph Angelo D´Alessandro se narodil mladým nemajetným manželům. Rodině scházelo standardní zázemí, a proto spolu se svým mladším bratrem trávil dětství převážně v pěstounské péči v New Yorku. V pubertálním věku se z něj stal pouliční břídil a zloděj, který se kvůli krádežím automobilů dostal již ve svých patnácti letech za mříže. Později se živil např. jako taxikář, pomocný dělník, prostitut či zaměstnanec v restauraci. Nic tedy nenasvědčovalo jakýmkoliv hereckým schopnostem. Jeho budoucnost do značné míry předznamenala práce gay pornoherce a modela, v níž zhruba od poloviny šedesátých let uplatňoval svou fotogeničnost a fyzické předpoklady. Zlomový okamžik v ne příliš perspektivní kariéře přineslo až náhodné setkání s Andy Warholem v jeho "umělecké laboratoři" Factory. Právě filmová produkce, zaštítěná Warholem, učinila z mladého delikventa undergroundovou hvězdu a novou sexuální ikonu.
Dallesandrovy postavy přitom od počátku nebyly nikterak psychologicky komplikované. Jejich význam spočívá spíše v extrémním dovršení atypického pojetí filmové maskulinity, jíž v "oficiálním" proudu americké kinematografie prosazovali svou hereckou interpretací už o několik let dříve James Dean nebo Marlon Brando. Zejména v raných Dallesandrových snímcích dochází k radikálnímu převrácení klasicky formulované genderové hierarchie, v níž je obvykle ženská hrdinka degradovaná do pozice objektu mužského pohledu a touhy. V LONESOME COWBOYS a hlavně ve slavné trilogii Paula Morrisseye FLASH, TRASH a HEAT podléhá erotizaci a zmiňovanému typu zpředmětnění takřka výhradně Dallesandrovo obvykle obnažené a v detailních záběrech dávkované tělo. Nekonvenční konstrukci těchto figur navíc podtrhuje jejich androgynní image a nejednoznačná orientace, balancující na pomezí hetero a homosexuality.
Morrisseyem nastolený dekadentní styl se částečně promítl i do Dallesandrovy příští filmografie. Velmi podobnými atributy se totiž vyznačovaly i některé jeho následující role. Na počátku sedmdesátých let natáčel Joe v Evropě snímky FLESH FOR FRANKENSTEIN a BLOOD FOR DRACULA. Po jejich dokončení se zde rozhodl zůstat. Nadále účinkoval v řadě obskurních a provokativních projektů převážně francouzské a italské provenience, které ovšem vesměs stály ve stínu jeho undergroundových začátků. Příkladně v Gainsbourgově JE T´AIME, MOI NON PLUS ztvárnil homosexuálního řidiče, prožívajícího romanci s chlapecky vyhlížející číšnicí v podání Jane Birkin. V QUEEN LEAR režiséra Mochtara Čorfiho zase mrtvého bisexuálního muže, jehož manželka se sama stihne oplodnit pozůstalým spermatem a následně porodí syna, který pátrá po minulosti svého otce.
Po návratu do USA v osmdesátých letech Joe definitivně opustil tuto svou charakteristickou poetiku. Začal se objevovat v menších úlohách (mj. gangster Lucky Luciano v Coppolově COTTON CLUBU či ve filmu CRY-BABY Johna Waterse) a v tomto trendu pokračuje dodnes. Byl několikrát ženatý. Z manželství s italskou herečkou Silviou Casini má syna Mikea. Jeho pravou paži zdobí tetování s vlastní přezdívkou "Little Joe". Pod tímto pseudonymem ho zvěčnil také Lou Reed ve své písní "Walk on the Wild Side". S nadsázkou (?) bývá označován za nejobnažovanějšího muže v celé historii kinematografie a za herce, který navždy proměnil obraz mužské sexuality na filmovém plátně...
Ivan "minus" Bezprizorný
