Philcze

Monumentální a mnohovrstevnaté drama, které se vyhýbá klasickým šablonám vyprávění. Kdo se přenese přes absolutní "game-changer" v první polovině, dostane precizní rodinné krimi/drama s excelentními herci (Gosling je bůh, Cooper a DeHaan skvělí), neuvěřitelně vtahující atmosférou a perfektním vyústěním. Propagovat tenhle film nicméně muselo být absolutní peklo, i přes takřka-nic-neprozrazující trailery mi v průběhu filmu některé věci začaly docházet dřív než by měly. 90%

Jako obyčejný akčňák bez problému, jako další Die Hard docela slušný průser. Skip Woods je jelito, které evidentně zapomnělo, co dělá z McClanea tak kultovní postavu. Willis se snaží, ale je nucen hlásit dosti opelichané one-linery doplněné o nepříliš úsměvnou srandu z Willisova věku. Od "Safe house my ass..." jsem se ale dostal do takové nálady, že jsem si to i přes dementní příběh a klišoidní vztah otec-syn dokázal celkem užít. Korunu tomu nasazuje absolutně ga-ga finále, které svojí zábavností vysoce převyšuje předchozí dění ve filmu. Možná i díky tomu nemyslím, že by celá série byla rázem v tahu. Pokud se neodvratné šestky chopí někdo šikovnější (jak na scenáristické, tak na režisérské sesli), ruská odbočka by mohla vypadat jen jako menší minela v jinak stále výborné sérii. 50%

Soderbergh konečně strefil tu ideální rovnováhu mezi artem a skutečně napínavým thrillerem. Velké osobní plus, že se zápletka v polovině stočí do méně předvídatelných vod a zdánlivě opustí trochu moc jednoduchou kritiku farmaceutických firem. 85% (Berlinale 2013)

Velmi solidní a příjemná fantasy, která nijak neznásilňuje původního Oze a ještě více prohlubuje chtíč po dalším Raimiho tvůrčím filmu. Je fajn, že i v dětské fantasy se objeví pár mistrových trademarků, většinou se ale musí držet v rámci ostře vymezených pohádkových bariér. Po katastrofálních trailerech a zhrozením nad plastickým vizuálem to ale snad ani nemohlo dopadnout líp. 70%

Park sice neztratil se západní produkcí nic ze svého brutálně znepokojivého stylu, Millerův scénář nicméně první hodinu přešlapuje na místě víc než je zdrávo. Kdyby nebylo parádního Matthewa Goodea v roli úchylného strýčka, Stoker by do poloviny stopáže šel bez okolků do s***ek. Ostré střihačské nůžky Nicolase de Totha také udělaly své (zmizelo přes 20 minut) a výsledkem je trochu nedopečená "origin-story" s nekonzistentním dějem a leckdy unylým tempem. Parkovi se ale daří nastolit tak omamující a neklidnou atmosféru, doplněnou o fantastické ústřední trio, že i přes veškeré nešvary stejně budete ve společnosti Stokerovic rádi. Po některých scénách jsem se ani neobtěžoval zvedat čelist ze země, jen škoda, že Stoker zkrátka nemá takový drive jako Trilogie o pomstě, ale ani takový jako pomalejší a lyričtější Žízeň. Kdesi mezi třemi a čtyřmi. 70%

Výsledky v rámci možností velmi dobrý, ale ksakru takhle jsem u Oscarový ceremonie nenudil už dlouho. MacFarlane sice házel vtípky solidně, ale nadbytek průměrných muzikálových a pěveckých čísel úspěšně zabil i jeho snažení. Ztratila se jak pocta Bondovi, tak i Sethova závěrečná srandička.

Není těžké pochopit o čem Carruth ve svých filmech vypráví, jeho útoku na všechny smysly se ale brání už těžko. Tohle je podstatně jiný film než devět starý let Primer, mnohem pocitovější, dynamičtější a střihově epileptičtější. Spojuje je velice kryptický příběh, který prozradí přesně tolik, aby vás zaujal po celou dobu filmu, a neprozradí přesně tolik, aby po zhlédnutí mohla přijít správně vyostřená diskuze. Je to strhující podívaná, náročná na sledování, přesto ale po jejím absolvování budete mít pocit, že to musíte vidět znovu. A to rychle. 90% (Berlinale 2013)

Originál jsem neviděl, takže nemohu posoudit nakolik se ho to drží a nedrží, ale ve finále to naprosto jedno. Green ukázal, že nemusí nutně dřít u průměrných komedií, tady se totiž zmohl na ultimátní nezávislý feel-good film s parádními hereckými výkony (Rudd nikdy nebyl lepší) a excelentní atmosférou odcizeného středozápadu USA. 90% (Berlinale 2013)

70% (Berlinale 2013)

Linklater nezklamal. Společně s Julií a Ethanem napsal a natočil zase jednu dokonale pravdivou, inteligentní a emocionální konverzačku. Evidentně je ještě stále možné stvořit vtipnou a originální podívanou o filmově nejunavenějším životním období... krizi středního věku. Before Midnight neztrácí, ale naopak nabírá dech při řešení naprosto typických a stokrát řešených problémů, částečně kvůli elektrizující chemii hlavní dvojice, částečně kvůli klasicky vybroušenému scénáři. Především ale díky tomu, že se trojka jako první díl vůbec nemusí pohlížet zpět a jakékoliv nevyřešené scénáristické berličky od minula shazuje ihned ze stolu. A právě proto je Before Midnight nejupřímnějším, a zároveň i nejlepším dílem trilogie. 100% (Berlinale 2013)