blackrain

Kdybych náhodou Karla Rodena potkala na ulici a on mě žádal o drobné, tak mu nedám ani korunu a nebo bych se nad ním slitovala a nějakými drobňásky ho obdarovala. Každopádně, on může zahrát cokoliv. Tedy i postavu, která vnímá svět okolo sebe poněkud odlišným způsobem než normální okolí. Ale kdo je dnes normální? Tahle postava v mnohém obohacuje jeho dosavadní herecký rejstřík, který už takhle je skutečně bohatý. Je až nebuřeitelné, jak se někteří herci dokážou díky roli proměnit v někoho absolutně jiného a odlišného než jsou oni sami. To neplatí jen o Karlu Rodenovi. Stačí se podívat na většinu zůčastněných v tomhle marastu. Bohdan Sláma si holt razí svou vlastní cestu.

Byla jsem tak zabraná do příběhu, že jsem ani nepostřehla, že tady vlastně úplně chybí mužský element. Ale co by tady taky dělal. Jedině, že by to mohl být nějaký kněz, který by horečnatě a fanaticky kázal o mravnosti a podobných věcech při nedělní mši. Zjistila jsem, že mi tady ani žádný chlap prostě nechyběl. Mladičká Romy Schneider strhává všechnu pozornost na sebe. Měla jsem dojem, že je snad v každé scéně. No, film se vlastně bez ní obejít nemohl.

Pořád jsem si říkala, co že mi to na jinak sympatickém Filipu Blažkovi nesedí. Vypadal divně a tak nějak nepřirozeně. Nedokázala jsem přijit na to, co to bylo. Pak si v jedné scéně nevědomky lehce promnul oko a já jsem najednou prozřela. Vždyť Jirka Mádl má jinou barvu očí. začátek filmu je sice krapet nudný, ale jen co se na scéně objeví Mádl, tak se začnou dít věci. On se do role krásně vžil a všechno si užíval. Většinu filmu utáhnul pouze sám. Skopal a Krbová byly jako rodiče taky parádní i s tou jejich slabostí pro sázení. Nečekala jsem, že tohle bude tak svěží snímek, který mě bude bavit. Takže po shlédnutí filmu jsem byla velmi příjemně překvapená.

Ano, jde studentské cvičení, kde se studenti sanží prodat to, co se naučili. Doufám, že se z výsledku pořádně poučili a že pokročí zase o kus dál. Na horoskopy nevěřím, protože kdyby ano, tak bych se musela zcela zákonitě zbláznit. Ale nikomu jeho víru v ně neberu. Příběh mě ničím nepřekvapil. Všechno co Jan Štumpa stvořil už bylo mnohokrát natočeno a točit se bude.

Já už mám asi nějakou profesionální deformaci z práce nebo co, protože jsem si nejdříve všimla té feldy, která měla ploché stěrače. To se jen tak nevidí. Mě to přišlo vtipné. To bude tím, že nepatřím k té úplně laické veřejnosti, protože dělám s náhradníma dílama každý den. Pak jsem se teprve soustředila na to ostatní. Dialogy byly moc dobré. Evidentně se pánové při natáčení dobře bavili a já taky. Viděno na Youtubu.

Scény se dvěma bláznivými sestrami jsem si užívala. Dokonce dokázaly na malý moment Pouirota dostat a on jim to pak galantně vrátil. Mám ráda, když se těchto příbězích objebvuje něco mystického nebo něco, co si pohrává s duchařinou. Hned to dává příběhu jiný rozměr, ale zároveň to rozptyluje divákovu pozornost, nebo mojí alespoň ano. Myslela jsem si, že jsem se musela přeslechnout, když Poirot o Bobovi mluvil jako o plemenu Foxteror. Ale nebylo tomu tak. On to tak opravdu vyslovoval.

Klasický western s Johnem Waynem v hlavní roli. Jeho jméno už vlastně mluví za vše. Nepotřebuje další představování, protože jde o pojem. I když je tady už John Wayne poněkud starší, tak to pořád nic nemění na tom, že je pořád charismatický a pořád drsný a opravdový chlap, který jde za svým. Bez něho bych si tenhle příběh ani nedokázala představit. On se prostě pro takové role narodil.

Líbila se mi hodně úvodní písnička, která doprovázela toho kluka při jeho zcela bezcílném toulání městem. Vlastně musím konstatovat, že muzika je to nejzajímavější z celého nudného příběhu. Dialogy byly hrozné. Vůbec "nepadaly do huby". Takhle snad nikdo nemluví nebo ano? Herečka, která hrála Sáru mi připomínala herečku Petru Jungmanovou. Obě mají totiž absolutně stejný úsměv. Bitka byla až moc nahraná a naivní. Chápu ale, že se nemohli pouštět do kaskadérských kousků, protože to by asi nemohlo dopadnout dobře.

Viděno v původním zění s titulky. Ta malá protivná holka byla ale pořádný spratek, který by zasloužil pár dobře mířených ran na zadek, hajzlík jeden. Ta mi ale nazdvihla mandle. Audrey Hepburn působila jako vždy velmi okouzlujícím dojmem a proti Shirley MacLaine vypadala taková křehčí. To byl asi záměr. Audrey Hepburn strhávala veškerou pozornost na sebe, jako by měla v sobě nějaký magnet, který přitahuje pozornost diváků bez rozdílu věku a pohlaví. Tohle byl můj první film, kde jsem viděla Shirley MacLaine takhle mladou. Příběh má samozřejmě co říct i dnešnímu divákovi, protože je hodně nadčasový, i když doba vzniku je na něm hodně znát. Mojí spolužačce ze střední se stalo něco podobného. Pracovala jako učitelka ve vesnické školce a jedno dítko udělalo taky strašnou blbost, takže pak bylo o velký malér postaráno. Když už je člověk jednou takhle ocejchovaný, tak se to strašně blbě vyvrací. Dopadlo to tak, že se raději odstěhovala do většího města.

Jan Přeučil působil démonicky a až přímo ďábelsky. Asi to bylo tou jeho vizáží a výrazem. Herečky z Ulice mi nevadily. Byla jsem celkme ráda, že je můžu taky vidět někde jinde a že prostě Ulice není jen pouhá škatulka, ze které by se jen těžko vymanily. Střih byl divný i na mě. Samozřejmě se mi to strašně lehce říká, když nejsem žádný filmový tvůrce, ale jen obyčejný filmový chroustálek. No, kdyby obě dámy takhle zachlastaly, tak asi nedojdou domů po svých. Pointa dobrá, ale všechno to bohužel působilo jako by to bylo spíchnuté horkou jehlou.