Mr.Apache

To nebylo fér.

Všude je to horror, jen tady musíme za každou cenu vypustit jedno r. Všude je to Busan, jen tady se tam musí narvat P. Ale k filmu: Nebýt úvodní nesmyslné scény se zombie srnou, možná bych šel s hodnocením ještě výš.

Který z Monty Pythonů by měl hrát Soukupa ve skeči One man television?

Vysoce napínavá záležitost, srovnatelná s první řadou Prison Breaku. Dovolím si ale říct, že tohle je ještě originálnější. Většinou je to taky velmi dobře natočeno a celkově to působí hodně neotřele. Na druhou stranu, La Casa de Papel určitě není bez chyb a občas je třeba se při sledování vyzbrojit značným nadhledem. Ale co je dnes bezchybné? Dávám zasloužené čtyři hvězdičky. A k tomu ještě jednu navrch za to, že něco tak skvělého dokázali udělat Španělé. Edit: Třetí řada je pokus vstoupit podruhé do stejné řeky. Jen je to křečovitější a více gay. Velké zklamání.

Poslední vysoce kvalitní epizoda Twilight Zone. Tím, jak znamenitě variuje téma úplně prvního dílu (Where Is Everybody), automaticky se nabízí též jako epizoda závěrečná. A možná jí původně měla být. Kdyby se tak stalo, vše by dokonale zapadlo, kruh by se uzavřel, atd, atd. V době, kdy byla dokončena, však měli tvůrci stále ještě rozpracováno několik dalších dílů, kolem jejichž dotočení byly značné problémy. A tak se stalo, že tyto nakonec nepříliš silné epizody, byly do vysílání zařazeny až později. V každém případě, tento a pilotní díl TZ mají společný stejný základní nápad (opuštěné město) a velmi podobný vývoj (v pilotu bloudí městem muž se ztrátou paměti, zde máme manželskou dvojici, která si naopak do určité chvíle pamatuje skoro všechno). Pointy obou epizod jsou však naprosto rozdílné. V pilotu není rozuzlení při zpětném pohledu až tak šokující (pokud tedy nepočítáme silný bod zlomu těsně předtím, než nám to celé docvakne). V tomto díle je sice pointa vymazleně šokantní, avšak přece jen snadněji uhodnutelná. Celkovým provedením pak Stopover za silně atmosférickou Where Is Everybody také o něco zaostává. I tak je "Zastavení v tichém městečku" jednou z těch silných epizod, které je třeba vidět. Nejlépe na závěr nějakého vašeho soukromého TZ maratónu. Protože už snad žádná jiná epizoda nefunguje coby pomyslná poslední tečka za Zónou soumraku lépe. Ovšem pod podmínkou, že ji vybíráme z páté série. Finální díl první řady (A World of His Own) totiž nabízí alternativní a velice nečekaný konec v podobě jednoho z nevtipnějších zvratů, jaké Zóna soumraku kdy nabídla.

"Push, push, push, Williams!" Tak jo, tohle je asi definitivně můj nejoblíbenější díl.

Po všech stránkách naprosto dokonalý díl. Nic víc, nic míň.

Krátký komentář: Doufám, že si tenhhle snímek udrží na csfd svůj vysoký průměr. Na to, že to nedělali kdovíjací fachmajstři, je to dost slušný rokenrolový film s několika nezapomenutelnými momenty a více než dobrou muzikou. (- - - -) Dlouhý komentář: Čekal jsem to mnohem horší. Herci sice připomínají skutečné Mötley Crüe jen vzdáleně (přesněji řečeno, Tommy Lee a Mick Mars jsou typově hodně OK, ale Vince Neil je spíš Brian Connolly ze Sweet a Nikki Sixx je učiněná katastrofa), paruky jsou strašné (hlavně ta Sixxova), ale výsledek je pomalu zázrak. První třetina filmu šlape přímo skvěle. Pak to začíná trochu slábnout a závěrečná část je až rozpačitá... No, vlastně přesně jako tvorba kapely. (První album je nejlepší, to si pište!) Ale rozhodně to má své momenty (scény ze zkušebny, vymýšlení názvu, první koncert, setkání s Ozzym, atd). Bál jsem se, že to bude druhá Bohemian Rhapsody, ale tu naštěstí připomíná jenom závěr. Takže... Celkově je to lepší než Bohemian Rhapsody (v první půlhodině dokonce asi tak desetkrát). A je to lepší, než bych od podobného, kapelou řízeného projektu, čekal. (Mötley Crüe dnes už možná nejsou tak šílení jako zamlada, ale z nějaké větší soudnosti, nebo snad dokonce moudrosti, bych je určitě neobviňoval.) Ke konci to upadá až do průhledné, nedůvěryhodné sentimentality, ale pořád je to lepší (a určitě víc dirty) než... vy víte co. A hlavně to tady konečně (!) snad aspoň trochu zpropaguje jednu Čechy vždy tak důsledně ignorovanou kapelu a jeden v tuzemsku vždy tak urputně odmítaný rockový žánr. PS: Rád jsem si v jednom z komentářů zase přečetl (v minulosti tolikrát slyšený a stále dokola omílaný) názor o "metalu pro bukvice". Tě pic, kámo, já jsem bukvice největší. :-) Fanoušek Mötley (a všeho možného dalšího glamu) od června 1985! PS po půl roce: Moje naděje, že by snad tento film mohl něco málo změnit, se samozřejmě nenaplnily. Co naplat. Češi nikdy nerozuměli rock 'n' rollu. Dechovka, techno, hip hop, opera a thrash metal, to jo. Ale rock 'n' roll?? PS po pár letech: Zvyšuju na pět. Funkčnější rokenrolový film stejně široko daleko jen tak nenajdete.

[Pokud se nechcete unavovat čtením tohoto komentáře, přečtěte si raději ten od uživatele Corpsegrinder. Nic výstižnějšího tu zatím nikdo jiný nenapsal.] ///// Máte rádi povídkové seriály jako Black Mirror, Příběhy ze záhrobí, Krajní meze, Věřte nevěřte nebo Divadlo Raye Bradburyho? Tak právě tohle je ten úplně první a zřejmě nejkultovnější seriál tohoto typu, jenž všechny výše zmíněné inspiroval. Před ním tu byl ještě Alfred Hitchcock uvádí, ale ten se zaměřoval hlavně na thriller a detektivku. Nadpřirozena v něm bylo pomálu a sci-fi úplně absentovalo. Proto musel přijít Rod Serling, válečný hrdina, který se rozhodl bojovat dál. A to v televizi. Podařilo se mu tam prosadit do té doby nemyslitelné: Seriál, zaměřený na dospělé publikum, kde bude hrát prim science fiction, horror a mysteriózno. A tak v roce 1959 vznikl vůbec první, čistě fantastický seriál pro dospělé v historii televize. Scénáře psal zpočátku výhradně Rod Serling, ale brzy mu bylo jasné, že sám to neutáhne. Proto přibral do party mladé nadějné spisovatele fantastiky z okruhu Raye Bradburyho - Richarda Mathesona, Charlese Beaumonta a George Claytona Johnsona (abych jmenoval alespoň tři nejdůležitější). Projekt byl od začátku vnímán jako velmi riskantní. Jen málokdo věřil, že sofistikovaný fantastický seriál, do něhož tvůrci od začátku vkládali různé závažné myšlenky, může zaujmout širší obecenstvo. Jenže... ono to fungovalo. Diváci (The) TWILIGHT ZONE milovali. A kritici jakbysmet. Seriál získával jednu význačnou cenu za druhou a pojem "zóna soumraku" záhy zlidověl. Zbytek je historie.  - - -  Rod Serling, jakožto vypravěč, producent, hlavní scénárista a tvůrce TZ, má na kontě autorství zhruba 75% všech příběhů. Mnohé z nich dokážou omráčit překvapivou pointou, fascinovat skvostným dějem nebo potěšit esteticky vybroušenou vizuální stránkou. V těch nejlepších dílech si pak všechny tyto klady obvykle podávají ruce navzájem.  - - -  Na druhou stranu, každá řada má na skladě epizody, které za vidění určitě nestojí. A občas se jich za sebou sejde hned několik. Takže pokud uděláte tu chybu, že se rozhodnete TZ sledovat poctivě díl za dílem, je docela možné, že seriál vzdáte ještě před koncem první řady. Ta má 36 epizod. Spousta z nich je vynikajících, ale najde se tu i nemálo takových, jejichž kvalita je... řekněme to diplomaticky, značně diskutabilní. A to se v dalších řadách nezmění. Plně to však vyvažuje fakt, že mnohé z těch skutečně dobrých dílů jsou kvalitativně někde na hranici geniality. Ano, i z dnešního pohledu. Nic lepšího než tyto epizody už totiž v rámci televizní tvorby nikdy nevzniklo.  - - -  Jednou z mála slabin seriálu je jeho čtvrtá řada. Tvůrci v ní byli totiž nuceni zdvojnásobit délku epizod z obvyklé půlhodiny na hodinu, což nebyl zrovna nejšťastnější tah. Příběhy ztratily drajv a děj se rozředil. I ty nejlepší nápady, které by při tradiční délce zazářily, pohřbilo natahování. Pátá série se naštěstí vrací k tradičnímu formátu. Ke konci je však už znát určitá vyčerpanost tvůrců i jejich nápadů. Přesto TWILIGHT ZONE zůstává jako celek fenomenálním dílem, které svými nejlepšími momenty dokáže spolehlivě sejmout moderního diváka i šedesát let po svém vzniku.   - - -  ÚPLNĚ NEJLEPŠÍ EPIZODY (chronologicky): The Hitch-Hiker (S01E16), A Stop at Willoughby (S01E30), Eye of the Beholder (S02E06), Nick of Time (S02E07), The Silence (S02E25), The Obsolete Man (S02E29), Five Characters in Search of an Exit (S03E14) a Kick the Can (S03E21)  - - -  NUTNO TAKÉ VIDĚT: The Lonely (S01E07), Time Enough at Last (S01E08), What You Need (S01E12), Third from the Sun (S01E14), Elegy (S01E20), Mirror Image (S01E21), The Monsters Are Due on Maple Street (S01E22), A World of Difference (S01E23), The After Hours (S01E34), Twenty Two (S02E17), A Hundred Yards Over the Rim (S02E23), Shadow Play (S02E26), Will the Real Martian Please Stand Up? (S02E28), The Passersby (S03E04), It's a Good Life (S03E08), The Midnight Sun (S03E10), To Serve Man (S03E24), Valley of the Shadow (S04E03), He's Alive (S04E04), Miniature (S04E08), A Kind of a Stopwatch (S05E04), Living Doll (S05E06), The Old Man in the Cave (S05E07), Number 12 Looks Just Like You (S05E17), Stopover in a Quiet Town (S05E30) - - - NĚKOLIK PROSLULÝCH HLÁŠEK NAKONEC: "My name is Talky Tina and I'm going to kill you."  +++  "That's not fair!"  +++  "Push, push, push, Williams."  +++  "Room for one more, honey."  +++  "You think about that now."  +++  "Where is everybody?"  +++  "It's a cookbook!!"

Obyvatel domova důchodců začne věřit, že objevil klíč k návratu do mládí. Podaří se mu o tom přesvědčit i své spolubydlící? A objevil ho skutečně? To se (možná) ukáže jedné letní noci. (- - - -) Nejdříve jsem viděl Spielbergův remake natočený pro Twilight Zone Movie z roku 1983. Spielberg přidal postavu černocha, který je zásadním hybatelem děje. Hraje ho charismatický Scatman Crothers, opilý noční dozorce z Přeletu přes kukaččí hnízdo. Právě to u mě při sledování originálu vyvolalo silný pocit spojitosti mezi Přeletem a Kick the Can. Samozřejmě tím původním Kick the Can. Spielbergova verze neobsahuje žádný konflikt. Tam jde jen o to, aby Scatman přesvědčil ostatní, že kouzlo funguje. Verze Serlingova už ale nejen naznačuje konflikt rebel versus autorita (Charles vs ředitel domova), ale i potřebu svobody, kterou je Charlesova touha po návratu do mládí především. Jak se nakonec ukáže, stejně tak je to i potlačovaná touha Charlesova oponenta Bena. ("Take me with you, Charlie. Take me with you.") Jenže osvobodit se, to chce mít koule. Tak jako má v Přeletu McMurphy - chodící to příklad existence lidské touhy po svobodě - vliv na ostatní pacienty, zdecimované systémem, představovaným Velkou sestrou, tak v Kick the Can zastává podobnou úlohu Charles. A Ben, "věřící" v pevně daný řád věcí, není (ačkoliv by mohl a v srdci touží být) jeho Indiánem. Je jeho Jidášem. (- - - -) Velice se mi líbí v Twilight Zone už několikrát nabídnuté dvojí vysvětlení případu. Zatímco Spielberg v remaku vůbec nepochybuje o funkčnosti nadpřirozeného motiivu, ba vyloženě se v něm ráchá, Sterling je sofistikovanější. V závěru, kdy hrající si chlapec (nyní už opravdu věřícího) Bena nepoznává, připouští, že vše může být jen iluze. Stejně jako může být iluzí i svoboda. Je ale lepší mít alespoň tuto iluzi, než jistotu ničeho (tedy řádu). Viz "kukačka" McMurphy a jeho "aspoň jsem to zkusil". (- - - -) Zajímalo by mě, zda by na mě ten příběh působil stejně, nebýt Spielbergova remaku. Ten mi možná (a možná taky ne) pouze díky v originále neexistující postavě (či jeho představiteli), vnukl všechny tyto souvislosti. Teď už se ale na Kick the Can nelze dívat jinýma očima. V podstatě tady ale určitě nejde o nabízející se paralely mezi zdejším domovem důchodců a Keseyho ústavem Velké sestry. Ty jsou (pokud si je takto implikujeme) sice silné a dobře fungující, ale hlavní myšlenka je ve skutečnosti mnohem starší než obě tato dila. Lidská touha po svobodě a štěstí (a je v podstatě jedno z jakých okovů se chcete vymanit) je silnější a důležitější než zdánlivý řád, udržovaný v chodu autoritativní mašinérií. Řád, ve kterém může být spokojený (a to ještě jen naoko) pouze zlomený člověk. Lidi jako Charles Whitley nebo Randle McMurphy zastaví jen smrt nebo lobotomie. Touhu po kouzle zvaném svoboda (máloco ji symbolizuje tak dobře jako mládí) nezastaví nic. Bude tady pořád, ať už je u kormidla Velká sestra, Adolf nebo Andrej.