Melodie podzemí

Zajímavý plán, skvělí herci, pomalé tempo a zvláštní konec. Tak by se ve zkratce dala popsat Melodie podzemí. Skvělý Jean Gabin a Alain Delon, jehož postava je trochu scenáristicky nedodělaná nebo spíše podivná, excelují ve filmu o dvou lupičích a jejich největší loupeži v casinu. Vcelku pomalé tempo, které v době vzniku a i později bylo poměrně typické pro francouzské kriminálky, by mohlo být rychlejší a příběh po obsahové stránce zajímavější. Alain Delon v mladých letech už vypadá přesně jako dalších 10-30 let, ale není z něj cítit to pravé charizma, jako z Jeana Gabina. (26.07.2008)

Tak hned na začátku mne zklamal dabing u Gabina. Zato Lakomý jako Delon neměl chybu, ale Ladíčka znám z divadla, je to brněnský patriot, není třeba dál komentovat. Gabin i Delon oba ještě mladí, ale o deset let později ve Dvou mužích ve městě byli ještě lepší. Hned na začátku ve vlaku a už jsem se smála – jeden z cestujících se chlubí plavbou do Řecka. Na splátky. A Gabin si říká:“Dovolená na úvěr, to je něco nového.“ Dnes? Manželce by stačilo 24 milionů starých franků na hotýlek nebo penzion na Riviéře, Gabin myslí v řádu miliardy. A když ukazuje komplicům mapu „Jak vypadají místa, kam nás volá povinnost“ - pěkný eufemismus pro loupež. Klasika o vykradení kasina má skvělé momenty. Hlavně když Gabin poučuje Delona. „Žádný velký divení, nerozplývej se nad krásou moře, bylo tam vždycky.“ Také jedna chyba v překladu, Delon tanečnici nadává „takových plunder jako ty“, ale patřilo flunder. Plundra je druh buchty J Jinak Delon zůstal věrný pověsti a předvedl se šplhající, skákající, na laně – radost se podívat. Dokonce měl potom i patřičně zmačkaný a umazaný oblek. Dnešním hrdinům se občas nepohne ani vlas na napomádované hlavě. Akce v kasinu dnešníma očima už legrační, žádné mobily, vysílačky, laserové či jiné zbraně. Jen blikání světly. A poctivé elegantní černé rukavice, žádný chirurgický latex. Gabin dokonce jen se šátkem přes ústa, nesnáším ve filmu punčochy přes hlavu. Vadila mi břeskná hudba, moc trubek, ale byla dobová. Sluneční brýle měli všichni takové, že by se daly nosit i dnes. A při závěrečné scéně s plavajícími bankovkami se mi vybavilo Gabinovo poučování: „A nikdo nebude improvizovat, to vždycky špatně dopadne.“ (31.05.2008)

"Tvůj díl dám bokem. Dám ti ho za tejden, když to vyjde. Nebo za 20 let, když to nevyjde." Je to smutný, ale filmy o fikaným vyloupení bank, casin či trezorů CIA prostě stárnou. Mají atmosféru, ale stárnou. Jsou prostě pomalý a k úspěchu stačí štípačky se samopalem. To byly krásný doby. Nikde žádná kamera, čidlo ani zařízení k rozpoznání sítnice. To se to kradlo. Ale zpět k filmu. To plánování mě bavilo. A taky postřehy, že z osobní iniciativy vždycky kouká lapák. Ovšem samotná akce mě na zadek neposadila. Nicméně konec byl originální. Ani nevím, jestli dobrej nebo špatnej, ale rozhodně originální. (29.11.2021)

Výborná, dnes už klasická kriminálka, jeden z pokladů svého žánru. Všechny ingredience jsou pečlivě vyvážené, propracovaný scénář, chytrá režie, hvězdné herecké obsazení s výbornými výkony, kdy vedle charismatického spolehlivého Gabina září i mladý Alain Delon, který později poklesl do průměru a žil ze své slávy. Neustálé napětí, rafinovanost, někdy humorná nadsázka, která ústí do tragikomické pointy nevydařené loupeže. Vybroušené dialogy a postavy, které nešustí papírem a je možné jim věřit. Kvalitní hudba. Když spočítám všechny pozitivní přívlastky, které jsem použil, není možné dát méně než 90 % a 5 hvězdiček k tomu. Je to prostě snímek z doby, kdy divácky vděčná filmařina nestála na digitálních efektech. (18.05.2008)

Loupežné soirée kasinovské klenotnice v gala elegantním provedení pánů z božského klanu, pánů G&D. Dva muži na canneském pobřeží, v plném slunci zlatavých lákadel. Stoický Jean, "jamesbondovský" Alain a závěrečná delikatesa. Bazénová scéna, aneb jak utopit peníze jedna báseň. Nelze jinak. A lup vyplul na povrch, bez lodivoda. (02.12.2013)