Mr.Apache

Ze života.

Dvě nebo tři slušné mikropovídky téměř bezezbytku naplňují Buňuelovo rčení, že v každém špatném filmu se dá najít pět dobrých minut.

Mattymu "Dead End je komedie" Keatonovi raději moc nevěřte. Po sice zajímavém, ale trochu nudném a z paměti rychle vyšumělém Blue Ruin, je tohle prostě jenom hodně jiné kafe: Na skinheadský koncert v baráku v lesích se omylem připlete punková kapela. Kamarádi by punkáče nakonec možná nechali odejít bez větší újmy na zdraví, kdyby se jeden z nich nestal náhodným svědkem něčeho, co mělo zůstat jen a pouze mezi kamarády. Teprve potom začne ten pořádný rachot. U Blue Ruin jsem za jeho nevšednost přimhouřil oko a dal tři hvězdičky. Tohle mě ale ve finále bavilo daleko víc, takže hodnocení musí být logicky vyšší. (Popravdě, dal jsem si to v rozmezí asi osmi hodin 2x a bez jediné přestávky při sledování.) Nakonec, i MrHlad udělil čtyři hvězdičky. A není divu. Takové filmy se dnes už moc netočí. Ty vznikaly v 70. letech. (Naposledy jsem podobné sedmdesátkové kvality viděl v úžasné Dorothy Mills.) A protože se tyhle filmy přestaly bůhvíproč točit, jeví se mi Green Room vyloženě jako živá voda. PS: Mordenroth sice napsal, že "nie je to horror", ale já myslím, že by se to na THS neztratilo. Stejně jako třeba Peckinpahovi Straw Dogs.

Kombinace western / horror pořád není tak využívaná, jak by si zasloužila. Přitom potenciál má obrovský, jen se to musí umět. Tady zas jednou někdo uměl ten potenciál leda tak promrhat.

Pročítal jsem komenty a zaujal mě ten od Sundance.cz. Stojí v něm doslova tohle: "Zdálo se mi to nebo v každé scéně fakt hulili cígo?". ... Fakt! Hulili! Cígo! ... Rozhodl jsem se, že svůj komentář věnuji právě jemu, tomu zblblému dítku politické korektnosti a antikuřáckého džihádu. Až seženu stroj času, narvu do něj i Sundance, a letíme do roku 1975. Řek bych, že dostane rakovinu dřív, než já stihnu zapít návrat do lepších časů. A než vystřízlivím, Sundance bude už nejspíš na pravdě boží. Pochybuju totiž, že při návštěvě nemocnice unese fakt, že všichni kouří i tam... Jinak výborný film o událostech, o nichž jsem čítával v tisku coby školák. Klidně bych snesl i čtvrthodinku navíc, věnovanou akcím, které zde byly jen letmo zmíněny. K ostatním komentářům: proč pořád tak anonymně "Němci, ti Němci", když přece Uli Edel, ten starý pardál z Hollywoodu?

Celou dobu se filmu daří minimálními prostředky budovat dokonalý pocit hrůzy, a i když dlouho oddalované vyvrcholení mohlo být možná ještě o něco lepší, v podstatě tu není moc nač si stěžovat. Kvalitních horrorů je dnes jak šafránu - tenhle mě do svých spárů chytil poměrně rychle, a až do konce nepustil. Srovnám-li s Hvozdem (The Woods) ze stejného roku, nelze než hodnotit velmi vysoce. Zatímco Hvozd, v němž se to hemží slizem a monstry, se marně pokouším dodívat už celé měsíce, na The Invitation, kterému stačí psychologické hrátky při oslavě v domě na kopci, mi stačila hodina a půl. Spokojenost pak ještě jistí úplně poslední zneklidňující záběr.

Krásná dovolená na vrcholku mayské pyramidy se zajímavou flórou kolem.

Gyllenhaalův tik byl po většinu času tak přesvědčivý, že jsem ho od něj málem chytil. Jak to sakra dělal? :-) Jinak tu více, tu méně zdařilá kompilace scén ze všech možných filmů o záhadných i méně záhadných únosech. Bohužel, proložená příliš dlouhou a po nějakém čase už doslova ubíjející torture vložkou. Ovšem Wolverine a Donnie Darko v hlavních rolích budou tomuhle kousku zajišťovat diváky asi ještě hodně dlouho.

Kdo by si byl pomyslel, že nejlepší horror za posledních pět let natočí zrovna Shyamalan?

Děkuji Tomovi z kyslíkárny, že mi Sekretářku někdy před deseti lety doporučil. Myslím, že by ten film měl být slavnější, než je. Sadomaso mi moc neříká, proto jedna hvězdička dolů. Tím chci naznačit, že ten film je nejspíš dokonalý. Taky ho doporučuju kudy chodím. Ale nevím o nikom, kdo by se na základě mého doporučení na Sekretářku kdy podíval. Myslím, že za to může téma. To bude také nejspíš hlavním důvodem, proč tenhle velezábavný film není tak slavný, jak by si zasloužil.