Greer Garson

"K tomu, abyste dostali to, po čem toužíte, jsou nutné tři nezbytné podmínky: “chtít”, “pokusit se” a “dostat příležitost”. Žádná nefunguje sama o sobě. “Chtít” je základní předpoklad. “Pokusit se” je jen na vás. A “příležitosti” - vždycky nějaké byly."

Eileen Evelyn Greer Garson, CBE, angloamerická herečka, jejíž kariéra vrcholila v období 2. světové války, se narodila v Manor Park v anglickém Essexu (dnes součást Londýna) jako jediné dítě úředníka skotského původu a jeho irské ženy. V dětství, jehož velkou část strávila u svého irského dědečka v Castlewellanu, měla přezdívku "Eggy" (v dospělosti “Vévodkyně”). Vzdělání získala na Londýnské univerzitě, kde promovala z francouzštiny a literatury 18. století. Původně se chtěla stát učitelkou, ale místo toho začala pracovat v reklamní agentuře a objevovala se v místní divadelní produkci, kde byl jedním z jejích učitelů slavný Laurence Olivier, a také v raných televizních pořadech, kam patří i památný půlhodinový výběr ze hry “Večer tříkrálový” z května 1937 (mimochodem první známé uvedení Shakespeara v televizi).

Na své ”průzkumné” londýnské výpravě za novými talenty ji v "Old Music" objevil filmový magnát Louis B. Mayer a hned následujícího dne roku 1937 podepsala Garsonová smlouvu u studia MGM. Svůj první film – SBOHEM, PANE CHIPS - však natočila až za rok (1938) a za roli taky hned získala svoji první oskarovou nominaci. Uznání kritiky si vysloužila za roli Elizabeth Bennetové v dramatu PÝCHA A PŘEDSUDEK (1940, Pride and Prejudice) - není bez zajímavosti, že v roce 1938, ve snaze dostát přísným hollywoodským ”normám”, trpěla podvýživou. Ve WHEN LADIES MEET (1941) si zahrála po boku Joan Crawfordové a ve stejném roce se stala velkou hvězdou kin díky (barevnému) sentimentálnímu dramatu POŠLAPANÉ KVĚTY (1941), kterým se začala její nepřerušená šňůra pěti oskarových nominací pro ”nejlepší herečku” (1941-1945), rekord, který spolu s Bette Davisovou (1938-1942) drží dodnes (2008).

Sošku obdržela za památnou roli statečné britské manželky a matky z romantického válečného snímku Williama Wylera, PANÍ MINIVEROVÁ (1942) – její děkovná řeč prý trvala pět a půl minuty, a právě díky ní dnes existuje pro oceněné časový limit (původní soška byla později při požáru jejího domu zničena a Akademie jí poslala náhradní). Nominovaná byla také za snímky MADAME CURIE (1943), PANÍ PARKINGTONOVÁ (1944, Mrs. Parkington) a THE VALLEY OF DECISION (1945), kde si zahrála s Gregory Peckem. Často byla obsazována spolu s Walterem Pidgeonem.

Garsonová byla oblíbenou dramatickou herečkou, zvláště v době, kdy se na plátnech objevovala po boku s Clarkem Gablem po jeho návratu z vojenské služby: film ADVENTURE (1945) byl inzerován s heslem "Gable je zpátky a Garsonová ho dostala!", kasovně ale propadl. Ve 40. letech tvrdila, že by ráda dramata vyměnila za komedie a žárlila na jinou rusovlásku, Lucille Ballovou – ironií je, že Ballová tehdy toužila zase po dramatických rolích. MGM bralo filmy s Garsonovou za jisté kasovní trháky a ve své době tomu také tak bylo, Garsonovou to ovšem nijak neuspokojovalo. Někdy koncem 40. let začala její hvězda ztrácet na jasu, populární však zůstala až do poloviny následující dekády. V nepříliš úspěšném THE MINIVER STORY (1950) si zopakovala svoji slavnou postavu Kay Miniverové.

V roce 1951 získala americké občanství a v roce 1954 jí vypršela smlouva u MGM, poté její pracovní nasazení výrazně zesláblo. V roce 1958 se jí dostalo vřelého přijetí na Broadwayi ve hře “Auntie Mame”, ve které nahradila Rosalindu Russellovou, která odešla do Hollywoodu natočit filmovou verzi. V roce 1960 Garsonová získala svoji sedmou a poslední nominaci na Oskara: v SUNRISE AT CAMPOBELLO (1960) si zahrála manželku ”prezidenta” Ralpha Bellamyho, Eleanor Rooseveltovou (sošku tehdy převzala Elizabeth Taylorová za TELEFON BUTTERFIELD 8). Posledním jejím filmem byl THE HAPPIEST MILLIONAIRE (1967), občas byla v té době k vidění v televizi, kde v roce 1968 uváděla dětský pořad “The Little Drummer Boy”, který se pak mnoho let vysílal pravidelně na Vánoce. V roce 1952 převzala na ceremonii Oskara za tehdy nepřítomnou Vivien Leighovou, v roce 1962 podobně zastoupila Sofii Lorenovou. V roce 1982 odmítla Spellingovu nabídku na roli matky Alexis (Joan Collinsová) v seriálu "Dynastie" (1981).

Garsonová byla vdaná třikrát, jejími muži byli: Sir Edward Alec Abbot Snelson (1904-1992) – skutečný vztah údajně trval pouhých několik týdnů, po návratu z rakouských líbánek se rozešli, formálně pak rozvedli roku 1943. V tomtéž roce se provdala za Richarda Neye (1915-2004), který hrál jejího syna v PANÍ MINIVEROVÁ (1942) – rozvedli se po čtyřech letech. V roce 1947 si vzala texaského milionáře, naftaře a chovatele koní, E. E. "Buddy" Fogelsona (1900-1987), se kterým se v roce 1967 usadila na ranči "Forked Lightning Ranch" nedaleko Pecos v Novém Mexiku a v chovu koní byli docela úspěšní. Kromě toho si vydržovali dům v Dallasu.

Tento vztah jí vydržel až do manželovy smrti. Zasazovala se v té době o zachování životního prostředí, byla aktivní v charitativní činnosti, ve vzdělávacích a kulturních instutucích, za což také obdržela několik cen. Milióny věnovala na stavbu po ní pojmenovaného “Greer Garson Theater” v Santa Fe. Měla ale tři podmínky: 1) stavba bude kruhová, 2) otvírat ji bude Shakespearova hra “Sen noci svatojánské”, 3) bude mít velké dámské toalety. V Jižní metodistické univerzitě v Dallasu, jejíž knihovně Garsonová odkázala řadu osobních věcí a listin, mají také “Greer Garson Theater”. Zemřela na srdeční selhání v Dallasu a pohřbena byla na hřbitově ”Sparkman-Hillcrest Memorial Park Cemetery”.

Marek "džanik" Janík