Hortensia

Pokus o Překročení. Což je zásadní. Jistou manýru vyvažuje radost z experimentování. Škoda trochu levného krimi příběhu a synchronicity příliš "na první"...

https://www.facebook.com/kauza.cervanova.1/posts/315547425298842

! Dita Saxová je trochu jako duše ze sféry Idiota, Antigony nebo Mušky. Nadto scény a epizodické vyprávění, zdá se, vymýšlel Fellini. Nejpúvabnejší herečka. Krásné, poutavé, do sebe ponořené ticho a strnulost. Skvělé tempo jež je známkou bezčasí, Skvělé dialogy jež mužou rýt do zlata. ...a ohromně se divim, co to tady lidi píšou. Holt, i zde platí, že svět není to, co chceme, lež co máme.

Prvotriedny modernistický film. Ľahkú frustráciu po oddramatizovanom konci vystrieda nadšenie, keď sa film - vo vlnách - ešte dlho v myšlienkach vracia... Intuitívne prepojenie zdanlivo nesúvisejúcich rozporov troch postáv. Trajektória filmu vedie cez kradmé pohľady, letmé dotyky prstov, a skrz privreté oči zaniká modlitba v šplechote bazéna. Všetko haptické a rozrušujúce. Falošná detektívka.

„Away from the gang, three things anguish me. The first is, I must do millitary service. The second is, these days of youth don´t last forever. And the third thing is, life forces us to move on. I think of you all so much. If I could start again I would cherish these feelings more. Really, I think of you a lot...„

Lahodné, vkusné, podmanivé. Ale hlubokomyslného v tom nic nenajdete. Film dokáže vykresať erotickou slasť z okamihu. Voyerizmus kouzelných chvíl. Lásky vždycky nejak zvláštne posunuté. Melodrama s noirovskými postavami.

Ze začátku to púsobilo skvěle, ale pak... Jakoby někdo vytřihl intermezza z předchozích Schanelecové filmu a poskládal z nich jakýsi tvar. Formálne silně prafrázuje Bressona, Situace v druhé púlce nahrazují krátké tří záběrové sekvence... Jádro mi uniká, unikalo toho popravdě hodně, dokonce se neorientuji ani v postavách a jejich chování je často nepravděpodobné... Až na jedntlivé obrazy se mě to nedotklo, a Těch, co se dotklo, mluvili o beznaději, tíživé samotě a marné snaze o naplnění svých snú... (Jenomže samota ve vztazích, nemožnost si rozumět, deziluze a eskapizmus jsou jaksi tématicky inheretní součastí každého Schanelecové filmu, ale tady není nic navíc...)

Au. Vnitřní hřbitovy.

Pachtění, podfuky a prasat(k)a. ...Pro vyzněníl Houových filmu je plátno téměř nutnost. ...S hudbou a ruznou filomovou interpunkcií, kterou současný Hollywood používá k "nenápadnému" simulováníí emocí, Hou pracuje vlastně podobně, ale v jeho případně ji používá explicitně a nepokrytě. Tím docíluje, že hudba pusobí scizujícím dojmem, je autorovým komentářem k dané situaci a vývoji děje. Scény bez hlavních postav podtrhují svobodu autorského vyprávění, spochybňuje se tím zauživaná koncepci jednotné opitky/ vypraveče /point of view, která "by měla" diváka nepřetržitě provázet celou snímkou.

Místama se budete smát vhodně, místama úplně nemístně, místama rozumíte a soucitíte, místama kroutíte hlavou. Film, který nabízí spoustu možností čtení, ale v každé je jaksi nepřesný. Blbounstvím trpí ale poslední záběr z každé strany, zejména esteticky. /...u jedné vlastne nejschodnejší a nejpřirozenejší varianty čtení se zdá, jakoby byl film určen divákovi z doby dávno minulé, kdy kinematograf ješte neexistoval. (Tŕeba za dob Rak-Uh. u nás? :) ) Tedy vubec ne dětem postmoderny. V téhle cestě čtení by diváka mělo okouzlit prozřeníí, že víra se dá prožívat i čistě vnitřne, v pokoření a v mlčení o ní. Bez magických rituálú, sošek, obrázkú a jiných fetišú./ ...Ježíšovy Voice-overy absurdne splošťují široce interpretovatelné situace a vubec celé vyprávění... A myslí tu otevřenost filmu Scorsese vážně, nebo jenom naoko poctivě ( vzhledem na závěrečný záběr a věnování)? ...Ješte poznámka k začátkum práce dvojice knežích s místnimi "křesťanmi" v Japonsku. Buď je to jejich zápalem (posíleným euforií po nebezpečné ceste do Japonska, indoktrinacíí, nebo silou zvyku nic neproblematizovat) nebo to Scorssese záměrné vynechává a okomentuje jenom v pár kratičkých scénách - Skutočne je evangelizátorúm jedno, jestli vubec japonští "křesťani" tuší pro co obětují své životy? Tuto otázku a i vhled do japonské kultury nabízí v krátkosti až příchod postavy Liama Neesona. Ale to je ukrutně pozdě. Což dodává mladým jezuitúm bestiální sebestředný rozměr. Ale ruku na srdce, kterému evangelizátorovi záleží na porozumění víře a ne na počtech oveček...? (Dokonce mrtvých "mučednických" oveček?)