Philcze

Megalomania. Del Toro servíruje jedny z nejlepších akčních scén posledních let (konkrétně u destrukce Hong Kongu slovo "nerdgasm" zdaleka nestačí), přičemž mě dokáže na dvě hodiny proměnit zpátky v devítiletého kluka. Jakékoliv příběhové nesmysly musí jít stranou, tohle je mistrovsky odvyprávěný, vysloveně epesní výplach, ještě podložený Del Torovovou vizuální magií. A ten pacholek na tom vidět je, ne že ne. 90% (IMAX)

Přesně to, co jsem od Campose po rozpačitém Afterschool chtěl vidět. Roztodivný, explicitní trip pod vedením bezchybného soundtracku a typově přesného Bradyho Corbeta. Malé osobní plus za klubovou scénu za zvuků jedné z nejlepších písní všech dob. 80% (KVIFF 2013)

Návrat na úroveň Kill Listu. Pro většinu diváků zase nepřístupné (bohužel trochu Benovo prokletí), ale pro ty seznámené s Wheatleyho smyslem pro znepokojivou atmosféru a gradaci scény, se jedná o absolutní nátřesk. Typicky mystické, nepříjemné, s obhroublým černým humorem a nezapomenutelným climaxem. Navíc je to tak nádherně zrežírované, že si za těch devadesát minut ani nestačíte uvědomit, že to muselo stát pár liber. Future Classic. 90% (KVIFF 2013)

Vizuálně famózní, herecky jisté, výstavbou děje problematické. Lowery navnadí fantastickou atmosférou a strhujícím úvodem, ale v druhé půlce už mu schází větší tah na bránu. Co ten film zachránilo a dovedlo ho do správného konce, je Ben Foster. Ze začátku typický příklad doplňkové vedlejší postavy bez výrazného zásahu do hlavního děje, později však (i díky Fosterovým hereckým kvalitám) zdaleka nejlépe vykreslená postava. Aint Them Bodies Saints dlouhou dobu nikam nesměřuje a nic neznamená, ale teprve s úderem závěrečných titulků jsem si uvědomil, jak moc to na mě ve finále zapůsobilo. Bezpochyby nedokonalý, kontemplativní film, který je třeba vychutnávat malými doušky a nehltat jako texaský t-bone steak. Ve Varech to není úplně snadné. 80% (KVIFF 2013)

Brilantně zrežírované drama. Odehrává se sice výhradně mezi dvěma místnostmi, přesto je ale každá další sugestivní scéna mučení díky Jeongově režijnímu umu naprosto pohlcující. Vězeňská dramata s důrazem na utrpení vězňů obvykle ztrácejí dech po první hodině, Národní bezpečnost ale díky (některým) komickým vedlejších charakterům a snovým sekvencím drží trumfy v rukávu po celou dobu. A to jsem ani nezmínil to upřímně poselství. 90% (KVIFF 2013)

Ještě stále mi nevadí found-footage (vlastně si pro něj vyvíjím celkem slabost), takže mě tenhle výlet do Rodenova pandemonia šílenství zatraceně potěšil. Frankensteinova armáda sice found-footage vůbec nepoužívá k posunutí vyprávění někam dál, zato ale okouzlí fantastickými monstry, příjemně špinavou atmosférou a šmakózním Rodenem. Prvotřídní schlock, který si jde hrdě za svým jednoduchým cílem. 70% (KVIFF 2013)

Citlivý a dojímavý příběh postavený na lásce k mnou velmi nemilovanému hudebnímu stylu. Ale už od úvodního coveru "Will the Circle Be Unbroken" mě to zasáhlo a nepustilo. K čertu s kostrbatým vyprávěním a občasným zaškobrtnutím tempa, zbytek je čistá nádhera s exkluzivním obsazením, podprahovým černým humorem a vynikajícím hořkosladkým závěrem. 90% (KVIFF 2013)

"Bitch ass police." 80% (KVIFF 2013)

Spokojenost. Předloha zůstala neposkvrněná a stejně jsme se dočkali víc než solidního letního filmu s ultimátním tahounem Pittem a obrovským měřítkem, kdy globální konflikt konečně vypadá globálně a zapadlejší kouty nejsou spláchnuty desetivteřinovým záběrem na divočinu. A finále překvapilo logičností a kulervoucností na zatraceně malé ploše. K dokonalosti chybí jen Rko. Ale pokud nám PG-13 zajistí sequel, tak to kopnutí do slabin, v podobě mlácení do zombie bez krve, přežiju. 80%

Žádná velká šleha. Příběh je špatně vystavěnej (úvod na Kryptonu je vzhledem k pozdější nucené vysvětlovačce vlastně úplně zbytečný), emoce v něm fungují zhruba půl na půl a Snyder nedovede moc dobře zužitkovat záporáka. Ve slabších momentech ho ale zachraňuje absolutně excelentní obsazení v čele se sympaťákem Cavillem, nekonečným bad-assem Crowem a výborným taťkovským Costnerem. V těch silnějších funguje Snyderova vizuální magie, ale notně si ji podkopává hovadskými zoomy a mnohdy zbytečným užitím shaky camu. Akce je bezezbytku kulervoucí, ale až skvělá závěrečná pětiminutovka, kterou Snyder přesně strefil ikonické postavení Supermana, mě dokonale přesvědčila, že to nakonec půjde. Vyložené nadšené už ze mě ale dolovala marně.