Vlastním jménem Achod Malakian se narodil 15.října 1920 v tureckém Rodostu (Tekirdag). Byl synem původem arménského rejdaře rybářské flotily, který s celou rodinou a malým sotva čtyřletým Achodem emigroval v polovině dvacátých let do Francie. Důvodem byly časté "turecké čistky" v řadách arménské minority na území tehdejšího převážně středního Turecka. Achod tedy zvláště pro lepší přijímaní ve francouzské společnosti přijal druhé i umělecké jméno Henri Verneuil a pod tímto vystudoval Fakultu strojního inženýrství na Francouzské univerzitě v Paříži. Během války a po ní se dostal k novinařině, deník Libération, kde působil a živil se rovněž jako rozhlasový reportér a komentátor.
Cesta k filmu se mu otevřela na konci čtyřicátých a na počátku padesátých let coby asistent režie u slavného Roberta Vernaye a během spolupráce s ním natočil na více jak dvě desítky dokumentárních snímků o Paříži a její kultuře a obyvatelích, zabýval se rovněž otázkou menšin a vztahu majority právě k těmto často v bídě žijícím komunitám. A do první poloviny padesátých let natočil několik hraných filmů např. s Jeanem Carmetem či Raymondem Bussieresem, nebo slavný Fernandel, který mu v jeho umělecké činnosti dosti pomohl a poradil coby jeho přítel. V roce 1953 se zaskvěl úspěchem s komedií CARNAVAL právě s Fernandelem v hlavní roli, pokračoval odlehčeným žánrem i s de Funesem či jeho osobnostně nejmilejším hercem J.P.Belmondem v milé komedii BUĎ HEZKÁ A MLČ s krásnou Mylene Demongeotovou.
V několika svých snímcích si i zahrál vedlejší roličky po boku obdivovaného Jeana Gabina či právě Jean-Paula. Měl dar vyprávět s realistickou tváří a velikým uměleckým duchem i ty největší literární velikány francouzského nebe, dle jejichž předloh tvořil, z nichž uveďme Simeona či Aymého. Přes deset let měl v záběru kamer pouze komické postavy a odlehčené tragikomedie, chtěl změnu a rokem 1961 se definitivně uvedl coby skvostný vypravěč tuhého thrilleru LE PRÉSIDENT v hlavní roli s velkým Gabinem. Oba své nejmilejší herce pak pospolu obsadil do komedie s dramatickým podtónem UN SINGE EN HIVER, měla stejně jako drsný Le Président veliký úspěch u diváků a ještě více podpořila sebevědomí nadaného scénáristy a režiséra.
V roce 1963 napadlo již zkušenějšího a odvážnějšího Verneuila postavit vedle sebe Gabina a Delona, což se později ukázalo jako geniální tah. Film MELODIE PODZEMÍ o jednom velkém lupu a třech pachatelích, kteří se snaží ukrýt uloupené peníze před bystrou policií, sklidil u kritiky i širší veřejnosti opravdu očekávatelný velký ohlas a šedesátá léta se Verneuilovi stala definitivně zvěčňující ve světovém filmu. S krásnou úvodní hudbou uvedl další rok na světlo světa již velice populární Henri VÍKEND NA ZUYDCOOTE, dramatickou romanci z válečné vřavy s Belmondem a Duboiseovou, snímek sklidil pro svou originalitu ovace i za hranicemi Francie a Verneuil byl teď oblíbený v Itálii i v USA. Na tehdejší dobu spolupracoval s největšími filmovými herci, dokázal opět geniálně sestavit další velkou dvojici Belmondo-Ventura, která mu zajistila ještě větší uznání za akční snímek o dvou dobrodruzích z marocké pouště 100000 DOLARŮ NA SLUNCI.
Z mimofrancouzských herců velké osobnosti si oblíbil amerického Anthonyho Quinna, s kterým společně úspěšně natočili dva filmy: drama LA VINGT-CINQUIEME HEURE a známý western také s Bronsonem ZBRANĚ PRO SAN SEBASTIAN, snímky jsou zvláště divácky úspěšné za oceánem. Nejskvostnější filmový kousek si dovolil Henri Verneuil v roce 1969 kriminálním dramatem SICILSKÝ KLAN, kde obsadil hned tři velké osobnosti franc.nebe Delona, Gabina, Venturu, s krásnou hudbou na pozadí od Ennia Morriconeho byl snímek kritiky označen za vrchol filmového žánru krimi.
V sedmdesátých letech se již projevuje menší tvůrčí útlum Verneuilovi režie. Natočí např. KOŘISTt s Belmondem a Sharifem či LE SERPENT s Fondou a Brynnerem. V roce 1975 přichází jeho druhý životní film, jak jej později nazval STRACG NAD MĚSTEM s Belmondem o komisaři pařížské kriminálky, který za doprovodu drsné Morriconeho hudby pronásleduje psychopatického vraha po střechách pařížských domů. Následují TĚLO MÉHO NEPŘÍTELE a MRCHOŽROUTI, rovněž Belmondovy skvostné herecké výkony velice ceněné a známé.
Ke konci své režijní kariéry natočí již v devadesátých letech dle své knižní předlohy film MAYRIG s krásnou Claudií Cardinale a Omarem Sharifem a posléze jej převede do seriálové podoby. Henri Verneuil umírá dne 11.ledna 2002 na selhání srdce ve své rezidenci v Paříži. Byl jistě největším a nejuznávanjěším režisérem "Staré francouzské kriminální školy" a opravdu géniem-loci.
D. "LiVentura" Ch.
