Recenze (177)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/059/165059101_56d52a.jpg)
Pelíšky (1999)
Ano přesně tohle je esence propagandy a brainwashingu. A lidi se smějí, smějí, smějí, až se uchechtají k smrti. Svoji identitu vybudují "kodetovským" švihem holí a jeho výkřikem z okna. Na celonárodní kolaboraci málokdo vzpomene, protože by se musel stydět, lepší je se smát a obdivovat dobové reálie. Pozitivní na tom je, že je to takové mazlivé (nebo spíš mazlavé?).
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/397/159397353_5f5f97.jpg)
Kolja (1996)
Film který nic neriskuje, jede na jistotu, hlavně nikoho nepohoršit, nikoho se nedotknout. Všechny hezky malebně vylíčit, abychom se mohli nimrat a kochat v tom, jak jsme všichni vlastně v posledku milí. Ovšem s realitou, potažmo uměním to opravdu má málo co společného. Ale pro pokochání dobrý film, jak vzpomínka na komunisty, ovšem pokud nám nezabili předky ...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/691/159691654_68afd7.jpg)
Nevěra (2000)
I. B. sice moc nenahlédl do svátosti smíření, ale zcela jasně pochopil její důležitost pro pokojnou smrt, proto se vyznává a odhaluje to, čemu morální teologie říká struktury hříchu (zdroje neštěstí, neporozumění, samoty). Vyznané věci sice pálí a řežou, ale vnitřní projev uvědomění si slabosti a artikulování pro druhého, otevírá člověka naději. Naději, která touží po věčném spočinutí v odpuštění. Smrt za života je ono podlehnutí a nereflektování skutečnosti hříchu. I. B. byl schopen reflexe, jak vidno z jeho celé tvorby.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/079/79290_584499.jpg)
Hosté večeře Páně (1963)
V díle je více světla než se může zdát, doporučuji si přečíst scénář. Postavy zobrazují spíše typy lidí než jedince, proto ta strohost. Kdo z postav vyjevuje Boha nejpřesvědčivěji? To je otázka, která otázkou bez odpovědi musí znít, ne být halasně odpovídána. Bergmanova upřímnost kouše věřící v Boha, věřící v ne-boha i nevěřící. A sníh dopadá na stopy kol a přikrývá šlépěje tíže. Co je mírou utrpení? Jeden gram pravdy, jeden život, jeden strach? // "Po cestě se blíží nějaký děda. Vede za ohlávku velkého černého koně. Namáhavě se plahočí po rozbředlém návrší. Když jde kolem auta, děda pastora pozdraví".// Märta: "Ale ať mou lásku k tobě probudila náhoda, nebo Bůh, nebo mé biologické funkce, jsem za ni v každém případě hluboce vděčná". A na konci filmové povídky vychází z úst Märty:"Kéž ho mohu vyvést z prázdnoty a daleko od jeho vylhaného Boha. Kéž dosáhneme pocitu bezpečí, abychom se jeden druhému odvážili projevovat něhu. Kéž můžeme uvěřit nějaké pravdě ... Kéž uvěříme ..."
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/157/973/157973168_8fb0c6.jpg)
Odysseus (1997) (TV film)
Skvělá předloha a výborné zpracování, kde forma slouží obsahu, herecké výkony na vysoké úrovni a to i ve vedlejších rolích. Lépe tento materiál asi nikdo nenatočí.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/287/159287605_d06e1d.jpg)
Příběh Marie (2014)
Výtečný prostý film, cesta k hlubokému dialogu prýští ze samoty a opuštěnosti. Poté se člověk probere ze sna a může volat s Andrejem Tarkovským "já mohu mluvit". Tady se z potence vyvádí akt - slovo, a přichází jistota - ty slyšíš ač uší nemáš, ty vidíš ač očí není. Bůh ne jako postulát, ale jako první princip, který obdařuje tělem, které může komunikovat, třeba zprvu velmi omezeně.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/008/8874_704a69.jpg)
Stín kapradiny (1984)
Skvělé zobrazení nahnuté plochy, kdy cesta zpět je těžší a těžší. A cesta na níž stojím se mi hnusí a před sebou vidím jen "bezradostí". Film působí mírně schematicky, ale to celkovému vyznění neubírá na naléhavosti. Zločin a trest v českém prostředí. Poetiky zde méně, než jsme u Vláčila zvyklí i rámovaní obrazů má své limity.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/597/158597823_733385.jpg)
Dým bramborové natě (1976)
Cesta k lidství, vyprávěcí prostota mající průraznost až do hloubky srdce. Prostota slov, kde dr. Meluzín neřekne jediné zbytečné slovo, zbytečné, které by mohlo zbytečně zranit, které by nemohlo prospět něčemu dobrému - konkrétnímu člověku. Cesta do středu - kdy z okraje, který je tak barevný a tolik ohlušující se špičkový doktor vrací do středu svého života, do pole kde si zapaluje svůj ohníček na strništi a odkud odchází vyhnán, však neuražen. Plamének života je přenášen v prostotě bytí, kdy mé já slouží jako anděl všem kdo se se mnou setkají, neříká já jsem já, ale já tu jsem pro všechny. I já mám vrozenou vadu. Skvost české kinematografie, slova nestačí, kříže okenních rámů svědčí o zármutku a radosti života.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/164/948/164948255_356bc9.jpg)
Apocalypto (2006)
Pěkný mix Ramba a Predátora, avšak plochost a absence jakékoliv univerzálnější myšlenky činí kvanta mrtvolek naprosto zbytečnými. Ano, ano, Mayové byli zlí, zlí, zlí a krvelační a pak přišli slovutní kolonisté a mohla být vybudována velkohubá americká říše. Emmerich rulez.
Vlasovci (2015) (TV film)
Srozumitelný výklad vzniku a činnosti armády gen. Vlasova, která působila mezi dvěma žernovy (Hitlerem a Stalinem) a dopadlo to s nimi tak, jak by se dalo předpokládat, likvidace a gulagy jim byli odměnou za podporu Pražského povstání. A jak se zachovala americká armáda? Jak by se dalo předpokládat, pragmaticky - vydala je, jak Jidáš Ježíše.