Mr.Apache

Pro mě určitě jeden z deseti nejlepších westernů, jaké jsem kdy viděl. Popravdě, mám ho dokonce v Top 5. Zdejší osamělý pistolník se od svých mnoha kolegů liší tím, že s sebou všude táhne rakev, a na dotaz, co v ní je, odpovídá: "Muž jménem Django." Už tohle, samo o sobě, je za všechny prachy. Jenže Corbucciho mistrovský kousek má na skladě mnohem víc. Zápletka s mexickým generálem Hugem byla o nějakých padesát let později využita ve hře Red Dead Redemption. Fanoušci Heisenberga tu najdou nápad, který dobře znají z Breaking Bad. A aby toho nebylo málo, máme tu taky jednu nechvalně proslulou scénu z Gaunerů. To ale ještě pořád nic není. Krom výše jmenovaných es nás čeká pěkné překvapení někdy v první třetině filmu a naprosto dechberoucí zvraty (zlato, bažina, atd) v třetině poslední. To nejlepší si ale Django schovává úplně nakonec. Finální scéna na hřbitově je totiž rozhodně jedním z nejepičtějších westernových závěrů vůbec. Pokud všechno předtím dnešnímu, mnoha vykrádačkami zmlsanému divákovi, nebude pořád stačit k pěti hvězdičkám, potom už to dokáže snad jenom právě tato scéna a následný pocit euforie, který se dostaví během závěrečného songu.

Co je tohle za zoufalou komedii? To je nějaká parodie na Stranger Things? Tohle se mi honilo hlavou zhruba prvních pět dílů. V posledních třech se to trochu zlepší, ale oproti předchozím sériím je ten úpadek znatelný. A celá zápletka je samozřejmě totální nesmysl.

Tady se zase jednou ukazuje, jak moc je šedesát let starý Serlingův seriál Twilight Zone nepřekonatelná záležitost. Night Visions z roku 2001 totiž působí jako velice chudý nevlastní příbuzný Zóny soumraku. Velice chudý úplně po všech stránkách - scénáře, režie, efekty... Vstupy Henryho Rollinse jsou na rozdíl od těch Serlingových vyloženě směšné, jako by šel Henry zrovna kolem a tvůrci ho přesvědčili, aby jim do kamery narychlo oddeklamoval několik nepodstatných vět, což pak nastříhali do úvodů a závěrů každé epizody. Jediné, co jakž takž snese srovnání s geniální Zónou, jsou herci. Sešla se tady docela slušná osádka z 90. let (Lou Diamond Philips, Michael Rapaport, Sherylin Fenn, Bridget Fonda, Luke Perry, Amanda Plummer, Thora Birch) a navrch ještě Malcolm McDowell. Ale s Twilight Zone nesrovnávám jen tak pro nic za nic. Night Visions je totiž v podstatě přiznanou horrorovou variací Zóny, což musí být po epizodě The Maze jasné úplně každému, kdo viděl alespoň pilotní díl TZ "Where Is Everybody?". Tuto větičku zde Thora Birch (známá z Americké krásy) pronese pro jistotu nejméně čtyřikrát. A aby bylo úplně jasno, vzápětí potká chlápka, jenž jí sdělí, že teď, když svět skončil, má konečně dost času přečíst si všechny knihy, na které předtím neměl čas. Což TZ znalým netřeba vůbec vysvětlovat. Dobrá tedy. Nemám problém přistoupit na tuhle hru. Ostatně, všemožných remaků, rebootů a revivalů měla Zóna soumraku dodnes více než dost, tak proč ne Night Visions. A musím říct, že hned první epizoda, kterou jsem zhlédl (v ostatních komentářích vysoce chválená A View Through the Window), je opravdu lahůdka. Problém je, že nastavuje laťku tak vysoko, že se ji už žádné další epizodě nepodaří překonat. Jejím kvalitám se přibliží ještě slušně strašidelná Now He's Coming Up the Stairs s Lukem Perrym, a možná i Patterns, která má nápad, za který by se nemuseli stydět ani Serling a spol. (a Malcolma McDowella v hlavní roli). Problémem obou těchto epizod je však jejich poměrná předvídatelnost (v "Now He's Coming Up the Stairs" ovšem slušně zakamuflovaná). A to je další věc, v níž Night Visions oproti Twilight Zone žalostně selhávají: Drtivá většina slavných epizod TZ je totiž totálně nepředvídatelná. Estetickou stránku věci pak nemá smysl srovnávat už vůbec. V ní totiž TZ nemá už šedesát let žádnou konkurenci. A zbývající epizody Night Visions? Když si je nepustíte, nepřijdete vůbec o nic, co byste neviděli někde jinde, jen mnohem lépe a nápaditěji. A nic s tím neudělají ani kdysi dávno tak nadějní režiséři jako Tobe Hooper (Texas Chain Saw Massacre) nebo Joe Dante (Gremlins). Je to ale škoda. Přes jeho okatou vizuální chudobu jsem tomuhle seriálu dost fandil. A být všechny epizody na úrovni oněch tří výše zvýrazněných, neváhal bych ho hodnotit podstatně (!) lépe.

Na takový multi-kulti-homo-slasher je to docela zábava. A prvních několik epizod dokonce ani nepůsobí hloupě.

Oscar Beregi Jr. je v roli esesáka, který si po letech udělá nostalgický výlet do Dachau, naprosto úžasný. Ten si to doslova vychutnává. Resumé: Hodně dobrý nápad, průměrné provedení, vynikající Beregi. TZ klasika? Spíš ano, nežli ne.

Parafráze kultovní povídky Večerní prvosenka (Evening Primrose) Johna Colliera a zároveň jeden z nejlepších horrorových dílů Zóny soumraku.

V době prvního uvedení Twilight Zone platil Ray Bradbury za absolutního mistra science fiction. Něco jako Stephen King v horroru o nějakých třicet let později. Nebylo tedy divu, že se Serling pokoušel získat pro psaní scénářů ke svému seriálu i Velkého Raye. Ten však měl podmínku, že mu v nich nesmí být změněno ani slovo. Takže se nakonec moc nedohodli (přestože jejich vztahy zůstaly přátelské), a podle Bradburyho scénáře vznikl jeden jediný - poněkud slabší - díl. Serling však nelenil a sám napsal několik epizod, které byly tvorbou mistra inspirovány. The Lonely je rozhodně jedna z nich. Už v úplně prvním díle TZ (Where Is Everybody?) použil Serling některé obrazy z povídky "Mlčící města" (The Silent Towns), obsažené v legendární Marťanské kronice. K čemuž se ale ihned sám přiznal. Na Serlingovu obhajobu však nutno uvést, že tato inspirace je jen velmi lehká. Celý příběh, včetně jeho vyznění, je v podstatě úplně jiný, a kdyby se Rod sám nepráskl, nikdo (ani já) by mu to nejspíš neměl za zlé. V The Lonely se opět řeší téma osamění a Bradburyho styl, stejně jako jeho obvyklé propriety, na nás dýchají z každého kroku po tomhle rozpáleném pouštním asteroidu. Rozhodně tu ale nejde o žádný plagiát. Kdepak. Je to plnokrevná serlingovka v dobově bradburyovském duchu. Ovšem (!) s nečekaně brutálním, až cynickým závěrem, hodným pověsti Zóny soumraku. Navíc pojetí jedné z postav (pokud v tomto případě můžeme opravdu hovořit o postavě) zcela odpovídá vývoji, předpokladům a poznatkům z roku 2019. I to je jeden z důvodů trvalé atraktivity této kvalitní, posmutnělé, ovšem stále velmi silné sci-fi epizody.

Nejvíce přeceňovaná epizoda TZ. Toto sice nosné, ale velmi citlivé téma už bylo mnohokrát k vidění jinde. Tentokrát výjimečně i dávno před objevením Zóny soumraky (např. český film Řeka čaruje). A většinou je to jinde také po všech stránkách lépe zpracováno. Tohle se silně nepovedlo. A je mi záhadou, proč si většina myslí pravý opak.

Zvláštní. Ačkoli v tomto díle umírá víc než jeden člověk, působí to všechno velmi milým, laskavým, dokonce až sentimentálním dojmem. A to včetně monstra, které má všechno to umírání na svědomí. Prostě... "něco pro anděly".

Téměř až do konce skvělá comicsová jízda pro (krvelačnou) mládež. Jen škoda té zhruba poslední hodiny celkové stopáže. Tam jsem byl v pokušení jednu hvězdičku ubrat. Jako kdyby to ve finále předali někomu jinému. Možná někomu, kdo dělal na posledních řadách Walking Dead. Ale to předtím je docela paráda. Ujetá, krvavá, trochu infantilní, ale zároveň strhující a ani na vteřinu nenudící zábava. Taková brutální verze Harryho Pottera (bez magie), kombinovaná s Misfits (bez superschopností a sociální kritiky), ranýma tarantinovkama (bez dlouhých dialogů) a Kick-Assem (hmm... bez bez).